Pravidla jsou jasná a dbát na dojmy nebo pocity je nebezpečné. Platí jasná přednost a toto musí všichni řidiči vědět.
Na českých dálnicích se denně odehrávají tisíce malých i větších dramat. Jde o situace, které by leckdy vůbec nemusely nastat. Jen kdyby si řidiči uvědomili, že i na „rychlostních komunikacích“ platí základní pravidla silničního provozu z „obyčejných“ silnic. Chápu, že to není odborná mluva. Jinak řečeno, řidiči dejme tomu zvládají pravidla ve městě a na okreskách. A na dálnicích jim to tak nějak nejde. Jedním z těchto pravidel je přednost zprava. Mantra, která je v autoškolách omílána „do zblbnutí“, omlouvám se za ten výraz.
Dálnice není místo, kde neplatí zákony, i tak to řidiči neřeší
Ovšem v reálném provozu pravidlo na dálnici většina řidičů buď nezná, nebo je zcela ignoruje. V redakci AutoŽivě řešíme pravidla provozu víceméně na denní bázi a pravidlo pravé ruky, tedy přednosti zprava, je to základní. Přitom právě nepochopení nebo podcenění tohoto pravidla může vést k nebezpečným situacím. Takovým, které končí v lepším případě jen nervózním troubením, v horším pak nehodou. Katastrofou, jejíž následky mohou být fatální. Když se řekne přednost zprava, většina lidí si představí křižovatku někde v městské zástavbě, kde se z vedlejší ulice vynoří auto a vy musíte zpomalit, abyste mu dali přednost.
Jenže málokdo si uvědomuje, že stejný princip platí i na dálnici. Konkrétně v situacích, kdy se na ni najíždí z připojovacího pruhu? Ne, právě tady to neplatí. Řidič v připojovacím pruhu, jakkoli je vpravo vůči vozidlům v průběžném pruhu, nemá přednost. Tady se totiž často setkávám s tím, že řidiči jedoucí v připojovacím pruhu považují místo za jakési své území. Za místo, ve kterém má každý další účastník provozu povinnost počkat. Zákon říká, že je-li pro zařazování do průběžného jízdního pruhu zřízen připojovací pruh, je řidič povinen před zařazením do průběžného pruhu užít připojovacího pruhu.
Přednost má auto, které jede napravo, není to to rychlejší
Při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu. Není-li připojovací pruh zřízen, je řidič povinen dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím v průběžném pruhu. Nic o přednosti zprava. Jenže pak je tady další odstavec. A vlastně i další téma. Pomyslné jádro pudla, ke kterému se chci dostat. Dálnice, tři pruhy. Jedno auto v tom pravém, druhé auto v levém. Prostřední je volný. A v jednu chvíli se začnou obě auta řadit do prostředního pruhu. Realita? Řidič auta v levém pruhu má pocit, že má přednost, protože „je rychlejší“. Vychází z logiky, že jede v levém, tedy rychlejším pruhu.
Skutečně to tak je? Samozřejmě že ne Pokud máte na věc jiný názor, budu rád za vaše připomínky v komentářích dole pod článkem. Zmíněný odstavec příslušného zákona to říká jasně. Na pozemní komunikaci o třech jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy smí řidič přejíždět z levého jízdního pruhu do středního jízdního pruhu jen tehdy, neohrozí-li řidiče přejíždějícího do středního jízdního pruhu z pravého jízdního pruhu.
V pořádku není ani přehnaná ohleduplnost, je nebezpečná
Obdobně se postupuje při přejíždění z levých jízdních pruhů do středních jízdních pruhů na pozemní komunikaci o čtyřech a více jízdních pruzích vyznačených na vozovce. Většina z kolizních situacích je způsobena tím, že řidiči nedodržují pravidlo přednosti zprava. Je to zvláštní, protože v jiných situacích jsou čeští řidiči schopni být až přehnaně ohleduplní. Například když jde o dávání přednosti chodcům na přechodu.
Ale jakmile se ocitnou na dálnici, jako by na základní pravidla silničního provozu zapomněli. Možná je to tím, že dálnice vnímáme jako prostor, kde platí jiná pravidla, kde je hlavní rychlost a plynulost provozu. Jenže právě plynulost je často narušena tím, že někdo nedá přednost zprava a vznikne zbytečný konflikt. Znovu to shrnu. Na dálnici platí přednost zprava. Ten, kdo jede v levém pruhu, i když jede rychleji, nemá přednost. Naopak dává přednost zprava.