Milan zvládl trasu Praha – Mnichov v elektromobilu na jedno nabití. Dokázal, že elektrická auta jsou k ničemu

Ujet elektrickým autem stovky kilometrů najeden zátah je nemožné. Limitující je kapacita baterie, doba nabíjení a síť nabíječek.

i Zdroj fotografie: Martin Sedláček pro AutoŽivě
                   

Elektromobily jsou podle všeho budoucností globální mobility. Za slovem „globální“ lze však vnímat spíše „evropské.“ Protože síla, která by přinutila řidiče v Asii a na jihoamerickém kontinentu zbavit se starých vraků se spalovacími motory a kupovat drahé elektromobily, neexistuje. Otázka elektrických aut je tak v měřítku celé planety sporná, EU je papežštější než papež a nutí řidiče v Evropě vzdát se svobody rozhodování. 

Elektromobily podle všeho nejsou vhodná cesta

Jen za pár let by měla, díky dohodě většiny evropských států, nastat doba zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory. Nikdo evidentně neřeší, že výroba, provoz a likvidace elektrického vozu je ekologicky náročnější než provoz auta s naftovým motorem. Také se mlčí o skutečnosti, že zdroje drahých kovů potřebných k výrobě akumulátorů jsou nejenom omezené, ale pravděpodobně dojdou ještě dříve, než začne platit zákaz benzínových a naftových aut.

iZdroj fotografie: Martin Sedláček

Přesto ale evidentně není cesty zpět, automobilky investovaly do vývoje elektromobilů miliardy, rozjely výrobu, a teď budou chtít své investice zpátky. Jen pro příklad, ten, komu za pár let doslouží stárnoucí Škoda Felicia, by si pak měl koupit elektromobil za milion korun? Nereálné. Nereálné jsou i teoretické dojezdy elektrických aut. Tam, kde výrobce slibuje maximální dojezd cca 300 km, v praxi to může být polovina, ale i méně.

Skutečný dojezd neodpovídá tomu teoretickému

Přesvědčil se o tom pan Milan z Prahy, který si koupil v autobazaru starší elektromobil. Uvěřil tomu, že s ním najede několik set kilometrů na jedno nabití. Ono je to opravdu možné, abychom byli upřímní, ale styl jízdy se musí podřídit baterii a nelze hledět na řidiče a posádku. Základem je přepnout auto do ekologického módu. Tím se omezí schopnost akcelerace, sprint z nuly na stovku se protáhne klidně o deset sekund.

iZdroj fotorafie: Depositphotos

Klesne maximální rychlost, ze 150 km/h bratru na 90 km/h. Spadne krouťák, výkon. Přestane naplno fungovat klimatizace. A řidič musí jet tak, aby dojel. Zbyde mu jen smutně koukat z okýnka, jak kolem něj jezdí normální auta normálním tempem. Pan Milan takto nabil svůj elektromobil a vyrazil z Prahy za svým kamarádem do Mnichova, to je vesnice nedaleko jihočeských Strakonic. Startem byly domovské Kobylisy na Praze 8, do Mnichova je to pak 120 km.

S elektromobilem se nemůže jezdit jako s autem

Cesta podle navigace měla trvat 1 hodinu a 55 minut. Protáhla se o hodinu déle, včetně pauzy na pumpě. A podle pana Milana přinesla neskutečný stres, zda vůbec dojede. Pan Milan vyjel z domova a čekala jej ucpaná Praha. Zvyklý na klasický automobil, neřešil to, že by se měl chovat nějak jinak, prostě od auta čekal, že sedne, nastartuje, užije si komfortu klimatizace, audia, dynamiky a pojede. Jen cesta zacpanou metropolí se promítla do kapacity tak, že na výjezdu z Prahy už měl pan Milan pryč skoro pětinu nabití.

iZdroj fotorafie: Depositphotos

O další velkou porci elektrické energie přišel řidič na dálnici mezi Prahou a Dubencem. Tam to poměrně jelo, pan Milan šlapal na plyn tak, jak byl zvyklý ze svého nafťáku. Neostýchal se předjíždět. To nejhorší však mělo teprve přijít. Za Dubencem skončila dálnice a následoval asi třicetikilometrový úsek, kde se aktuálně staví nové dálniční úseky. S dlouhými kolonami a semafory řízenou kyvadlovou dopravou.

Cokoli jiného než plynulá jízda je problém

Pan Milan tam ztratil asi 20 minut času, 10 let života ze strachu o nabití baterie a asi polovinu kapacity. Nakonec dorazil do cíle v Mnichově asi po třech hodinách, s kapacitou baterie na necelých 15 %. Nejbližší dobíjecí stanici našel ve Strakonicích v Písecké ulici. Než na stanici Eonu, spolehl se raději na kamarádovu domácí sít s 230 V. Musel zůstat přes noc, dobil baterii a pak s obavami vyrazil zpět do Prahy.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Trasa Praha-Mnichov se pro starší elektrický vůz ukázala jako dosažitelná, ale buď s kompromisem ohledně komfortu jízdy a dynamiky. Anebo jen tak tak překonatelná, pokud se řidič, tak jako pan Milan rozhodne jet s elektrickým autem jako kdyby mělo spalovací motor. Je to smutný rekord. A ukazuje jediné, že s elektrickými auty nelze jezdit tak, jako s konvenčními vozy s benzínovými či naftovými motory.

Alternativa ano, elekřina jako řešení, ne!

Ten, kdo bude chtít, a později bude muset provozovat elektrické auto, protože nebude jiná šance na pořízení nového vozu, musí přehodnotit a změnit způsoby chování. Sednout do elektrického hatchbacku a dojet svižně na otočku z Praha do Českých Budějovic a nazpět nebude možné. Nebude možná ani cesta na dovolenou, z Čech do oblíbeného Chorvatska na jedno nabití elektromobil nedojede.

iZdroj fotografie: Toyota

V zimě bude jen tak tak možné dojet ze Středních Čech do tuzemských hor, italské Dolomity budou pro řidiče elektrických aut také mimo dosah. Navíc je zde otázka, jak v takových destinacích bude zajištěno dobíjení elektronických aut, bude u každého penzionu u sjezdovky nebo v kempu na Makarské dobíjecí stojan? Pro pana Milana, a jemu podobné, nevypadá elektrická budoucnost nijak růžově.

Jak vidíte elektrickou budoucnost vy?

Diskuze Vstoupit do diskuze
141 lidí právě čte
Autor článku

Martin Sedláček

Vyučil se automechanikem a tuto práci také dlouhé roky provozoval. Pak se na čas přesunul do oblasti profesionální dopravy, řidičák má v podstatě na vše, co se dá u nás legálně řídit. Po několika letech za volantem nákladního auta se vrátil zpět k původní profesi, kterou už dělá spíše z pozice vedoucího dílny. Má tak čas na redakční a publikační činnost i osvětu v oblasti automobilové techniky.

Zobrazit další články