Majitelé, kteří by rádi auto prodali, narážejí na nízké nabídky nebo rovnou odmítnutí. Kupující se přesouvají ke konkurenci.
Když člověk vybírá auto, málokdy jde jen o to, jestli se mu líbí barva nebo jestli se mu dobře sedí za volantem. V hlavě vždycky někde vzadu běží i další otázky. Týkají se peněz. Ano, v redakci AutoŽivě řešíme často nejenom emoce, ale i finance. Takže o co jde? Jak rychle konkrétní auto spadne s cenou? Co na něj říká pověst mezi mechaniky a jestli se ho za pár let půjde bez většího utrpení zase zbavit. U některých modelů je odpověď bohužel předem daná. Tento článek se týká přesně téhle kategorie.
Malá auta za dobrou cenu, přesto je nikdo nechce koupit
Původně šlo přitom o ukázkové hrdiny prodejních statistik. Peugeot 208, Citroën C3 a Opel Corsa patřily mezi malé hatchbacky, které se na trhu prosadily naprosto suverénně. V době, kdy se začínaly objevovat v showroomech, je prodejci prakticky nestíhali objednávat. Zákazníci je chválili za příznivou spotřebu, moderní techniku a sympatický design. Vypadalo to jako učebnicový příklad toho, jak se má dělat úspěšný malý vůz pro každodenní provoz. Jenže pak přišel ten méně viditelný, ale o to zásadnější detail. Konkrétní motor pod kapotou a s ním pověst, se kterou dnes nikdo nechce mít nic společného.
Řeč je o zážehové jednotce PureTech. Kolem té se postupem času nastřádalo tolik varovných historek, že se z ní stala skoro odstrašující značka. Podle francouzského serveru Linternaute je jádro problému v konstrukční chybě. Konkrétně v tom, jak výrobce vyřešil rozvodový řemen. Ten je u těchto motorů uložený v olejové lázni. Teoreticky elegantní řešení, v praxi ale znamená, že se řemen dostává do přímého kontaktu s motorovým olejem. To má za následek rychlejší a často nepředvídatelné opotřebení.
Je to otázka volby, je to otázka jednoho smolného motoru
Místo toho, aby rozvody spolehlivě fungovaly dlouhé roky, začínají se u některých aut objevovat potíže výrazně dřív, než by kdokoli čekal. A když se rozvodový řemen začne doslova rozpadat a jeho částice putují olejovým systémem, není to jen kosmetická vada. V krajním případě může dojít k vážnému poškození motoru. Následovanému opravou, u které se v běžném servisu klidně bavíme o částkách, které nedávají u staršího malého auta ekonomický smysl. Není divu, že se na trhu začala rychle šířit pověst, že PureTech rovná se riziko.
A jakmile se tahle rovnice jednou dostane mezi mechaniky, bazaristy a nakonec i běžné kupující, začne to být problém. Nejen pro značku, ale i pro konkrétní majitele. Není to přitom jen dojem pár „škarohlídů“. Situaci potvrzují i lidé přímo z praxe. Tedy z prostředí, kde se denně obchoduje s ojetinami, nejeden bazárník říká otevřeně, že auta s motorem PureTech vůbec neberou zpět, pokud na ně ještě neběží tovární záruka. To je poměrně výmluvné prohlášení. Když už se někde rozhodnou takový vůz vzít do nabídky, děje se to s výrazným tlakem na cenu.
Konstrukční řešení je důvodem pro následné poruchy
Riziko se prostě promítne do částky, kterou dostane prodávající majitel. Jinak řečeno, zatímco u jiného vozu stejné třídy a roku můžete počítat s celkem normálním propadem ceny, tady se diskuse většinou stočí k tomu, že „se s tím musí něco udělat“ a že je třeba kompenzovat možná budoucí náklady. To ostatně potvrzují i čísla z analýz, které porovnávají vývoj hodnoty konkrétních modelů. Jako příklad se uvádí Peugeot 208 z roku 2015 ve verzi s výkonem 82 koní. Tenhle vůz při srovnání s původní pořizovací cenou ztratil dnes podle dat 61 % své hodnoty.
V izolaci by si člověk řekl, že u deset let starého malého hatchbacku to není úplně šokující, jenže srovnání s konkurencí ukazuje jiný obrázek. Podobně starý Volkswagen Polo, tedy auto ze stejné kategorie, spadl za stejné období „jen“ o 48 %. Ten rozdíl v procentech znamená v korunách velmi konkrétní peníze, o které majitel v případě 208 s PureTechem přijde navíc jen kvůli rizikovému motoru pod kapotou. A Peugeot není jediný, koho se problém s pověstí týká. Citroën C3 ze stejného roku je na tom podle uváděných dat ještě hůř. Tam už se bavíme o tom, že vůz ztratil 65 % své hodnoty. V praxi si to lze přeložit docela jednoduše. Pokud auto stálo jako nové určitou částku, za zhruba deset let je na trhu už jen třetinové.
