Sleva na palivo stála Německo 40 miliard Kč a řidičům přinesla úsporu 530 Kč. Teď končí a ceny vystřelí nahoru

Když 30. června 2026 odbila půlnoc, dvouměsíční daňová úleva na pohonné hmoty v Německu formálně přestala platit. Jenže řidiči, kteří čekali na dramatický skok cen přesně o půlnoci, se dočkali něčeho jiného. Část čerpacích stanic zdražila už během pondělí 30. června, jiné držely staré ceny až do úterního poledne, a některé přidaly ještě víc. Příběh konce Tankrabattu není o jednom okamžiku, ale o třech dnech cenového chaosu, ve kterém se mísí daňová politika, tržní taktika a pravidlo, o němž většina českých řidičů nikdy neslyšela.

Co přesně skončilo a kolik to stálo

Německé ministerstvo financí snížilo od 1. května 2026 energetickou daň na benzin a naftu o 14,04 centu na litr, což s DPH odpovídalo slevě zhruba 16,7 centu. Při kurzu ČNB z 30. června 2026 (24,260 Kč/EUR) to bylo asi 4,05 Kč na litr. Opatření mělo trvat dva měsíce a stát německou pokladnu přibližně 1,6 miliardy eur, tedy necelých 39 miliard korun.

Jenže kolik z těch 39 miliard skutečně doputovalo k řidičům? Podle analýzy ifo institutu se přenos slevy do maloobchodních cen ustálil někde mezi 10 a 17 centy na litr v závislosti na typu paliva a období. U dieselu šlo podle odhadu ifo jen asi o 12 centů ze 16,7. Zbytek pohltily marže v ropném a distribučním řetězci. Automobilový klub ADAC vyčíslil průměrnou úsporu na řidiče za celé dva měsíce na 20 až 30 eur, tedy 485 až 728 korun. U nízkopříjmových domácností byla úspora podle studie RWTH Aachen ještě výrazně nižší.

Poledne, ne půlnoc: jak funguje pravidlo jednoho zdražení

Klíčem k pochopení cenového skoku je takzvaná 12-Uhr-Regel. Německo zavedlo pravidlo, podle kterého smí čerpací stanice zvýšit cenu jen jednou denně, a to ve dvanáct hodin v poledne. Zlevňovat mohou kdykoli. Před zavedením pravidla měnily pumpy ceny dvacetkrát až dvaadvacetkrát denně; po zavedení klesl průměr na šest až sedm změn, z nichž většinu tvořily slevy po jediné polední zdražovací vlně.

To znamená, že právní konec Tankrabattu sice nastal po 30. červnu, ale první legální zdražení na stojanech mělo přijít až v poledne 1. července. Realita byla pestřejší:

• 30. června – řada stanic začala zdražovat ještě před formálním koncem slevy. Trh konec Tankrabattu „nacenil“ předem.
• 1. července ráno (8:00) – podle dat WDR byl benzin E10 už o 13,4 centu dražší než ve stejný čas předchozího dne, nafta o 15,6 centu.
• 1. července poledne – sledované stanice přidaly další skok v rámci legální zdražovací vlny.

Pro řidiče to nebyl jeden dramatický moment, ale třídenní cenová eskalace.

Kdo skutečně vydělal

Ekonomové hodnotí Tankrabatt převážně kriticky. Ifo institut pojmenoval tři hlavní problémy: neúplné předání slevy spotřebitelům, špatné zacílení na nejzranitelnější skupiny a vysokou rozpočtovou cenu. Ministryně hospodářství Katherina Reiche už v březnovém projevu v Bundestagu varovala, že u podobných plošných zásahů největšími příjemci často nebývají ti, komu jsou určeny.

Greenpeace odhaduje mimořádné zisky ropných koncernů v Německu za samotný květen 2026 na 702 milionů eur, zhruba 17 miliard korun. Jde o odhad advokační organizace, ne o auditovaný úřední údaj, ale směr je konzistentní s akademickými závěry ifo.

Koalice se po konci slevy přiklonila k jiným nástrojům: vyššímu příspěvku na dojíždění (Pendlerpauschale), cíleným příspěvkům pro nízkopříjmové řidiče a posílení kartelního dohledu místo cenových stropů. Reiche sama odmítla „cestu státního určování cen“ a prosazovala spíš obrácení důkazního břemene vůči firmám.

Co to znamená pro české řidiče

Krátká odpověď: německé zdražení se do českých pump automaticky nepřelije. Česko v té době fungovalo pod vlastním regulačním režimem, ministerstvo financí stanovovalo maximální cenu z třídenního klouzavého průměru velkoobchodních indexů plus marže 3 Kč/l a DPH.

Čísla mluví jasně. Mezi 30. červnem a 1. červencem 2026 se český cenový strop posunul takto:

Devět haléřů u benzinu versus 4,05 Kč v Německu. Jiný svět. A pro Čechy, kteří občas tankují v příhraničním Německu: červnový průměr E10 tam podle ADAC činil 1,870 eura, tedy asi 45,40 Kč/l. Český strop byl o pět korun níž. Tankovat v Německu se pro běžného českého řidiče nevyplatilo ani před koncem slevy.

Lucembursko ukazuje jinou cestu

Zajímavý kontrast nabízí Lucembursko. Zatímco Německo vsadilo na dočasnou daňovou úlevu bez pevného maloobchodního stropu, Lucembursko pracuje se systémem oficiálně publikovaných maximálních cen. A od 1. července 2026 šlo ještě dál: v rámci tripartitního balíčku snížilo autonomní spotřební daň o 5 centů na litr na půl roku. Výsledek? Zatímco německé ceny 1. července skákaly nahoru, lucemburské maximum u Naturalu 95 kleslo z 1,648 na 1,629 eura a u nafty z 1,623 na 1,592 eura.

Dva sousední státy, stejný den, opačný směr cen. Německo sundalo dočasnou náplast a ceny vyletěly. Lucembursko přiložilo strukturální obvaz a ceny klesly.

Třicet devět miliard korun za dva měsíce, průměrná úspora pod sedm set korun na řidiče a miliardové mimořádné zisky ropných firem. Tankrabatt byl drahá lekce o tom, že plošná daňová sleva na komoditu s oligopolní strukturou trhu nemusí skončit tam, kde ji politici zamýšleli.