Když se v říjnu 2024 poprvé otevřela brána areálu Porche Foreign Auto v Los Angeles, aukční síň napočítala 567 položek a prodala každou jednu.
Rudi Klein, německý emigrant, který do Ameriky přišel koncem padesátých let jako vyučený řezník, začal v roce 1967 na okraji Los Angeles skupovat havarované a vyřazené evropské sportovní vozy. Oficiálně provozoval vrakoviště s náhradními díly. Neoficiálně budoval jednu z nejpodivnějších soukromých sbírek na světě. Za plechovým plotem postupně zmizelo 37 Porsche 356, nejméně dva Mercedes-Benz 300 SL, předválečný Mercedes 500 K, Lamborghini Miura, Horch 855, prototyp Iso Grifo Spider, BMW 503 a stovky dalších celků i torzí. Klein zemřel v roce 2001. Rodina režim utajení držela dalších třiadvacet let.
Brána, za kterou nesměl nikdo
Porche Foreign Auto (ano, s překlepem v názvu, který Klein nikdy neopravil) fungovalo navenek jako běžný dodavatel dílů pro evropské klasiky. Kdo potřeboval alternátor na starší Porsche, mohl zavolat, domluvit se a přijet. Jenže i tito zákazníci se dostali jen k vnějším regálům. Centrální hala s nejcennějšími vozy zůstávala zamčená. Syn Jason Klein později popsal otcův vzorec jednoduše: koupil auto, chvíli ho užíval, pak ho uklidil dovnitř. A tam zůstalo. Údajně mu kdosi nabídl bianco šek na libovolný vůz v hale. Klein ho neproplatil.
Nešlo tedy o absolutní zákaz vstupu, spíš o přísně kontrolovaný přístup, kde se nikdo nedostal dál, než kam ho Klein pustil. Novináři, sběratelé, dealeři: všichni naráželi na stejnou zeď. Jedinou výjimku představoval fotograf Dieter Rebmann a autor Roland Löwisch, kteří po dlouhém vyjednávání pořídili dokumentaci pro knihu Junkyard, ale i ta vznikala za Kleinových podmínek.
Co leželo za plotem
V červenci 2024 dorazil na místo tým RM Sotheby’s, aby celou kolekci poprvé systematicky katalogizoval a nafotil. U některých aut katalog výslovně uvádí, že byla „plně odkryta“ teprve při tomto focení, do té doby je zakrývaly plachty, další vraky nebo nánosy prachu.
Z 567 katalogizovaných položek šlo 208 do živé aukce 26. října 2024, zbytek se prodával online do 28. října. Mezi nejvýraznějšími loty figurovaly:
- 1935 Mercedes-Benz 500 K „Caracciola“ Special Coupé – předválečná legenda karosovaná v Sindelfingenu
- 1956 Mercedes-Benz 300 SL Alloy Gullwing – hliníková verze ikonického křídlového kupé
- 1957 Mercedes-Benz 300 SL Roadster
- 37 kusů Porsche 356 v různém stavu od pojízdných po holá torza
- Lamborghini Miura, Horch 855, prototyp Iso Grifo Spider, BMW 503 Cabriolet
Označení „stovky Porsche“ odpovídá celkovému počtu položek spojených s touto značkou, tedy kompletních vozů, karoserií, motorů i dílů. Kompletních 356 bylo prokazatelně 37. U Mercedesů SL jsou v aukčních materiálech doloženy minimálně dva kompletní 300 SL; další mercedesy figurovaly jako díly a podsestavy.
Ceny, které nedávají logiku, nebo naopak dávají
Alloy Gullwing z Kleinovy sbírky se prodal za 9,355 milionu dolarů, tedy zhruba 220 milionů korun. Tržní benchmark pro tento subtyp přitom CLASSIC.COM uvádí kolem 5,46 milionu dolarů. Prémie? Téměř sedmdesát procent nad průměrem.
Ještě výmluvnější je Porsche 356 B Twin-Grille Roadster z roku 1962. U Kleina odešel za 1,16 milionu dolarů. Srovnatelný kus se o pět měsíců později, v březnu 2025, prodal za 434 tisíc dolarů. Cenový průvodce Sports Car Market drží tento model v pásmu 225–325 tisíc dolarů. Kleinův exemplář tedy vynesl trojnásobek až pětinásobek běžné tržní hodnoty.
Podle nás je právě tohle nejzajímavější pointa celého příběhu. Trh neoceňoval jen kov a mechaniku. Oceňoval nedostupnost, neporušenou provenienci a padesát let budovaný mýtus. Vrak, na který se nikdo nesměl podívat, má pro určitý typ sběratele větší hodnotu než dokonale zrestaurovaný exemplář s průhlednou historií. Paradox? Ne. Logika trhu s raritami, kde příběh je součástí ceny.
Celkový výtěžek a kdo kupoval
RM Sotheby’s v ročním souhrnu za rok 2024 uvádí u kolekce „The Junkyard“ celkové tržby 31 044 924 dolarů, tedy přes 730 milionů korun. V jiném kontextu tatáž aukční síň pracuje se zaokrouhlenou částkou 29,6 milionu dolarů; rozdíl patrně odráží odlišnou metodiku započítání provizí. Podstatné je jedno číslo: prodáno bylo 100 % lotů. Žádný neprojel.
Dražitelé se přihlásili z 39 zemí a 36 amerických států. Jména kupců RM nezveřejnila. Zda mezi nimi byl i český sběratel, nelze z otevřených zdrojů potvrdit, ale při takové geografické šíři to vyloučit nejde.
Klein nebyl jediný, ale patří do velmi úzké skupiny
Srovnatelné „zapomenuté“ sbírky se v Evropě objevují zřídka, ale existují. V roce 2015 aukční síň Artcurial rozprodala kolekci Rogera Baillona nalezenou ve francouzských stodolách, včetně Ferrari 250 GT SWB California Spider, které se prodalo za 16,3 milionu eur. V roce 2023 nizozemská Gallery Aaldering představila Palmen Barnfind Collection: 230 klasických vozů ukrytých ve dvou budovách a kostele. RM Sotheby’s Kleinovu sbírku označila za „největší tajnou automobilovou zásobárnu na světě.“ Je to tvrzení aukční síně, která ji prodávala, ale s 567 položkami a půlstoletím utajení je těžké najít protiargument.
Auta z Porche Foreign Auto teď zmizela do soukromých rukou, k restaurátorům, do garáží, o kterých zase nikdo neví. Některá se jednou objeví na Concours d’Elegance v Pebble Beach, jiná poslouží jako zdroj dílů pro cizí projekty. Kleinův areál v Los Angeles je prázdný. Mýtus, který ho padesát let chránil, teď žije dál, jen se přestěhoval do aukčních katalogů a do cenovek, které nedávají smysl nikomu kromě těch, kdo je zaplatili.
