Cestující nahlásil řidiče autobusu za jízdu na červenou. Počítal si sekundy v hlavě, ale u soudu to jako důkaz nestačilo

Bayerisches Oberstes Landesgericht, nejvyšší bavorský zemský soud pro přestupkovou agendu, rozhodl 11. března 2026, že svědecký odhad času může stačit na prokázání prostého projetí na červenou, ale ne na jeho přísnější variantu. Ta v Německu nastupuje, když řidič přejede stopčáru po více než jedné sekundě červené a nese s sebou měsíční zákaz řízení. Cestující v autobusu přitom udělal všechno, co mohl: ihned si situaci dokumentoval, použil vlastní technické vzdělání a sestavil výpočet. Jenže právě ten výpočet soud rozebral na součástky a zjistil, že každá z nich je jen odhad.

Jedna sekunda, která mění všechno

Německý katalog pokut rozlišuje dva režimy projetí červené. Jednoduchý přestupek, kdy řidič projede na červenou, která svítí méně než sekundu, stojí standardně 90 eur. Kvalifikovaný přestupek, tedy projetí po více než jedné sekundě červené, znamená 200 eur a měsíční zákaz řízení. Rozdíl je drastický. A celý stojí na jediné sekundě.

V tomto případě první instance, okresní soud (Amtsgericht), v rozsudku ze 3. listopadu 2025 uzavřela, že šlo o kvalifikované projetí, a uložila 200 eur plus měsíc bez řidičáku. Řidič se bránil. Případ se dostal až k BayObLG, který kvalifikaci stáhl na prostý přestupek. Kvůli předchozímu rychlostnímu deliktu řidiče ale pokuta neklesla na standardních 90 eur; soud ji vyměřil na 135 eur. Zákaz řízení odpadl.

Inženýr s kalkulačkou, ale bez výhledu

Klíčovým svědkem byl cestující, diplomovaný inženýr, který seděl uprostřed autobusu u pravých dveří. Když se na semaforu rozsvítila červená, začal v duchu počítat: „21, 22…“ Zároveň si všímal orientačního bodu, stromu nebo značky zhruba deset metrů před stopčárou, a odhadoval, kde se v tu chvíli nacházelo čelo autobusu. Z toho pak zpětně vypočítal, jak dlouho musela červená svítit, než autobus stopčáru přejel.

Soud tuto konstrukci rozložil na tři vrstvy nejistoty:

• Odhad času. Počítání „21, 22″ v hlavě je pro intervaly kolem jedné až dvou sekund zásadně nepřesné. Lidský mozek nemá vnitřní stopky s rozlišením na desetiny sekundy.
• Odhad vzdálenosti a zrychlení. Svědek odhadoval, jak daleko bylo čelo autobusu od orientačního bodu a jak rychle autobus zrychloval. Obojí bylo laické, žádný tachograf, žádný záznam.
• Nepozorovaný klíčový okamžik. Svědek přímo neviděl, kdy čelo autobusu přejelo stopčáru. Stál v polovině vozidla, ne u čelního skla. Rozhodný moment tedy nesledoval, nýbrž rekonstruoval.

Každá z těchto nejistot by sama o sobě nemusela být fatální. Dohromady ale vytvořily řetězec odhadů, který podle soudu nemůže unést důkazní břemeno pro sekundově přesné tvrzení.

Co soud neřekl, a co řekl jasně

BayObLG výslovně neřekl, že svědecké pozorování je k ničemu. Naopak: ponechal vinu za jednoduché projetí na červenou. Svědek tedy nepohořel úplně. Soud ale jasně vymezil hranici: kvalifikovaný přestupek lze prokázat i bez automatizované kamery, ovšem rozsudek pak musí mít „dostatečný opěrný bod pro spolehlivé určení času“. Počítání v hlavě, odhad akcelerace a nepřímý vjem pozice čela vozidla takovým opěrným bodem nejsou.

Podle nás je tohle klíčový vzkaz rozhodnutí. Nejde o ochranu řidiče před „udavačem“. Nejde o signál, že nemá smysl hlásit přestupky. Jde o připomínku symetrie: čím tvrdší sankci stát chce uložit, tím přesnější důkaz musí mít. Měsíční zákaz řízení je pro profesionálního řidiče existenční zásah, a takový zásah si zaslouží pevnější základ než řetězec odhadů.

Jak by to dopadlo v Česku

České právo hranici jedné sekundy na červené vůbec nezná. Zákon č. 361/2000 Sb. pracuje s povinností zastavit na červený signál, ale nerozlišuje, jestli červená svítila půl sekundy, nebo pět. Sankce za projetí červené se pohybuje v rozpětí 7 000 až 25 000 Kč ve správním řízení, k tomu 6 trestných bodů. Na místě lze uložit pokutu kolem 4 500 až 5 500 Kč.

Oznámení přestupku přitom může podat kdokoliv; Ministerstvo vnitra výslovně uvádí, že oznamovatelem může být jakákoliv fyzická nebo právnická osoba. Podnět ale musí být dostatečně konkrétní a věrohodný: svědecká výpověď, video, fotografie, přesný čas a místo. Samotné „viděl jsem, jak jel na červenou“ může stačit. Ale i v českém systému platí, že čím závažnější důsledky hrozí, tím pečlivěji správní orgán důkazy posuzuje.

Praktická pointa pro řidiče i svědky

Kdo dostane pokutu na základě svědectví bez objektivního záznamu, má v Německu dvoutýdenní lhůtu na podání odporu (Einspruch) proti rozhodnutí o pokutě. Cíleně by měl napadnout nosné body důkazu: kdo a jak určil okamžik přejetí stopčáry, zda svědek viděl rozhodný moment přímo a na čem stojí tvrzení o délce červené. Po přípustném odporu rozhoduje okresní soud.

A pro svědky? Video z mobilu by bylo silnější než počítání v hlavě, ale jen pokud zachytí oba klíčové okamžiky: rozsvícení červené a přejetí stopčáry. Půlka záznamu naráží na stejný problém jako inženýrův výpočet: nejistý začátek nebo konec měření.

Bavorský soud neposlal vzkaz „nehlašte přestupky“. Poslal vzkaz „nehledejte sekundovou jistotu tam, kde je jen lidský odhad“. A to je vzkaz, který platí na obou stranách Šumavy.