Prodal obytňák „bez záruky“ a myslel, že má klid. Soud ho donutil vrátit 625 000 Kč kvůli zamlčení v inzerátu

Rakouský soukromý prodejce udělal všechno, co mu zdravý rozum velel. Do smlouvy napsal, že vylučuje jakoukoli garanci, záruku i vrácení. Kupujícího na to při jednání výslovně upozornil. Přidal větu, že neexistují žádné ústní ani jiné vedlejší dohody. A přesto musel vrátit téměř celou kupní cenu 25 000 eur, v přepočtu zhruba 625 000 korun. Problém nebyl v tom, co do smlouvy napsal. Problém byl v tom, co vedle smlouvy udělal.

Obchod, který vypadal neprůstřelně

Prodávající nabídl obytný vůz soukromě. Strany se dohodly, že před předáním proběhne technická kontrola podle § 57a rakouského zákona o motorových vozidlech, obdoba české STK, jejímž účelem je ověřit provozní a dopravní bezpečnost. Prodávající se navíc předem zavázal, že případné těžké závady z kontroly na vlastní náklady odstraní. Jeden těžký nález skutečně nechal opravit. Pak podepsal smlouvu s výlukou odpovědnosti a předal klíče.

Kupující si krátce nato nechal vůz zkontrolovat v ÖAMTC, rakouském automobilovém klubu. Protokol odhalil tři těžké vady: problém s brzdou, závadu na bezpečnostním pásu a biologicky narušenou, doslova ztrouchnivělou, podlahu v zadní levé části vozu. Kupující odstoupil od smlouvy a žádal peníze zpět.

Vodní slalomář Hradilek popsal nesnesitelné bolesti hlavy. Na neurologii pak zjistil, že trpí stejnou nemocí jako jeho příbuzní

SportyŽivě.cz

17 m

Jedna vada, která rozhodla všechno

Soud první instance v Linci žalobu v prosinci 2025 zamítl. Smlouva přece jasně říkala „bez záruky“. Odvolací soud v únoru 2026 ale rozsudek převrátil a přiznal kupujícímu zpět 24 426 eur, od kupní ceny odečetl jen 573 eur jako náhradu za užívání vozu na 1 244 najetých kilometrech.

Klíčové bylo rozlišení mezi třemi vadami. Brzda a bezpečnostní pás při předání vozu ještě v pořádku byly, ty vznikly až později. Ztrouchnivělá podlaha ale existovala prokazatelně už v okamžiku, kdy kupující vůz přebíral. A právě ta jediná vada stačila.

Rakouský Nejvyšší soud (OGH) 19. května 2026 dovolání prodávajícího odmítl. Neřekl, že odvolací soud rozhodl jediným možným způsobem. Řekl, že jeho výklad je obhajitelný a není natolik chybný, aby do něj zasáhl.

Proč „bez záruky“ nezabralo

Výluka odpovědnosti za vady je v rakouském soukromém prodeji podle § 929 ABGB obecně přípustná. Tady ale soudy dovodily, že vedle textu smlouvy existoval ještě jiný signál: sjednaná předprodejní kontrola a závazek prodávajícího odstranit těžké nálezy vytvořily tichý příslib, že vůz je provozně a dopravně bezpečný.

OGH přitom nezkoumal, co prodávající skutečně chtěl říct. Zkoumal, co si kupující mohl poctivě a podle běžného obchodního chápání z celého průběhu obchodu vyvodit. Kontrola sjednaná jako součást prodeje plus slib opravy těžkých závad se rovnalo rozumnému očekávání, že vůz v základních parametrech bezpečnosti obstojí. Ztrouchnivělá podlaha tomuto očekávání odporovala.

Prodávající si tak ochranu paradoxně zrušil sám. Kdyby obytňák prodal prostě „jak stojí a leží“, bez sjednané kontroly a bez slibů o opravách, mohl dopadnout úplně jinak.

Dva rozsudky, dva výsledky, a poučení pro české prodejce

Že nejde o automatiku, ukazuje kontrastní rozhodnutí téhož soudu. V případu 4 Ob 96/24g z června 2024 OGH prodávajícího podržel. Rozdíl? Žádná domluvená kontrola, žádná debata o technickém stavu, jen testovací jízda a platná kontrolní nálepka. To samo o sobě příslib bezpečnosti nevytvořilo.

Srovnání obou rozsudků dává jasnou praktickou logiku:

• Samotná klauzule „bez záruky“ funguje, dokud ji prodávající nepřebije vlastním chováním.
• Sjednaná kontrola jako součást obchodu je silnější signál než běžná platná STK.
• Slib odstranění závad mění holý soukromý prodej v něco, z čeho kupující může čerpat vyšší očekávání.

Platí přitom analogie i pro české právo. Podle Portálu veřejné správy má prodaná věc mít dohodnuté nebo obvyklé vlastnosti a kupující může řešit i skryté vady. Česká smlouva „bez záruky“ by v podobné konstelaci, s prokazatelným ujištěním o stavu vozu, nemusela být samospasitelná.

Co z toho plyne pro každého, kdo prodává ojeté auto

Kdo chce, aby výluka odpovědnosti skutečně držela, měl by se vyhnout právě tomu, co udělal prodávající obytňáku: nepsat vedle „bez záruky“ široká ujištění typu „všechno je v pořádku“, neprezentovat kontrolní protokol jako garanci bezvadnosti a neslibovat předem odstranění všech těžkých závad. Lepší cesta je jednotlivě vyjmenovat známé vady, přiložit protokol jako informaci, ne jako záruku, a nechat kupujícího, ať si stav ověří sám.

A pro kupující jedno praktické poučení z celého sporu: odborná kontrola krátce po převzetí vozu má větší důkazní hodnotu než víra v jednu větu ve smlouvě. V tomto případě právě protokol ÖAMTC pomohl soudům oddělit vadu existující při předání od těch, které vznikly až později. Bez něj by kupující neměl v ruce skoro nic.