Patřit po bok Peugeotu, Citroënu či Opelu a obstát vyžaduje od značky mimořádně přesně zacílené produktové kroky. Nedaří se.
Když se ve velkém automobilovém koncernu začne šeptat o „přeskupení značek“, málokdy jde jen o detail. V branži jsem už hodně dlouho a zažil jsem to několikrát. Ten příběh je vlastně podobný. Renomovaná automobilka se pokusí oživit nějakou značku. Možná jméno někdejšího ladiče, konstruktéra sportovních aut, narážku na ikonický model. Pak tohle jméno vyzkouší v rámci menší či větší edice. A nakonec jméno přetaví v samostatnou automobilovou značku. Tohle je starý příběh, kterých bychom v AutoŽivě našli několik. Abarth, Gordini.
Jméno nestačí, a to ani kdyby bylo svého času světoznámé
I Citroën šel touto cestou. Vidím to tak, že si někdo v marketingovém oddělení vzpomněl na Fantomase, na ikonický model DS. Vznikla edice, která odkazovala na starou legendu, společného s ní ale neměla vlastně nic. Pak se z DS stala samostatná značka. A to byl začátek jejího konce. Příběh DS Automobiles je přesně ten případ, který dokáže rozvířit emoce. Zabolet, zejména v rámci domácí značky. Protože kombinuje ambici stát se prémiovou alternativou s drsnou realitou trhu. Skutečností, která bývá neúprosná. DS vyjelo s aspirací oslovit publikum, které jinak prakticky automaticky sahá po německé trojici.
Snaha profilovat se vedle Audi či BMW byla od začátku velkolepá. Jenže i velké plány se musí opřít o čísla, a právě ta nevypadají pro DS lichotivě. V prvním pololetí 2025 se v Evropě prodalo jen zhruba 16 000 vozů DS. To představuje meziroční propad o více než 22 procent, přičemž pád je zvlášť citelný v samotné Francii, tedy na domácím hřišti. Tady nejde o drobné zakolísání, tady jde o trend, který si v rámci koncernu Stellantis logicky vyslouží pozornost nejvyšších. Není tedy divu, že se v zákulisí mluví o přenastavení role této značky.
Svázat může znamenat cokoli, od odnože až po úplný konec
Podle dostupných zpráv údajně z úst šéfa Stellantisu zaznělo jedno. Prý se zvažuje, jak DS znovu pevněji svázat s Citroënem. Co si pod tím představit? Nejméně radikální scénář by byl návrat DS do pozice „vzdálené odnože“ s jasnější sdílenou technikou. Maximální řez pak její transformace do úrovně výbavové linie Citroënu. V nejhorším případě by bylo v krajním řešení i ukončení značky jako takové. Ať už to zní jakkoli dramaticky, podstata je prostá. Pokud zákazník necítí přidanou hodnotu proti mainstreamovému sourozenci, prémiová cenovka začne být problém. Kritici ostatně opakovaně upozorňují, že technický základ modelů DS se příliš neliší od Citroënu či Peugeotu.
Argumentují, že rozdíl v materiálech, výbavě a stylu nemusí být pro mnohé dostatečně přesvědčivý. Spoléhat na designové prvky, nápadité čalounění, specifické dekorace a budovaný „francouzský šik“ má své kouzlo. Ale jen do určité míry. Když do hry vstoupí srovnávače, fleetové tabulky a reziduální hodnoty, dobrý dojem sám o sobě nestačí. Na druhé straně je třeba říct, že oficiální linie Stellantisu je zatím jasná. Spekulace o degradaci či konci značka odmítá. Nedávno bylo prý potvrzeno, že DS zůstává samostatnou značkou a chce pokračovat v nastoupeném prémiovém kurzu. To dává smysl.
Na dalších deset let na trhu by si asi vsadil jen hazardér
Oficiálně by předčasné přiznání změn znamenalo především znejistění dealerů i zákazníků. To je poslední věc, kterou si někdo u křehké prémiové identity přeje. Zároveň je tu ale tlak reality. Po proudu jít nelze. Když už se připlácí, očekává se odlišnost, ne jenom odlišnost „na oko“. Musí to být jiné, nestačí si jen na to hrát. Myšlenka „připoutat DS blíže k Citroënu“ tedy není cynismus, ale logika.
Jak by to mohlo vypadat? Sdílené showroomy, jasné vymezení tak, aby „DS“ bylo spíše exkluzivní variantou uvnitř známého jména, které už vysvětlení nevyžaduje. Možná. Uvidíme, jestli se DS dožije další dekády. Kdo by si na to vsadil? V komentářích pod článkem je k vyjádření dost prostoru.
Máte rádi DS?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 13734
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 13613
