Od 12. září 2025 mají řidiči v celé EU vymahatelné právo na data, která jejich připojené auto o nich už roky sbírá a odesílá výrobci.
Váš vůz ví, kde parkujete, jak brzdíte, kolikrát denně nastartujete a kudy jezdíte do práce. Ví to s přesností na dvě minuty a GPS souřadnice. A dosud to věděl hlavně výrobce, vy jste se k těm datům prakticky nedostali. Nařízení EU 2023/2854, známé jako Data Act, tohle mění. Nejde přitom jen o auta, která se teprve budou vyrábět. Pravidlo dopadá i na vozy, které už stojí ve vaší garáži, pokud jsou připojené k internetu a výrobce z nich data reálně získává.
Co přesně Data Act řidiči dává
Klíčový princip je jednoduchý: pokud výrobce nebo poskytovatel propojené služby data z vašeho auta už má, musí vám je na požádání bezplatně zpřístupnit. Ve strojově čitelném formátu, bez zbytečných průtahů, s jasnou informací o tom, jaká data vznikají, v jakém objemu a jak často. Navíc můžete nařídit, aby tatáž data putovala třetí straně, nezávislému servisu, pojišťovně, asistenční službě nebo jakékoli jiné aplikaci.
Důležité je, co Data Act nedělá. Nevyžaduje, aby výrobce zpětně technicky předělal starší vůz. Nenutí ho instalovat nový palubní software nebo přidávat datové rozhraní do auta z roku 2015. Povinnost navrhovat vozidla tak, aby byla data uživateli přímo a snadno přístupná od výroby, začne platit až 12. září 2026, a jen pro nově uváděné modely. U starších aut jde o něco jiného: o prolomení monopolu na data, která výrobce už dávno drží.
Jak citlivá data auta skutečně sbírají
Německý automobilový klub ADAC provedl v posledních letech sérii testů konkrétních modelů a výsledky jsou výmluvné. Už u vozů uvedených na trh kolem let 2011–2012 našel:
- GPS polohu odesílanou přibližně každé dvě minuty
- Rozdělení najetých kilometrů podle typu komunikace: město, okres, dálnice
- Prudké brzdění odvozené z počtu utažení bezpečnostních pásů
- Záznamy o přehřívání motoru, jízdních režimech a počtu řidičů
- U elektromobilů detailní stav baterie, nabíjecí cykly, polohy dříve použitých nabíječek a poslední parkovací pozici
ADAC zároveň uvádí širší okruh dat, která moderní vozy typicky generují: tlak v pneumatikách, brzdný tlak, surová data z kamer, LiDARu, mikrofonů i sběrnice CAN. Z kombinace polohy, času a stylu jízdy lze spolehlivě odvodit místo bydliště, místo práce, denní návyky i rizikový profil řidiče. A přesto řidiči často ani netušili, že auto něco takového odesílá.
Proč „potichu“? Podle GDPR měl výrobce řidiče jasně a srozumitelně informovat o účelu sběru, kategoriích dat, příjemcích i době uchování. V praxi se to ale často schovávalo do desítek stran podmínek služby, které nikdo nečetl, a hlavně neexistoval jednoduchý způsob, jak se k datům dostat.
Dvě fáze, které se nesmí zaměňovat
Ministerstvo průmyslu a obchodu upozorňuje na dvě odlišné fáze, které se v debatě často směšují:
Od 12. září 2025 platí právo uživatele na přístup k datům, která držitel dat už má snadno k dispozici. To se týká i dnes provozovaných připojených aut. Výrobce nemůže říct „nemáme portál“ nebo „tato data nesdílíme“. Pokud je má, musí je vydat.
Od 12. září 2026 přibude konstrukční povinnost: nově uváděné připojené výrobky, včetně aut, se budou muset navrhovat tak, aby data byla uživateli přístupná přímo, bezpečně a v běžně používaném formátu. Teprve tady se mění samotná architektura vozu.
Pro majitele starších aut je podstatná první fáze. Žádný retrofit, žádná nová krabička pod palubní desku. Stačí, že výrobce data z vašeho auta reálně sbírá, a od září 2025 vám je musí na požádání dát.
Co to znamená v praxi, a co zatím ne
Prakticky to vypadá tak, že většina velkých výrobců už provozuje webové portály nebo sekce v mobilních aplikacích, kde si řidič po ověření identity a VIN může stáhnout strojově čitelné soubory s provozními daty. Může také nastavit předání dat třetí straně. Pozor: vůči vám je přístup bezplatný, ale třetí strana, třeba nezávislý servis, může od výrobce dostat účet za přiměřené náklady na zpřístupnění.
Zajímavý je scénář s pojišťovnami. V Německu už telematické tarify od Allianz, HUK-COBURG i ADAC Autoversicherung nabízejí slevu na pojistném až 30 % za sdílení jízdních dat. HUK uvádí průměrnou úsporu 84 eur ročně. Na českém trhu se nám zatím nepodařilo dohledat mainstreamový produkt, který by otevřeně stavěl právě na datech zpřístupněných přes Data Act. Je to otázka času, ne principu.
A co záruka? Samotné předání dat nezávislému servisu ji neruší. Komise v pravidlech hospodářské soutěže pro motorový sektor jasně říká, že podmínka „servis jen v autorizované síti“ pravděpodobně vytlačuje nezávislé opravce. Výrobce může odmítnout konkrétní reklamaci, jen pokud prokáže přímou souvislost s vadnou opravou nebo nevyhovujícím dílem.
Průmysl se brání, ale argument slábne
Bitkom i BDI dlouhodobě varují, že plošné sdílení dat z připojených výrobků ohrožuje obchodní tajemství a duševní vlastnictví. Komise ale tuto námitku výslovně ošetřila: odmítnutí sdílení je přípustné jen tam, kde hrozí vysoce pravděpodobná vážná hospodářská újma. Jinak se mají použít ochranná opatření, šifrování, smluvní omezení, anonymizace. Navíc Data Act se vztahuje na surová a předzpracovaná data, nikoli na odvozená data vzniklá dodatečnou analytickou investicí výrobce. Kdo si z vašich jízdních dat vytvořil prediktivní model poruch, ten si ho nechá. Ale surovou telemetrii, kde jste byli, jak jste jeli, co hlásily senzory, tu vám musí vydat.
Jeden detail, o kterém se mluví málo: výrobce nesmí bez souhlasu uživatele používat ani neosobní data generovaná produktem. I to je pro automobilový kontext silná zpráva. Dosud výrobci rutinně agregovali anonymizovaná provozní data a prodávali je dál, třeba pro vývoj, pojišťovací modely nebo dopravní analýzy. Data Act tuhle samozřejmost zpochybňuje.
GPS souřadnice každé dvě minuty, historie parkování, styl brzdění, stav baterie článek po článku: to všechno o vás výrobce věděl. Od září 2025 to musíte vědět i vy.
Rady
|
PŘEČTENÍ: 6638
Zákony
|
PŘEČTENÍ: 3074
