V autobazaru mi nabídli „férovou“ cenu za moji ojetinu na protiúčet. Za 30 vteřin jsem dostal lekci, na kterou nezapomenu

Autobazary se dělí na poctivé, a pak na ty druhé. Jeden funguje férově, v druhém se snaží člověka oškubat jako takzvanou kavku.

i Zdroj fotografie: Se souhlasem David Kubrt Auto
                   

Svého času jsem byl zvyklý prodávat auta v autobazaru. Jenže pak jsem změnil názor. V redakci AutoŽivě se ojetým automobilům věnujeme a tohle je přímá osobní zkušenost. Ta rutina byla stejná. Vybral jsem si ojetinu v autobazaru. Přijel jsem tam se svým starým autem. To jsem nabídnul na protiúčet. Domluvil jsem se na ceně, nechal tam staré auto a odjel jsem s novým. Fungovalo to. Až do jedné chvíle. Přišel jsem do autobazaru s vidinou jednoduchého kroku. Posunout své staré auto dál, jako vždy. Na protiúčet a plynule přejít k něčemu novému, lepšímu.

Autobazary často prodávají auta s tím, že mají i výkup

Vše mělo být rychlé, bez komplikací – auto už mělo svá nejlepší léta za sebou, každou delší trasu jsem bral jako lehký stres, a tak jsem se rozhodl ho „vyměnit“. Zastavil jsem u prodejce, který měl vystavený vůz, jenž mi padl do oka. Prodejce byl zpočátku vstřícný, ukázal nabídku, domluvil zkušební jízdu, atmosféra vypadala dobře. Když jsem zmínil, že bych své vozidlo rád použil jako protiúčet, řekl, že to „nějak vyřešíme během několika minut“, že dělají takové věci běžně. Já jsem se cítil nadšeně, jako kdyby to byla obvyklejší cesta než obvyklý prodej.

iZdroj fotografie: Se souhlasem David Kubrt Auto

Pak ale přišel moment, kdy hodnotil mé staré auto. Obešel ho, nakoukl dovnitř, chvíli si prohlížel servisní knížku, prohlásil, že stav je „odpovídající věku“, a já čekal rozumnou nabídku. Místo toho mi předložil číslo, které mě zvedlo ze židle. Částka výrazně nižší, než za kolik podobné vozy nabízely inzeráty online, o desítky tisíc korun méně. Zeptal jsem se: „To jste myslel vážně?“ A on klidně řekl: „Tohle je férová cena.“ Přičemž dodal, že když si chci uplatnit protiúčet, musím samozřejmě počítat s tím, že „nějaké to riziko a servis“ bude na něm. Vůbec nepochyboval o tom, že tím cenu vozu razantně sráží.

Auto na protiúčet je běžnou praxí, stejně tak i pokus o podvod

Když viděl, že jsem zaskočen, začal taktizovat: „Když se rozhodnete hned a vezmete náš vystavený vůz, můžu přihodit slevu.“ Ve vzduchu viselo: „Měl byste být rád, že vůbec to vaše auto vezmu.“ A přesně tehdy se v mé hlavě řidiče-majitele něco přepnulo. Už nejde o snahu prodat, už nejde o radost z nového auta, ale o to, že se mnou někdo hraje hru, kterou jsem nechtěl hrát. Přestal jsem být zákazníkem, stal jsem se cílem. Nevyslal jsem žádnou větší reakci, jen jsem vstal, poděkoval, odjel se svým vozem.

iZdroj fotografie: Se souhlasem David Kubrt Auto

Nasedl, nastartoval a bez jediného slova jsem odjel. A jak jsem odjížděl, slyšel jsem za sebou: „Můžete si to ještě rozmyslet.“ Ale já jsem si byl jistý, rozhodl jsem se nechat tuhle „nabídku“ za sebou. Za pár dní jsem si nové auto pořídil jinde. Bez těch pocitů, bez nátlaku, bez pocitu, že „mi někdo dělá laskavost“. A když jsem se doma posadil k notebooku a vyhledal si recenze na ten autobazar, zjistil jsem, že nejsem jediný, kdo odtamtud odjel s pocitem, že to byla chyba. Svého času to byla praktika jednoho z velkých českých bazarů. S tím, že tam to mělo ještě pokračování.

Člověk si podá inzerát a v tu chvíli mu přijde sms z autobazaru

Telefonát. Člověk přijel na místo, nabídnul auto k prodeji. Ještě jinak. Fungovalo obvolávání. Soukromník dal inzerát, že prodá auto. Zavolali z bazaru, že cenu berou. Majitel přijel na místo, tam mu řekli, že mu dají méně. Tak se sebral a odjel. Ještě po cestě mu volali, ať se vrátí, že zvyšují nabídku. Člověk se vrátil. Na místě mu nabídli ještě méně než před tím. Popřípadě lepší cena platila při koupi auta na místní leasing. Kdo nevydržel s nervy, prodal. Pak přestali volat na inzeráty, začali posílat sms, ať se prodávající chytne sám.

iZdroj fotografie: David Kubrt pro AutoŽivě.cz

Z mého úhlu pohledu je to varování každému, kdo vstupuje do obchodu s vozem u bazaru. Když navštívíte bazar a řeknete, že byste rádi svoje auto nechali na protiúčet, ujistěte se, že jste připraveni na to, že vám může být nabídnuta částka, která vůbec nereflektuje hodnotu vašeho vozu. Ale pouze kalkulaci prodejce/bazaru, která zahrnuje jeho marži, „riziko“ servisu, případnou opravu nebo prostě rezervu. A že tlak „rozhodněte se hned“ nebo „vezmete náš vystavený vůz“ je signál, že situace není fér. U nejlepších transakcí nejste tlačeni, ale je vám nabídnuto férově. Nicméně jsem přestal s bazary obchodovat. Radši počkám a jdu do transakce se soukromníkem, jako jsem já.

Máte podobný zážitek?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Ondřej Komárek

Polovinu svého života strávil ve Velké Británii, kde psal 14 let pro přední automobilová média jako Autocar, Carwow a TopGear. Nyní přináší svůj jedinečný pohled do AutoŽivě. Aktivně se účastní amatérských závodů a předtím, než se stal novinářem, pracoval na vývoji závodních motorů.

Zobrazit další články