Hnědé značky památek u silnic: každá vyjde v přepočtu na 2 miliony Kč. Podle Němců jsou k ničemu, teď se jich chtějí zbavit

Příběh německých turistických informačních tabulí – v úředním jazyce touristische Unterrichtungstafeln, zkráceně TUT – je příběhem o tom, jak se užitečný analogový nástroj z osmdesátých let mění v rozpočtovou past. Na německých dálnicích jich stojí odhadem 3 400 až 3 600. Většina vznikla v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí. Teď dožívají. A cena obnovy vyráží dech i bohatším městům.

Co vlastně ty tabule jsou a proč vznikly

Hnědé tabule s bílým piktogramem znají řidiči po celé Evropě. V Německu systém zavedla směrnice z roku 1988. Původní pravidla byla přísná: tabule směla upozorňovat jen na turistický cíl viditelný přímo z dálnice a mezi dvěma tabulemi musel být rozestup minimálně 20 km. V roce 2003 se pravidla uvolnila na 10 km a cíl už nemusel být vidět z vozovky – stačilo, aby ležel do 10 km od nejbližšího sjezdu. Pak přišla zásadní změna: nové směrnice RtB z roku 2008 opustily pevný kilometrový rozestup a přešly na jinou logiku – maximálně dvě tabule mezi dvěma dálničními uzly, minimálně tisíc metrů od sebe. Zároveň narostl standardní rozměr z 2,0 × 3,0 metru na 2,4 × 3,6 metru. Plocha se zvětšila o 44 %. A s ní i cena.

Proč stojí jedna tabule tolik

Kdo slyší „90 tisíc eur za ceduli“, představí si pozlacený plech. Realita je prozaičtější, ale ne méně drahá. Cenu netvoří jen tabule samotná. Vstupuje do ní projektová dokumentace, výroba ve větším formátu, nové ocelové stojky, betonové základy, montáž na okraji dálnice s plným dopravním zabezpečením, demontáž staré tabule a poplatek za budoucí údržbu. Sangerhausen počítalo s kompletní obnovou včetně nových základů – proto ta astronomická částka. Po vyjednávání s Autobahn GmbH se nakonec podařilo zachovat staré základy a cena klesla zhruba na 30 000 eur za obě tabule dohromady.

Proslulého bojovníka F1 vážně zranili na dovolené. Salo přitom netušil, co se mu stalo

SportyŽivě.cz

1 h

Bavorský Straubing řešil totéž o rok dříve. Dvě tabule upozorňující na místní zoo měly při obnově stát 23 500 až 35 000 eur za kus bez DPH. V roce 2001 přitom stejná tabule vyšla na asi 6 000 eur. Město v únoru 2024 obnovu odmítlo. Tabule zmizí.

Podle prof. Dr. Svena Große z Hochschule Harz se běžná cena jedné tabule pohybuje zpravidla mezi 20 000 a 40 000 eury, tedy zhruba 500 tisíc až milion korun. Dva miliony korun za kus představují horní extrém při kompletní obnově se vším všudy, ne univerzální cenu každé tabule v Německu.

Fungují vůbec?

Jediný jasně dohledatelný akademický výzkum na toto téma pochází od Große a jeho týmu z Hochschule Harz. Výsledky z roku 2019 říkají něco jiného než „k ničemu“:

• 66,4 % respondentů si vybavilo konkrétní motiv z tabule, kolem které projeli.
• 17,1 % uvedlo, že kvůli tabuli někdy spontánně sjeli z dálnice.
• 35,5 % navštívilo zobrazený cíl později, při jiné cestě.

Große tabule za zbytečné neoznačuje. Mluví o krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých efektech a v roce 2024 je hodnotí pozitivně. Co navrhuje, není likvidace, ale digitální nadstavba: webové stránky a aplikace propojené s jednotlivými cíli, automatické zobrazení informací v telefonu při průjezdu kolem tabule, GPS sběratelské systémy. Jako fungující příklad uvádí aplikaci MAQNIFY Erlebnisguide.

Formulace „experti říkají, že jsou k ničemu“ se v dostupných primárních zdrojích nepodařilo přiřadit ke konkrétnímu jmenovanému odborníkovi. Kritika přichází spíš od zadavatelů, tedy měst a turistických organizací, kteří stojí před účtem za obnovu a ptají se, jestli se jim to vrátí.

Česko: jiný svět, stejný princip

Hnědé turistické tabule nejsou jen německá záležitost. V Česku funguje systém značek IS 23 na dálnicích a IS 24b na ostatních silnicích, spravovaný ŘSD pod metodickým dohledem Ministerstva dopravy. A ceny? Řádově jinde.

Česká tabule na dálnici tedy vyjde zhruba na 109 tisíc korun za kus včetně projektu a instalace. Německý ekvivalent stojí pětkrát až desetkrát víc, v extrémech i dvacetkrát. Rozdíl tvoří větší rozměr, přísnější předpisy pro dopravní zabezpečení a vyšší ceny stavebních prací. V Česku se přitom žádná debata o plošném rušení nekoná. Naopak – na D5 u Hořovic se letos realizují dvě nové tabule upozorňující na tamní zámky, financované městem a Národním památkovým ústavem.

Nezmizí naráz, ale po jedné

V Německu neexistuje žádné federální rozhodnutí s termínem „do roku X všechny pryč“. Podle pravidel nese veškeré náklady ten, kdo o tabuli žádá, tedy město, okres nebo turistická organizace. Když stará tabule doslouží a zadavatel odmítne zaplatit obnovu v novém formátu, cedule prostě zmizí. Straubing ji nechá odstranit, Sangerhausen po vyjednání levnější varianty zachová. Každý případ je individuální rozhodnutí lokálního rozpočtu.

Z masového orientačního nástroje, který dával smysl v době papírových map a nulových nákladů na pozornost, se stává selektivní marketingový výdaj. Kolínský dóm nebo zámek Neuschwanstein si obnovu tabule obhájí snadno. Menší regionální muzeum nebo zoo ve Straubingu už ne. Hnědé tabule nezmizí proto, že by nefungovaly, ale zmizí tam, kde si je nikdo nebude moct dovolit.