Nová pravidla pro rok 2024: Bez téhle samolepky neprojedete. Policie spustí za pár dnů plošné kontroly, hrozí tisícové pokuty

Vjezd do města zakázaný pro řidiče starších aut? Je to tak, kdo nemá tu správnou samolepku, neprojede. A když ano, tak s pokutou.

i Zdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz
                   

Je léto, čas dovolených a k tomu patří i cesty do zahraničí. V jiných článcích jsem řešil, jak je to například s povinnou výbavou, pokud člověk vyrazí k našim sousedům přes hranice. Zásadní je také znát – a i to opakovaně doporučuji – předpisy a zákony zemí, do kterých člověk vyjíždí. Mezi zcela nutné a nevyhnutelné v rámci přípravy jízdy do zahraničí patří pořízení patřičné ekologické plakety. O co jde?

Emise jsou mantrou v celé Evropě, někam vás s autem nepustí

Ekologické plakety jsou povinné v mnoha evropských městech, za chvíli si řekneme ve kterých. Slouží k regulaci vjezdu vozidel do nízkoemisních zón. To podle daného principu pomáhá snižovat znečištění ovzduší. Ekologické samolepky se umisťují na čelní sklo auta a umožňují vjezd do daných městských oblastí v Evropě podle emisního stupně auta. Jak je tomu u nás, máme je v ČR? Ne, zatím ne, takové zóny jsou zejména v Německu, Francii a Rakousku, ale přibývají i v dalších zemích. V Česku se o zavedení nízkoemisních zón diskutuje.

iZdroj fotografie: Jojo659 / Creative Commons / CC-BY-SA

Hlavně v Praze, Brně, Ostravě, Liberci a Českých Budějovicích. Největší problémy mají s emisemi starší dieselová auta, zatímco novější benzinová auta obvykle splňují požadavky. Ekologické plakety mají tu výhodu, že nejsou platné jen jeden rok, ale trvale. Nová plaketa je nutná jen při změně registrační značky vozidla. Nicméně to znamená, že pokud si koupíte letos nové auto nebo změníte registrační značku, musíte si pro rok 2024 pořídit novou plaketu. Tedy pokud jezdíte do zahraničí.

Čeští řidiči si začali z neslýchaného důvodu lepit na auta samolepku žraloka. Má vzácný význam

Kde tedy ekologické zóny v přilehlých státech mají a s jakými podmínkami? Belgie má emisní zóny od roku 2017, jde o takzvané LEZ zóny v městech jako Antverpy, Brusel a Gent. Vjezd je povolen jen po registraci vozidla a za porušení hrozí pokuta v přepočtu až 8 400 Kč. Nízkoemisní zóny Miljøzonen má i Dánsko a platí v Kodani, Aalborgu, Aarhusu a Odense. Ovšem zatím jen pro nákladní a autobusovou dopravu. Francie nemůže zůstat pozadu.

Zelená je v pořádku, ostatní barvy už vjezd všude nezaručí

Existují trvalé zóny omezení provozu (ZCR) a dočasné zóny ochrany ovzduší (ZPA). K vjezdu do ZCR je potřeba plaketa Crit’Air, ta stojí 699 korun. Pokuta za chybějící plaketu je až 1 600 Kč. Zóny ZPA platí jen při zhoršených povětrnostních podmínkách a při zvýšeném znečistění ovzduší. Nemusí se týkat jen samotného města či obce, ale rovnou i celé oblasti. V případě zhoršeného ovzduší jsou pak v těchto zónách z provozu vyloučeny některé barvy plaket. Tak, aby došlo k rychlému poklesu emisí ve vzduchu. Tyto zóny se většinou týkají většího území a nejsou zpravidla vyznačeny dopravním značením, bývají veřejně vyhlašovány den předem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Rakousko? Pozor na to, tam jsou ekologické zóny v šesti spolkových zemích, ale platí jen pro nákladní vozidla. Pokuta za porušení je až 52 000 Kč. A (ne)poslední je Španělsko. To má ekologické zóny od roku 2018. Plaketa Distintivo Ambiental je ve čtyřech kategoriích a je potřeba pro vjezd při vysokém znečištění ovzduší. Pokuty za porušení se liší. Nakonec Německo. Do redakce nám přišel dotaz, jak to je s emisními zónami a plaketami u našich západních sousedů.

