Řecko spustilo AI kamery na přestupky: stín si pletly s nezapnutým pásem. Ze 13 000 záznamů obstálo po kontrole 400

Když Řecko v prosinci 2025 spustilo pilotní provoz chytrých dopravních kamer na osmi rizikových úsecích athénské Attiky, politici mluvili o revoluci v bezpečnosti na silnicích. Plně automatizovaný systém měl rozpoznávat telefon v ruce řidiče, nezapnutý pás, jízdu na červenou i překročenou rychlost a digitálně doručovat pokuty bez jediného policisty na silnici. O půl roku později, v červnu 2026, přinesla reportáž řecké televize MEGA čísla, která ten příběh obrátila naruby. Z přibližně 13 000 zachycených případů se v jedné attické službě podrobně prověřilo 5 500. Správně vyhodnocených? Čtyři sta.

Jak se 13 000 smrsklo na 400

Číslo 13 000 neznamená 13 000 pokut. Znamená 13 000 momentů, kdy algoritmus usoudil, že vidí přestupek, a uložil záznam k dalšímu zpracování. Teprve potom nastoupila lidská revize, a ta odhalila dvojí problém.

Přibližně 3 800 případů se týkalo rychlosti. Systém ji počítal metodou průměrné rychlosti mezi dvěma body, jenže tehdejší právní rámec tuto metodu pro účely pokuty neuznával. Celý blok rychlostních záznamů šel do koše, aniž kdokoli hodnotil, jestli řidič skutečně jel příliš rychle.

Troubíte na řidiče, co nesleduje semafor? V Nizozemsku to zákon zakazuje stejně jako blikání dálkovými, a hrozí pokuta 4 800 Kč

AutoŽivě.cz

Právě teď

Dalších zhruba 1 300 případů padlo u přestupků „uvnitř kabiny“, tedy telefon za jízdy a nezapnutý pás. Tady selhala samotná technologie. Podle řeckých expertů citovaných v reportáži si software pletl elektronické cigarety s mobilem, reagoval na stíny, tmavé oblečení splývající s pásem a v některých případech řešil bezpečnostní pás na prázdném sedadle spolujezdce. Ze zbytku do 13 000 veřejně doložený rozpad neexistuje; část záznamů patrně čekala na revizi nebo vypadla v jiném kroku filtrace.

Výsledek: z prověřeného vzorku 5 500 případů obstálo 400. Chybovost mezi 90 a 95 procenty.

Dva světy jednoho projektu

Řecká vláda reagovala vlastní sadou čísel. Ministr digitální správy Dimitris Papastergiou v červnu 2026 uvedl, že systém již vystavil 2 453 digitálních pokut, přijal 520 námitek a 52 z nich uznal. Obě statistiky mohou být pravdivé současně, jenže měří něco jiného. Mediální kritika pracuje s ranými „surovými“ záchyty a ukazuje, kolik z nich neprošlo kontrolou. Vládní komunikace počítá až hotové, schválené pokuty, které prošly celým řetězcem včetně lidského potvrzení.

Právě v tom je jádro sporu. Projekt byl prezentován jako krok k plné automatizaci: kamery snímají, algoritmus klasifikuje, systém posílá pokutu do digitální schránky na gov.gr. Realita vypadá jinak: podle zákona 5256/2025 musí každý zachycený případ v systému schválit příslušný kontrolní orgán. Soukromí operátoři spravující kamery předávají policii foto a video podklady, policista je potvrdí nebo zamítne. Místo automatizace vznikl hybridní proces, kde AI dělá prvotní screening a člověk rozhoduje. Jenže při tisících hlášení denně je to drahé, pomalé a náchylné k zahlcení.

Co funguje jinde

Řecký scénář není důkazem, že AI kamery v dopravě nemohou fungovat. Je důkazem toho, co se stane, když se přeskočí fáze ladění. V australském Novém Jižním Walesu běží od roku 2024 podobný systém na detekci nezapnutých pásů. Rozdíl je v architektuře: AI tam slouží výhradně jako filtr podezřelých snímků, po němž následují dvě nezávislé lidské kontroly, nejprve pracovník dopravního úřadu, pak pracovník úřadu pro výběr pokut. Tamní ombudsman uvádí, že míra interních přezkumů u těchto kamer byla srovnatelná s jinými kamerovými delikty. Klíčový detail: před ostrým spuštěním proběhly měsíce testování a denní monitoring programu.

Řecko zvolilo opačný přístup. Od přijetí zákona v prosinci 2025 k prvním digitálním pokutám uplynuly necelé čtyři měsíce. Na důkladnou kalibraci algoritmu pro rozpoznávání dění v kabině, kde se mění osvětlení, úhel, barva interiéru i oblečení, to podle nás nestačí.

Co to znamená pro Česko

Státní pilot srovnatelný s řeckým se nám v Česku zatím nepodařilo dohledat. Technologie ale na trhu existují: česká firma CAMEA nabízí AI videodetekci pro dokumentaci jízdy na červenou i další dopravní přestupky a městské projekty s kamerami běží v řadě měst. U rychlosti je český rámec přísnější díky metrologii: Český metrologický institut vyžaduje schválení typu a roční ověření každého rychloměru, což dává pokutám silnější právní oporu než široký behaviorální klasifikátor.

Kdyby ale Česko nasadilo AI na rozpoznávání telefonu v ruce nebo pásu přes pohled do kabiny, technické riziko omylů kvůli stínům, úhlu a kontrastu by existovalo stejně jako v Řecku. Problém není v zemi, ale v úloze: vizuální klasifikace dění uvnitř auta je pro algoritmus řádově těžší než změřit rychlost nebo zachytit průjezd na červenou.

Projekt nekončí, rozšiřuje se

Navzdory číslům Řecko experiment nezastavilo. V červnu 2026 vláda mluvila o přechodu z pilotu do plného provozu a zároveň zrušila a znovu vypsala soutěž na tisíc dalších kamer po námitkách uchazečů. Řidič, který dostane pokutu, má podle zákona přístup k fotografiím, videu i metadatům a může podat námitku do tří dnů od fikce doručení. Kompenzaci za čas strávený obranou proti chybné pokutě ale veřejně doložený řecký rámec nezná.

Řecký experiment ukazuje jednu věc velmi přesně: vzdálenost mezi politickým slibem „chytré kamery vyřeší přestupky“ a inženýrskou realitou, kde algoritmus nerozezná vaporizér od telefonu, se nedá překonat tiskovkou. Překoná ji jen čas, data a ochota přiznat, že stroj zatím potřebuje člověka za zády.