Koncern VW čelí krizi, která zasahuje ekonomiku celé EU. Uzavírání továren a nedomyšlený přechod k elektromobilitě otevírá otázku, zda je EU připravena změnit svůj přístup.
Momentální situaci kolem největší evropské automobilky a jednoho z hlavních tahounů německé ekonomiky nelze už možná nazvat jinak, než opravdu kritickou. Bývám v Německu často a mám tu možnost mluvit o tom s mými přáteli a známými. A čím víc se na to téma bavíme, tím víc vidím zachmuřených obličejů a opravdu ustaraných výrazů. VW je zkrátka pro Němce víc než automobilka, je to národní symbol. A ten se momentálně opravdu hodně zapotácel. Pojďme se na to podívat společně.
Pro Němce je pád Volkswagenu opravdovou pohromou
Je to asi pět dní, co jsem na toto téma vedl rozhovor, samozřejmě tím také žiju dnes a denně, je to pro mne stejně žhavé a aktuální jako pro Němce. A to nejen z titulu mojí profese. A „respondent“ mého malého soukromého „VW Interview“ mi nakonec řekl věty, z kterých zamrazilo: „Ty vůbec netušíš, jak velký průšvih to tady je. Jak tyhle fabriky, speciálně tady ve východním, jsou jednou ze záruk jisté práce. A v téhle podělané době přijít o jistou práci opravdu nechceš.“
Nechci. A Němce chápu. Speciálně továrna v saském Osnabrücku je totiž jednou z těch tří, o nichž VW vážně uvažuje, že by je zavřel. Což by pro tento odjakživa nepříliš bohatý region co se nabídky firem a kvalitní práce týče byla malá sociální pohroma. Tedy spíše velká. Že si za to VW z nemalé části může sám, je teď už asi jedno, láteřit nad tím, jestli se EU podílela z 63 procent a VW z 27 procent je opravdu pouze akademická debata, nemající žádný přesah do reálného života a do následků, které by zavření mělo. A zřejmě i bude mít.
Akademici se vzbouřili už za časů Angely Merkelové. Žel dochází na jejich slova
Nicméně z akademické půdy povstal onen dnes již legendární dopis tehdejší kancléřce Merklové, kterou tedy já osobně za jednoho z několika strůjců nynějších problémů musím považovat. Vnitropolitické situaci v Německu jsem se v mezích možností věnoval vždy detailně a z „odkazu“ po Angele Merkelové se Němci budou vzpamatovávat ještě hodně dlouho. Přičemž jisté je jedno: rozhodně to nebude bezbolestné. Ale asi nikdo nevěřil, že by VW mohl začít zavírat továrny.
A v době psaní tohoto listu to nevěděl ani jeho hlavní autor, profesor Dr. Thomas Willner z univerzity v Hamburgu. Ani to nevědělo zbylých zhruba 300 signatářů. Přesto již v roce 2021 velmi důrazně varovali před unáhleným přechodem k elektromobilitě a argumentovali, jak už to u akademiků bývá, navýsost vědecky a odborně. V otevřeném dopise všem poslancům EU vysvětlovali, že nejprve musí být k dispozici dostatek obnovitelných paliv – tzv. „reFuels“. Jedná se především o biopaliva a syntetická paliva, jako je e-fuel.
Argumentace vědecky, odborně, rozumně – přesto to nestačí?
Ve svém dopise doporučují nefixovat se čistě na elektromobily – také proto, že by to mohlo vést k závislosti na surovinách z Číny. Pouze „inteligentní kombinace technologií“ umožní optimální celkové snížení CO2, říká se. Odborníci také tvrdí, že ekologická bilance elektromobilů – pokud jde o emise CO2 – je často horší, než se uvádí.
Krom profesora Willnera svůj podpis připojili Thomas Koch, šéf Institutu pro pístové stroje na Karlsruhe Institute of Technology (KIT), Jesús Benajes z Politècnica University ve Valèncii, Dimitrios Hountalas z Národní technické univerzity v Aténách, Lucien Koopmans z Chalmers University of Technology Göteborg. Hlavních 5 bodů listu potom vypadá takto.
Požadavky vědců na změnu ekologické politiky Německa
- Očekávané skutečné snížení emisí skleníkových plynů z plánovaných opatření musí být zveřejněno transparentně na základě zbývajícího rozpočtu na emise CO2 pro Německo. A v globálním kontextu k dosažení cíle globálního oteplování o 1,5 stupně.
- Potenciál pro snižování emisí skleníkových plynů realizovat i prostřednictvím udržitelných alternativních kapalných a plynných látek. Alternativní pohonné hmoty používat bez omezení.
- Všechna opatření na ochranu klimatu by měla být založena výhradně na jejich skutečném snížení emisí skleníkových plynů.
- Vícenásobné připsání jednotlivých opatření na ochranu klimatu do závazku kvóty skleníkových plynů má být odmítnuto.
- Každé opatření na ochranu klimatu musí být stejně přísné z hlediska technologické neutrality.
Kritéria udržitelnosti zohledňující ekologické, sociální a zdravotní aspekty dopadů v celém globálním hodnotovém řetězci.
Jinými slovy, co jméno, to kapacita v oboru. Dopis byl mj. zveřejněn a zaslán „Mezinárodní asociací pro výzkum udržitelného pohonu a technologie vozidel“ (IASTEC). Což je globální sdružení profesorů a výzkumných pracovníků, kteří působí na renomovaných univerzitách v oblasti techniky vozidel a pohonů. A jen budoucnost nyní ukáže, nakolik jejich názory a doporučení nezůstanou jen na akademické půdě, ale dopadnou i na úrodnou půdu v politice a byznysu.
Automobilová Evropa nutně potřebuje uvolnit a rozhýbat trh
Protože jestli teď něco Německo potřebuje opravdu akutně, pak je to jasná dohoda mezi politiky a kapitány průmyslu na tom, co a jak se bude vyrábět v příštích letech. A ideálně u toho naslouchat možnostem automobilek, ne jako dosud, kdy byly tyto stavěny před hotovou věc. A ještě ideálněji: zmírnit či zrušit zákaz spalovacích motorů v roce 2035, nechat výrobce vyrábět to, co lidé chtějí kupovat, a nechat to ty lidi kupovat. Velmi jednoduše řečeno. Zkrátka rozhýbat trh.
To je dle mého odborného názoru jediná cesta, jak se nejen Volkswagen, ale celá automobilová Evropa může z nynější šlamastyky dostat. Jak to vidíte vy? Je šance, aby se to povedlo? Dejte nám vědět do diskuse, děkujeme!