Vozidlo známé jako Dynasphere bylo unikátní svým pneumatikovým tvarem i princpipem pohonu, který vycházel ze samovolného udržení energie. V roce 1932 ho vynalezl uznávaný Dr. J. A. Purves, přibližně 40 let poté, co se objevila první auta s primitivním pohonem. Navzdory překážkám s viditelností a „směšným vzhledem“ se projekt Dynasphere vyvíjel dobře, prošel několika fázemi vývoje a vznikl ve vícero prototypech. Bohužel se mu ale nikdy nepodařilo přesáhnout rychlost 48km/h, a tak byl jeho další vývoj ukončen.

Dynashpere měl elektrický i benzínový pohon

V prvních letech automobilového průmyslu nebylo zrovna moc na výběr, na trhu existovaly dva úspěšné motory, a sice benzínové a naftové. Přesto dokázal tvůrce Dynasphere sestrojit dva prototypy, přičemž větší poháněl benzínový motor, zatímco menší elektromotor. Větší z prototypů byl vybaven dvouválcovým benzínovým agregátem s třístupňovou převodovkou, která umožňovala i zpětný chod. S výkonem 4 – 6kW dosahoval benzínový prototyp nejvyšší rychlosti 40 – 48km v hodině, což na prototyp ve své době nebylo své, ale na běžná auta to nestačilo.

Dynasphere - elektrický a benzínový

Důmyslná konstrukce a plány na její vylepšení

Jak už jsme zmínili výše, vozidlo Dynasphere mělo tvar pneumatiky, která sestávala z deseti vedle sebe seřazených kovových kruhů. Sedadlo bylo pevně spjato s motorem, a obojí objíždělo na malých kolech po vnitřních kolejích, zatímco se obří pneumatika valila kupředu (nebo dozadu). Řízení bylo zpočátku celkem obtížné, protože řidič prakticky jenom šlapal na pedály a řadil rychlosti – pokud chtěl s „autem“ zatočit, musel se z něj vyklonit do strany, jíž chtěl jet.

Dynasphere 1932 - auto jako obří pneumatika

Nehledě na minimální bezpečnost se dopravní prostředek budoucnosti těšil velkému obdivu, a jeho tvůrce s ním měl velké plány. Konkrétně systém zatáčení měl v budoucnu sestávat z ozubených kol, která byl otočila několika kruhy (z nichž byla konstrukce tvořena), a došlo by tak ke změně směru jízdy i bez nutnosti vyklánění. Novější model byl vybaven volantem, který zatáčení umožňoval, ačkoliv bylo stále trochu neohrabané.




Jednomístný Dynasphere

První prototypy uvezly dva cestující, kteří měli kolem sebe spoustu místa, neboť vozidlu chyběla uzavřená karoserie – jediným krytím řidiče byla „stříška“, v níž přecházelo opěradlo sedadla. Dr. J. A. Purves každopádně sestrojil i prototyp Dynasphere 8 určený speciálně pro pláže, v němž mohlo jezdit až osm lidí.

Mohlo by vás zajímat: Mercedes-Maybach 6 Cabriolet: Elektrický koráb pro bohaté

Unikátní konstrukce šetřila palivo

Doktor byl ohledně svého vynálezu velmi optimistický. Ačkoliv byla kruhová konstrukce velmi mohutná, právě ona umožňovala díky dynamice udržet značné množství energie a pohybovat tak vozidlem s minimálním využitím motoru. Sám doktor uvedl pro časopis Popular Science, že je „dynasféra dopravním prostředkem budoucnosti, který redukuje pohyb do jednodušší formy s následnou ekonomickou mocí“. Publikace v dalším uznávaném magazínu Meccano dokonce uváděla, že má Dynasphere tolik výhod, že ho v budoucnu uvidíme na silnicích ve velkém počtu.

Dynasphere - benzín

I přes přízeň veřejnosti i vědců a zdánlivě zářnou budoucnost však tohle unikátní vozidlo z několika důvodů neuspělo. Během několika let se totiž objevily problémy s usazením motoru (a místa pro posádku). Kolečka, na nichž „seděl“, byla extrémně namáhána a v průběhu času začala rezivět, vždyť byla celou dobu v přímém kontaktu se zemí. Nezabránila tomu ani kožená podšívka po vnitřním obvodu.

Postupně korodoval i zbytek konstrukce, čemuž by se dnes dalo předejít užitím nerezových kovů. Další problémy souvisely přímo s jízdními vlastnosti – rychlost auta byla poměrně slušná a jízda probíhala celkem hladce i přes větší překážky – teda dokud jste nezatáčeli. I přes nový systém byla změna směru jízdy celkem obtížná, a při zatáčení dělali auto celkem velké oblouky. Do města by tak bylo naprosto nepoužitelné, a omezit provoz jenom na pláž by nemělo smysl.