Norsko a Švédsko letos skutečně sáhly k dočasnému škrtu části daní z pohonných hmot. Realita je ale složitější, než jak ji zachytí jedno číslo v titulku.
Představa, že stát si z každého litru benzinu bere víc než polovinu, je lákavá a snadno se šíří. Jenže „státní marže“ není marže v obchodním slova smyslu, je to souhrn spotřební daně, CO₂ daně a DPH, přičemž každá z těchto položek má jinou logiku, jiný právní základ a jiné důsledky, pokud ji škrtnete.
A ani jedna ze dvou skandinávských zemí, které k zásahu přistoupily, nezrušila všechny najednou. Přesto řidiči u pump ušetří reálné peníze. Kolik přesně, jak dlouho a kdo to zaplatí, to jsou otázky, na které se vyplatí odpovědět s kalkulačkou v ruce.
Co je vlastně „státní marže“ v ceně benzinu
Slovo marže evokuje zisk. Stát ale na palivu nevydělává jako obchodník, vybírá daně, které financují silnice, zdravotnictví nebo obranu. V Dánsku se podle metodického podkladu ministerstva financí skládá daňová vrstva u benzinu ze tří pevných složek: energetické daně, CO₂ daně a NOx daně. Dohromady to v roce 2026 činí 5,363 DKK na litr bez DPH. Na diesel je to 4,243 DKK/l. Teprve na celou cenu včetně těchto daní se pak počítá 25% dánská DPH.
Při aktuální orientační ceně na dánské síti OK, 15,39 DKK/l u benzinu a 16,39 DKK/l u dieselu, vychází celková daňová zátěž včetně DPH přibližně takto:
| Palivo | Pevné daně bez DPH | Daně + DPH z nich | Podíl na ceně |
|---|---|---|---|
| Benzin | 5,36 DKK/l | ~6,70 DKK/l | ~43,6 % |
| Diesel | 4,24 DKK/l | ~5,30 DKK/l | ~32,4 % |
Číslo 55 % se z těchto aktuálních dat nedá obhájit, mohlo vycházet z jiného časového okna nebo z odlišného výpočetního základu. Reálnější je podle nás pracovat s rozmezím 32–44 % podle typu paliva.
Co přesně udělalo Norsko a Švédsko
Norsko zasáhlo ve dvou vlnách. Od 1. dubna 2026 vynulovalo takzvanou veibruksavgift, silniční daň z paliv, s platností do 1. září. Benzin díky tomu zlevnil o 4,41 NOK/l, diesel o 2,85 NOK/l, obojí včetně DPH. Od 1. května pak přišla druhá fáze: snížení některých CO₂ sazeb, které u silniční nafty posunulo celkovou úsporu na odhadovaných 4,26 NOK/l. DPH ale zůstala nedotčená.
Švédsko šlo mírnější cestou. Od 1. května do 30. září 2026 dočasně snižuje energetickou daň na benzin a diesel na unijní minimum. Výsledek? Asi 1,03 SEK/l u benzinu a pouhých 0,40 SEK/l u dieselu, opět včetně DPH. Švédská vláda sama počítá s tím, že opatření zhorší saldo veřejných financí o 4,1 miliardy SEK jen v letošním roce.
Klíčové: v žádné z obou zemí řidiči neplatí „nulové daně a DPH“. Norsko škrtlo jednu konkrétní daň a snížilo druhou. Švédsko snížilo energetickou daň. DPH zůstává v obou zemích součástí ceny.
Kolik by ušetřil český řidič, modelový přepočet
Český zákon o spotřebních daních stanoví sazbu 12,84 Kč/l u benzinu a 9,95 Kč/l u motorové nafty. Při modelové pumpové ceně 40 Kč/l a 21% DPH vychází celková daňová složka přibližně na 17,36 Kč/l u benzinu (43,4 % ceny) a 16,26 Kč/l u nafty (40,7 %). Podíl je tedy srovnatelný s Dánskem u benzinu, u nafty je český řidič paradoxně daňově zatíženější.
Co by znamenal škrt pro plnou nádrž 50 litrů benzinu:
- Čtvrtinový škrt daní: úspora asi 217 Kč
- Poloviční škrt: úspora asi 434 Kč
- Úplné vynulování: úspora asi 868 Kč
U nafty by stejné scénáře vyšly na přibližně 203, 407 a 813 Kč. Jde o redakční model za předpokladu, že se celá úleva promítne do ceny na stojanu, v praxi část spolkne distribuční řetězec.
Proč to Česko neudělá zítra
Legislativně to není nemožné. Ve Sněmovně už od 10. března 2026 leží poslanecký návrh na dočasné snížení spotřební daně o 1,70 Kč/l na období května až srpna. K polovině dubna měl ale nesouhlasné stanovisko vlády.
Důvody odporu nejsou jen politické. Guvernér dánské národní banky Christian Kettel Thomsen v březnu varoval, že ekonomiky s omezenou volnou kapacitou si nemohou dovolit další poptávkové impulzy, hrozí tlak na mzdy a inflaci. Švédsko samo přiznává miliardový výpadek příjmů. A pak je tu přeshraniční efekt: čím větší cenový rozdíl mezi sousedními státy, tím silnější motivace tankovat za hranicí. Tvrdá data o rozsahu tohoto jevu za letošní jaro zatím chybí, ale ekonomická logika je jednoznačná.
Debata, kterou bychom měli vést
Skutečná otázka nezní, jestli stát „bere moc“. Daňová složka kolem 40–44 % u benzinu je v evropském kontextu spíš průměr. Otázka zní, kterou část daňového balíku lze krátkodobě seškrtat, aniž se rozpadne financování silnic nebo se roztočí inflační spirála, a kdo ten výpadek nakonec zaplatí.
Norsko a Švédsko ukázaly, že dočasný zásah je technicky proveditelný. Zároveň ukázaly jeho limity: pět měsíců úlevy, miliardové díry v rozpočtu a DPH, která zůstává na místě. Levnější nádrž existuje. Zadarmo ale není.
