Dáváte výstražné blinkry jako poděkování nebo omluvenku? Pokuta 2026

Dáváte výstražné blinkry jako poděkování nebo omluvenku? Pokuta může být vyšší než za špatné parkování

Dvojité blikačky jako poděkování či omluvenka při stání v zákazu vnímá většina řidičů jako slušnost. Zákon to ale čte jinak: jako falešné varování před nebezpečím, které neexistuje.

i Zdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz

Představte si situaci: kamion vás pustí do pruhu, vy dvakrát bliknete varovkami. Nebo zastavíte na pět minut před obchodem, zapnete výstražná světla a běžíte dovnitř. Obojí je v Česku tak běžné, že se nad tím nikdo nepozastaví. Jenže § 31 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. říká jasně: výstražné světelné zařízení se zapíná tehdy, když je nutné upozornit ostatní účastníky provozu na hrozící nebezpečí. Poděkování ani omluva do této kategorie nespadají. A sankce? Ta může překvapit víc než samotný přestupek, kvůli kterému jste blinkry zapnuli.

Co zákon dovoluje a co ne

Výstražná světla, tedy současné blikání všech směrovek, mají v zákoně přesně vymezený účel. Smíte je zapnout při náhlém snížení rychlosti, nečekaném zastavení nebo nouzovém stání, kdy vaše vozidlo tvoří překážku provozu. Vždy musí jít o varování před reálným nebezpečím.

Směrová světla podle § 30 odst. 3 slouží ke znamení o změně směru jízdy. Varovky podle § 31 odst. 3 slouží k varování. Zákon jim přisuzuje odlišný význam, přestože technicky jde o stejné žárovky. Jakmile je použijete mimo zákonný účel, jako děkovné gesto, omluvu za špatné stání nebo signál „hned jsem zpátky“, dopouštíte se přestupku.

Kolik to stojí

Nesprávné použití výstražných světel spadá pod generální skutkovou podstatu § 125c odst. 1 písm. k). Sazby pro rok 2026:

  • Příkaz na místě: do 1 500 Kč
  • Správní řízení: 2 000 až 5 000 Kč

A teď klíčové srovnání. Když zaparkujete špatně a policista vás nezastihne, obec často postupuje přes odpovědnost provozovatele vozidla. U řady běžných parkovacích deliktů pak „určená částka“ činí maximálně 750 Kč. Výsledek: dopis za stání v zákazu vás může vyjít levněji než bliknutí hazardy, kterým jste se za to stání chtěli omluvit.

Německo za pět eur, Česko za pět tisíc

Zajímavý je pohled za hranice. Německá StVO v § 16 definuje Warnblinklicht prakticky stejně, jen pro varování před nebezpečím, poruchou nebo kolonou. Katalogová pokuta za zneužití? Pouhých 5 eur. Česká úprava je v tomto směru výrazně přísnější: horní hranice ve správním řízení je stokrát vyšší než německý tarif.

Na Slovensku platí obdobný princip, zákon č. 8/2009 Z. z. o cestnej premávke vymezuje výstražnou funkci směrových svítidel shodně s českou úpravou. Zvyk „děkovat na čtyři“ je rozšířený po celé střední Evropě, ale nikde nemá právní oporu.

Jak tedy poděkovat a neriskovat pokutu

Nejbezpečnější varianta? Bohužel žádná světelná signalizace. Plynulé zařazení, zachování odstupu a předvídatelná jízda jsou samy o sobě projevem ohleduplnosti, který druhý řidič zaznamená. Gesto rukou, pokud neomezí kontrolu nad volantem, zákon nezakazuje. Osobně ho doporučuju všem, maličkost, která zkrátka potěší.

Pokud se ocitnete v situaci, kdy varovky skutečně potřebujete, pravidlo je jednoduché: zapněte je při náhlém brzdění okamžitě, při poruše nechte běžet minimálně do umístění výstražného trojúhelníku (50 metrů za vozidlem, na dálnici nejméně 100 metrů). Tohle je přesně ten účel, pro který je zákonodárce vyhradil.

Policie může, ale nemusí

Veřejně dostupná statistika, která by zvlášť vykazovala pokuty za „děkování na čtyři“, neexistuje. Nelze tedy tvrdit, že policie tento přestupek masově postihuje. Já osobně si myslím, že spíš ne. Právní možnost postihu je ale jednoznačná: policista vám může na místě uložit až 1 500 Kč, aniž by potřeboval cokoli dalšího než vlastní pozorování. Stačí, aby se rozhodl, že tentokrát nebude přimhouřovat oči.

Zvyk bliknout varovkami jako poděkování přežívá desítky let a většina řidičů ho považuje za samozřejmost. Zákon ho ale nikdy nepřijal za svůj. A pokud vás jednoho dne zastaví hlídka, argument „vždyť to dělají všichni“ na pokutovém bloku nic nezmění.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Martin Sedláček

Vyučil se automechanikem a tuto práci také dlouhé roky provozoval. Pak se na čas přesunul do oblasti profesionální dopravy, řidičák má v podstatě na vše, co se dá u nás legálně řídit. Po několika letech za volantem nákladního auta se vrátil zpět k původní profesi, kterou už dělá spíše z pozice vedoucího dílny. Má tak čas na redakční a publikační činnost i osvětu v oblasti automobilové techniky.

Zobrazit další články