Pravidlo mobilní značky: V Německu auto zaparkované déle než 3 dny může skončit odtahem

Představte si situaci: v pátek ráno zaparkujete na ulici, kde to značky dovolují, a odletíte na dovolenou. V pondělí dopoledne město osadí mobilní zákaz stání kvůli stěhování nebo stavbě. Vrátíte se za týden a auto nikde. Žádný lístek za stěračem, žádná SMS, žádný telefonát. Jen účet za odtah, správní poplatek a skladné, který se v součtu vyšplhá na stovky eur. Přesně tohle umožňuje princip, který německé právo považuje za samozřejmý a který Spolkový správní soud potvrdil rozsudkem z 24. května 2018.

Co přesně znamená „tři plné dny“

Často se mluví o 72 hodinách. Jenže soud to upřesnil jinak. Nejde o prostý odpočet hodin od momentu, kdy dělníci zatloukli značku do chodníku. Počítají se tři plné kalendářní dny, přičemž den osazení se nezapočítává. Pokud tedy značka stojí od středy dopoledne, první plný den je čtvrtek, druhý pátek, třetí sobota – a odtah na náklady řidiče je možný nejdříve v neděli.

V konkrétním případu, který se dostal až k BVerwG, byly značky v Düsseldorfu postaveny 20. srpna 2013 dopoledne. Řidička se bránila tím, že mezi osazením a odtahem neuplynulo plných 72 hodin. Soud jí dal za pravdu, ale ne proto, že by lhůta byla krátká v hodinách. Rozhodující bylo, že neuplynuly tři plné dny. Rozdíl zní akademicky, v praxi ale rozhoduje o tom, kdo platí.

Z ostudy kabát před celou EU: Nejhorší model značky Škoda všech dob. Fakt se jmenuje Valníq?

AutoŽivě.cz

11 m

Značka jako veřejné oznámení – proč vás nikdo nemusí hledat

Klíčový princip rozsudku je tvrdý: mobilní dopravní značka je správní akt, který působí okamžikem svého řádného a viditelného osazení. Působí vůči každému, koho se týká, i vůči řidiči, který je v tu chvíli na druhém konci Evropy a značku fyzicky nemohl vidět.

Město se v düsseldorfském případu sice pokusilo zazvonit u dveří majitelky auta. Soud ale jasně řekl, že úspěšné osobní kontaktování není podmínkou platnosti zákazu. Značka stojí, zákaz platí. Tečka.

Navíc příloha 2 německého silničního řádu (StVO) výslovně stanoví, že mobilní značky č. 283 a 286, tedy absolutní a omezený zákaz stání, ruší i ty značky, které na daném místě parkování původně dovolovaly. Argument „ale tady přece bylo povolené stání“ tedy neobstojí.

Pokuta jsou drobné – drahý je odtah

Samotná pokuta za parkování v zóně dočasného zákazu stání podle německého katalogu přestupků (Bundeseinheitlicher Tatbestandskatalog, vydání 08/2024) začíná na 25 eurech. Při překážení 40 eur, při stání delším než hodinu s překážením 50 eur. To je nepříjemné, ale zvládnutelné.

Skutečný finanční úder přichází s odtahem. A tady se částky město od města výrazně liší:

• Stuttgart uvádí 95 až 180 eur úředních nákladů plus minimálně 187,43 eur za odtahovou firmu, celkem tedy několik set eur.
• Frankfurt účtuje správní poplatek 84 eur plus náklady odtahové firmy, k tomu přijde samostatná pokuta.
• Brémy jsou nejkonkrétnější: 250 eur za odtah, 116,65 eur správní poplatek a 17,50 eur za každý den skladného.

Nechte auto v Brémách na odtahovce týden a jste na částce přesahující 500 eur. A to nepočítáme případné poškození, které se na odtahu těžko dokazuje.

Jak to funguje v Česku

Český ekvivalent existuje a je upraven v § 19a a § 19b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Základní rozdíl: zákonná lhůta je přísnější. Značky pro dočasný zákaz stání nebo zastavení musí být na komunikaci umístěny nejméně 7 dní před prvním dnem platnosti zákazu. Výjimka platí jen tehdy, když lhůtu objektivně nelze dodržet, pak se značky osadí bez zbytečného odkladu po nabytí účinnosti opatření obecné povahy.

Dočasné zákazy se v praxi zveřejňují na úředních deskách příslušných silničních správních úřadů. Kdo chce mít jistotu, může sledovat desky své městské části, v Praze i v Brně se tyto dokumenty skutečně takto publikují.

Pokud auto zůstane stát v rozporu s dočasným zákazem, vlastník komunikace ho může nechat odstranit. Zákon ale počítá i s návratem: po pominutí důvodu má být vozidlo bez zbytečného odkladu vráceno na původní místo nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí, viditelné z původního stanoviště. Náklady na odstranění nese provozovatel vozidla, za předpokladu, že značky stály předepsaných 7 dní.

Jak se chránit

Rada je prostá a Stuttgart ji formuluje přímo na svých stránkách: kdo nechává auto na veřejné ulici, měl by do 72 hodin ověřit, zda stále stojí v souladu s pravidly. Při delší dovolené to znamená domluvit kontrolu s rodinou nebo sousedem, případně auto rovnou přesunout do garáže nebo na soukromé stání.

V Česku je horizont volnější, 7 dní místo tří, ale princip je stejný. Veřejná ulice není trezor na auto. Je to prostor, jehož pravidla se mohou změnit ze dne na den kvůli stavbě, blokovému úklidu nebo městské akci. Kdo s tím nepočítá, riskuje účet, který několikanásobně převýší cenu letenky, kvůli které auto na ulici nechal.