V Německu platí povinnost samolepky ve většině měst

Pan Jiří se ptal, co má udělat a jak se připravit, když chce jet do Německa na dovolenou a bude jezdit po různých městech, jestli musí mít do každého jinou plaketu. V Německu mají 58 ekologických zón, do většiny je povolen vjezd jen se zelenou plaketou EURO 4 a vyšší. Pokuta za porušení je 2 000 Kč. Plaketa je nutná i pro zahraniční vozidla. Jedná se ale pouze o jednu plaketu pro všechna města, takže v tomto ohledu může být čtenář Jiří v klidu. A plaketa se dá koupit předem u nás, například na STK. Průkopníky nízkoemisních zón v Evropě jsou právě Němci. Německá města s emisními zónami

Německá města s emisními zónami

Aachen, Augsburg, Berlín, Bochum, Bonn, Bottrop, Bremen, Castrop-Rauxel, Darmstadt, Dinslaken, Dortmund, Duisburg, Düsseldorf, Eschweiler, Essen, Frankfurt, Freiburg, Gelsenkirchen, Gladbeck, Hagen, Halle (Saale), Hannover, Heidenheim, Heilbronn, Herne, Herrenberg, Herten, Kolín, Krefeld, Langenfeld, Lipsko, Leonberg/Hemmingen, Limburg an der Lahn, Ludwigsburg, Magdeburg, Mainz, Mannheim, Marburg, Mönchengladbach, Mühlacker, Mülheim, Mnichov, Münster, Neuss, Neu-Ulm, Oberhausen, Offenbach, Osnabrück, Overath, Pforzheim, Recklinghausen, Regensburg, Remscheid, Reutlingen, Ruhr, Siegen, Stuttgart, Tübingen, Ulm, Wiesbaden, Wuppertal

Některá německá města vyrazila do boje se staršími dieselovými automobily a těm zakázala na své území či jeho část jejich vjezd až po normu EURO 4 včetně. Smí tak do nich jen dieselová auta splňující normy EURO 5 a EURO 6, tedy prakticky jen ta nová. Zatím se toto nařízení týká Hamburku a Stuttgartu, dá se ale očekávat, že další města budou přibývat. Zřízení ekologické zóny je v Německu v kompetenci jednotlivých obcí, není to řízeno centrálně státem. Zóny, kam je vjezd pro vozidla bez příslušné plakety pod hrozbou pokuty zakázán, jsou označeny dopravními značkami „Umwelt ZONE”.

iZdroj fotografie: S vědomím Germanemissionssticker

Neriskujte, pokuty za porušení vjezdu do zón jsou vysoké

Povinná doplňková značka s vyobrazením ekologické plakety příslušného emisního stupně a nápisem „frei“ pak upřesňuje, která vozidla mohou vjet do vyznačené zóny. Ekologické plakety jsou barevně označené a každá barva reprezentuje úroveň emisí konkrétního vozidla. Zelená plaketa umožňuje vjezd do všech zón, zatímco žlutá a červená mají omezení podle městských regulací. Dnešní auta ale spadají de facto do zelené zóny.

Ekologickou plaketou musí být označeny všechny osobní automobily, nákladní automobily včetně tahačů a autobusy. Cena plakety se v čase mění a pohybuje se zhruba mezi 400 a 500 korunami. Pozor, nefunguje to tak, že si koupíte ojetinu v Německu, která má na skle zelenou plaketu, ovšem se starou německou SPZkou. A vy s ní jezdíte dál. I když jde o stále stejné auto, musíte si udělat po registraci novou plaketu, s českou SPZ.

Pokuta je 4x vyšší než cena plakety, risk se nevyplatí

Já mám zelenou plaketu na všech svých autech a důvod je jednoduchý. Zkušenost s pokutou. Už je to nějaký čas, co jsem vyrazil do Německa. S autem, které nemělo emisní známku. A zastavila mě německá policie. Nebylo to právě příjemné jednání a musím říct, že od té doby jsem do Německa nikdy bez zelené emisní známky nejel. Jednání to tedy bylo nepříjemné a rychlé, stálo mne to 80 eur na pokutě. Jak se dá prakticky zelená známka získat a kde?

Já mám osvědčený a jednoduchý postup. Stačí mi dojet s velkým technickým průkazem na nejbližší STK a tam známku koupit. Jelikož mám jenom auta relativně nová, tak mám na všech zelenou známku. Tu, která splňuje emisní stupeň 4. Přijel jsem na STK, předložil techničák, zaplatil jsem 400 Kč a bylo hotovo. Dostal jsem zelenou známku s vepsanou registrační značkou. Známku jsem si nalepil na sklo tam, kde dřív bývala naše dálniční známka.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Emisní stupeň ekologické plakety se stanoví podle emisní směrnice EHS/ES (předpisu EHK) uvedené v technickém průkazu vozidla. Kromě STK se prodává známka třeba online, anebo ji nabízí Dekra. Vzhledem k ceně známky, tedy 400 Kč, a k pokutě 80 eur, tedy v přepočtu asi 2 000 Kč, se nevyplatí riskovat a jezdit do německých měst bez zelené plakety. Němci jsou na to skutečně citliví.

Máte na svém autě ekologickou plaketu?

Zdroj: ADAC
Diskuze Vstoupit do diskuze
116 lidí právě čte
Autor článku

Ondřej Komárek

Polovinu svého života strávil ve Velké Británii, kde psal 12 let pro přední automobilová média jako Autocar, Carwow a TopGear. Nyní přináší svůj jedinečný pohled do AutoŽivě. Aktivně se účastní amatérských závodů a předtím, než se stal novinářem, pracoval na vývoji závodních motorů.

Zobrazit další články