Vodíkový traktor vydrží v poli celý den bez tankování. Němci využili prázdný prostor uvnitř kol jako palivovou nádrž

Největší problém vodíkového traktoru nikdy nebyl motor ani palivový článek. Byl to prostor. Vodík má skvělou energetickou hustotu na kilogram, ale na litr je to bída, a traktor není kamion, kde se dá přidat další nádrž na podvozek. Konstruktéři z Hörmannu si proto položili jednoduchou otázku: kde na traktoru zbývá velký nevyužitý objem? Odpověď seděla na zemi. Zadní kola o průměru 1 800 milimetrů skrývají dutinu, do které se při správném návrhu vejde tolik vodíku, že stroj zvládne celou pracovní směnu bez jediného zastavení u čerpací stanice.

Co přesně se skrývá uvnitř kola

Vodík není napumpovaný do pneumatiky, jak by se mohlo zdát. Uvnitř zadního kola sedí pevný prstencový zásobník z uhlíkových vláken (CFK), takzvaný Type-4, dimenzovaný na tlak 700 barů. Ve schématu, které Hörmann zveřejnil ve svém white paperu, je zásobník označený jako „Wasserstofftank (feststehend)“, tedy stojící, nepohyblivý. Ráfek a pneumatika se kolem něj otáčejí, zásobník zůstává na místě. Jedno zadní kolo pojme až 21 kilogramů vodíku, dvě kola dohromady tedy 42 kilogramů.

Firma detail těsnění a rotačních přípojek mezi pevnou nádrží a otáčejícím se ráfkem zatím nezveřejnila. Zjevně ale obchází klasický inženýrský problém (tlaková nádoba, která se sama točí) tím, že se točit nemusí. Součástí konceptu je i elektrický kolový pohon o výkonu 50 kilowattů na každé kolo, takže odpadá i klasická převodovka.

Dacia Logan po 20 letech: Auto za 174 000 Kč změnilo Evropu. Dnes působí staromódně, ale pořád dává smysl

AutoŽivě.cz

2 h

Dvojnásobek paliva oproti dnešnímu prototypu

Nejbližší srovnání nabízí Fendt Helios, vodíkový traktor, který už skutečně jezdí na polích v dolnosaském Harenu v rámci pilotního projektu H2Agrar. Helios nese pět nádrží po 4,2 kilogramu na střeše, dohromady 21 kilogramů vodíku. S tím zvládne přibližně 5 až 8 hodin práce podle typu nasazení. Na palubě má stokílowattový palivový článek a 25kWh baterii jako vyrovnávací zásobník.

Hörmannův kolový koncept míří na dvojnásobnou zásobu, tedy 42 kilogramů. Přesný počet hodin firma veřejně neuvádí, ale deklarovaným cílem je „celý pracovní den“ a „ekvivalent dieselu“. Sama přitom přepočítává: 42 kilogramů vodíku odpovídá zhruba 200 litrům nafty. Kdo by chtěl stejnou energii uložit do baterií, potřeboval by akumulátor o kapacitě přibližně 750 kWh a hmotnosti kolem 3,5 tuny. Pro kontext: celý Fendt e100 Vario, bateriový traktor už dnes v prodeji, má baterii o kapacitě 100 kWh a vydrží 4 až 7 hodin při částečném zatížení. Jenže je to stroj do vinohradů a sadů, ne na orbu.

Proč ne prostě větší baterie

AGCO, mateřská firma Fendtu, už v roce 2021 při startu projektu H2Agrar otevřeně řekla, že čistě bateriová elektrifikace dává u traktorů smysl zhruba do 100 koní. Nad touto hranicí roste hmotnost akumulátorů rychleji než jejich přínos, a traktor, který má táhnout pluh, si nemůže dovolit tři a půl tuny mrtvé váhy navíc. Technická univerzita v Braunschweigu, která se na projektu podílí, označuje nižší objemovou energetickou hustotu vodíku oproti naftě za klíčovou výzvu. Právě tu se Hörmann pokouší vyřešit tím, že využil prostor, na který dosud nikdo nesáhl.

Navíc: vodík v kolech přináší i lepší rozložení hmotnosti. Střešní nádrže Heliosu zvyšují těžiště, což na nerovném poli není ideální. Zásobníky v zadních kolech naopak drží hmotnost nízko a tam, kde ji traktor potřebuje pro trakci.

Kdy to bude na poli, a kdy v Česku

Důležité zpřesnění: kolový zásobník je zatím samostatný vývojový koncept Hörmannu, nikoli potvrzená součást sériového traktoru Fendt. V lednu 2026 firma oznámila otevřenost ke spolupráci s výrobci a plánovanou praktickou zkoušku s partnerem Agraset. Termín sériové výroby neexistuje. Samotný Helios je stále prototyp v demonstračním provozu, závislý na specializované infrastruktuře; v Harenu běží dva jednomegawattové elektrolyzéry schopné vyrobit až 900 kilogramů vodíku denně.

Pro české farmáře je realita ještě vzdálenější. V Česku fungují tři veřejné vodíkové stanice: Praha-Barrandov a Litvínov-Záluží od ORLENu (obě s výdejem na 700 i 350 barů) a stanice v Ostravě. Pro systematické zemědělské nasazení je to zanedbatelná síť. Nařízení AFIR sice požaduje veřejné vodíkové stanice na jádrové evropské síti TEN-T nejvýše po 200 kilometrech do konce roku 2030, ale to cílí na silniční dopravu, ne na pole za vesnicí.

Co to vlastně mění

Hörmann nepřišel s hotovým traktorem. Přišel s odpovědí na otázku, kterou si celý obor kladl roky: kam na traktoru najít dost místa pro vodík, aby se stroj vyrovnal naftě. Prstencový zásobník v kole je elegantní geometrické řešení, a čísla dávají smysl. Ale mezi konceptem a polem leží ještě homologace, nárazové zkoušky, sériová výroba a hlavně infrastruktura, bez které je i ten nejchytřejší zásobník jen drahá dutina. Rozhodující bude, jestli některý velký výrobce traktorů tuto architekturu převezme, a jestli zelený vodík zlevní natolik, aby se farmáři vůbec chtěli ptát, kam ho na stroji uložit.