Autobus zastaví, otevře dveře, ale vystoupit nesmíte. Sedmnáct dní platilo na dvou slovenských linkách pravidlo, které zní jako absurdní vtip.
Dne 15. července 2026 se cestující na linkách mezi Novým Mestem nad Váhom, Vrbovým a Piešťany dočkali překvapení v jízdním řádu. Dopravce SAD Trenčín u vybraných zastávek na území Trnavského kraje zavedl režim „jen pro nástup“ nebo „jen pro výstup“. Kdo chtěl vystoupit na zastávce označené pouze jako nástupní, jel dál, třeba o sedm kilometrů až na konečnou. Fyzicky se na zastávce nezměnilo nic: stejný sloupek, stejná lavička. Změnil se jen symbol v jízdním řádu, a tím i právo cestujícího otevřít si dveře.
Dva kraje, jedna linka, žádná dohoda
Příčina nesídlila v autobusu, ale v kancelářích dvou samosprávných krajů. Linka 30760 z Nového Mesta nad Váhom do Vrbového a linka 30765 pokračující přes Považany, Hornú Stredu a Pobedim až do Piešťan startují na území Trenčínského kraje. Objednává je a platí Trenčínský samosprávný kraj. Jenže obě linky po cestě přejíždějí hranici do Trnavského samosprávného kraje a obsluhují tamní zastávky: Ostrov, Krakovany, Vrbové, Bašovce, Veľké Orvište a několik piešťanských zastávek.
Trnavský kraj nechtěl, aby autobusy financované sousedem vozily cestující, jejichž cesta začíná i končí výhradně na jeho území. Podle informací, které přinesla sekundární média s odkazem na integrovaný dopravní systém IDS PLUS, šlo i o ochranu vlastních linek, protože spoje objednávané Trnavským krajem by přicházely o cestující. Výsledkem bylo stanovisko, které SAD Trenčín přimělo k zavedení omezeného režimu.
Legální absurdita ze zákona
Na první pohled to vypadá jako svévole řidiče nebo dopravce. Opak je pravdou. Slovenský zákon č. 332/2023 Z. z. o veřejné osobní dopravě výslovně počítá s tím, že linka přesahující území jednoho kraje vyžaduje koordinaci objednatelů. Smlouvu uzavírá kraj, na jehož území leží výchozí zastávka, ale na úhradě se má podílet i kraj, přes který linka projíždí, pokud se nedohodnou jinak. A právě ta dohoda chyběla.
Slovenská vyhláška č. 269/2024 Z. z. navíc zná nástupní a výstupní zastávky jako legální kategorie. Dopravce je povinen změnu vyznačit v jízdním řádu a informovat cestující na zastávce i na webu. SAD Trenčín přesně tohle udělal, oznámení zveřejnil 13. července 2026, dva dny před startem omezení. Paradox tedy nevznikl mimo systém. Vznikl uvnitř něj, kombinací zcela legálních nástrojů.
Sedmnáct dní a konec
Reakce cestujících byly podle diskusí na sociálních sítích SAD Trenčín převážně kritické. „Autobus zastaví, ale ty nevystoupíš,“ to je věta, která se těžko vysvětluje člověku s nákupní taškou v ruce. Kdo na lince 30760 nestihl vystoupit v Očkově, pokračoval až na náměstí ve Vrbovém, tedy zhruba o sedm kilometrů dál.
Tlak zafungoval rychle. Už 27. července SAD Trenčín oznámil, že Trnavský kraj změnil stanovisko a od pátku 1. srpna 2026 se na všech dotčených zastávkách vrací plný nástup i výstup. Celá epizoda trvala sedmnáct dní.
Mohlo by se to stát i v Česku?
Teoreticky ano, prakticky obtížněji. Český zákon č. 194/2010 Sb. o veřejných službách v přepravě cestujících vyžaduje, aby kraj zajišťující dopravu na území jiného kraje získal jeho předchozí souhlas, případně uzavřel veřejnoprávní smlouvu. Koordinace je tedy vynucena dřív, než autobus vůbec vyjede. Na Slovensku zákon staví spíš na automatické spoluúčasti sousedního kraje na úhradě, a když se ta spoluúčast zasekne, důsledky se propíšou přímo do jízdního řádu.
Slovenský případ ukazuje, jak tenká je hranice mezi administrativním sporem a reálným dopadem na lidi, kteří ráno potřebují dojet do práce. Dva kraje se nedohodly o penězích, a výsledkem byl autobus, který zastavil, otevřel dveře a řekl: tady ne.
