Škoda i Hyundai spí klidně, americké clo je míjí. Problém má 83 tisíc lidí o patro níž v dodavatelském řetězci

Když Donald Trump na jaře 2025 podepsal 25% clo na dovoz osobních vozů a vybraných autodílů do Spojených států, český autoprůmysl se ocitl v paradoxní situaci. Montážní linky v Nošovicích, Kolíně nebo Mladé Boleslavi běžely dál prakticky beze změny, jejich auta totiž míří do Evropy, ne za Atlantik. Jenže o patro níž v dodavatelské pyramidě, ve stovkách menších a středních firem vyrábějících motory, převodovky, tažná zařízení nebo elektrokomponenty, se začal šířit neklid. Jejich díly totiž končí v německých a dalších evropských autech, která do USA jezdí. A právě tam clo udeřilo.

Nulový přímý export, obrovská nepřímá expozice

Čísla mluví jasně. Podle AutoSAP tvořily Spojené státy v roce 2024 pouhých 0,8 % českého automobilového exportu, a nešlo o hotová vozidla. Český autovývoz směřuje z více než 90 % na evropské trhy, přičemž hlavními odběrateli jsou Německo, Británie, Francie, Polsko a Slovensko.

Právě ta vazba na Německo je klíčová. Téměř třetina českého automobilového exportu končí u německých odběratelů. A německé prémiové značky patří mezi největší evropské vývozce do USA. Jakmile se na jejich vozy uvalí clo, tlak se přenáší po celém dodavatelském řetězci, až do české fabriky, která lisuje díly převodovky nebo svařuje komponenty podvozku.

Pokuty za rychlost 2026: Tabulka pokut, bodů a zákazů řízení pro obec i mimo obec

AutoŽivě.cz

2 h

Kdo konkrétně to odnáší

Segment dodavatelů sdružených v AutoSAP zaměstnával na konci roku 2024 celkem 83 350 lidí. Přesný počet těch, kteří jsou americkými cly skutečně zasaženi, veřejně dostupný není, ale mezi prvními, kdo problém popsal nahlas, byl Miroslav Dvořák, šéf jihočeské firmy Motor Jikov. Ta dodává tažná zařízení pro Volkswagen a Dvořák v rozhovoru pro ČT24 varoval, že už desetiprocentní tlak na slevy může být pro dodavatele jeho velikosti zničující.

Nejde přitom o vlnu propouštění, zatím. AutoSAP za rok 2024 hlásil stabilní kmenovou zaměstnanost, firmy se snaží lidi držet kvůli napjatému trhu práce. Reálný dopad se projevuje jinak:

• Tlak na marže – odběratelé požadují nižší ceny, aby kompenzovali zdražení na americkém trhu.
• Omezení investic – firmy odkládají modernizaci a rozšiřování kapacit.
• Pomalejší růst mezd – místo propouštění se šetří na odměňování.

Některé podniky volí únik dopředu. ČT24 zmínila nejmenovanou firmu z Opavska, která urychlila přesun části výroby do americké Atlanty, odkud chce dodávat díly přímo pro Teslu. Obejít clo výrobou na místě je logické řešení, ale dostupné jen těm, kdo na to mají kapitál.

Proč montážní závody spí klidně

Hyundai v Nošovicích, kde v lednu 2026 sjel z linky pětimiliontý vůz, posílá většinu produkce do Evropy. Toyota v Kolíně výslovně označuje svůj model Aygo X Hybrid jako „auto pro evropské trhy“. A Škoda Auto, největší český výrobce, má těžiště odbytu rovněž na starém kontinentu.

Žádný z těchto závodů nevyváží hotová auta do USA. Prostý důvod, proč je americká cla přímo nezasáhla, tedy neleží v nějaké zvláštní odolnosti nebo strategické brilanci. Je to důsledek dlouhodobé výrobní geografie: české montážní závody vznikly jako evropské výrobní základny a na americký trh nikdy necílily.

Od 25 procent ke stropu 15 procent, a co dál

Původní trumpovské clo ve výši 25 % platilo od 3. dubna 2025 na hotové vozy, na vybrané autodíly pak nejpozději od 3. května téhož roku. Washington sice v dubnu přidal dočasné úlevy pro výrobce montující přímo v USA, evropským exportérům to ale nepomohlo.

Situace se posunula až po jednáních mezi EU a Spojenými státy. Podle Evropské komise platí od roku 2026 dohodnutý strop 15 % pro většinu exportů z EU včetně automobilů. To je výrazná úleva oproti původním 25 %, ale pořád jde o citelnou bariéru, a pro české dodavatele napojené na německé řetězce znamená, že tlak na ceny nezmizí, jen se zmírní.

Srovnání se sousedy přitom ukazuje, že Česko je na tom relativně lépe. Slovensko, kde automotive tvoří přes 52 % průmyslové produkce a zaměstnává více než 256 tisíc lidí, je systémově zranitelnější. V Německu podle svazu VDA očekávalo dopad amerických cel 86 % středně velkých automobilových firem; více než polovina nepřímý, třetina přímý.

Riziko, které se neodstěhovalo

Česká pozice vypadá na první pohled komfortně: žádná hotová auta do USA, minimální přímý export. Jenže právě to maskuje skutečnou citlivost. Pokud americká cla (byť snížená na 15 %) dlouhodobě sníží objem evropských aut prodaných v USA, objednávky pro české dodavatele klesnou. A 83 tisíc lidí v dodavatelském segmentu je příliš velké číslo na to, aby ho šlo přehlížet.

Paradox českého autoprůmyslu tak nespočívá v tom, že by montážní závody byly silnější než fabriky na díly. Spočívá v tom, že americké clo se do Česka propisuje zespoda, přes součástky, ne přes hotové vozy. A zespoda se problémy hůř sledují, hůř měří a hůř řeší.