Auto se spalovacím motorem si majitelé nechávají 12 let. Elektromobilu se zbavují už po 3 letech

Údaje, které na první dobrou vypadají banálně. Ale jakmile je zasadíte do reality, uvědomíte si jejich závažnost. O čem mluvím? Tak schválně. Podle jedné nové studie lidé obměňují svá benzínová auta zhruba jednou za 12 let. Zatímco elektromobily mění v průměru po 3 letech. Nejde o „dojmologii“, ale o vytažený vzorec chování, který si říká o interpretaci. V redakci AutoŽivě už jsme o tom psali, teď bych se ale na věc podíval z více osobního úhlu pohledu. Dvanáct let auta, to je kus života. Je to tucet prázdninových sezon, řada servisních intervalů.

S autem s benzínovým motorem prožije člověk kus života

Řada povinností, jednou či dvakrát vyměněných tlumičů a několik sad pneumatik. Přičemž vůz plynule projde rolí novinky, rodinného „tahouna“ až do pozice druhého auta. Asi to zná každý. Mluvím o benzínu, ale klidně bych rozšířil na auta se spalovacím motorem obecně. U elektromobilu je ale časový rámec násobně kratší. Tři roky, tedy jeden leasingový cyklus. Možná jedno přezutí navíc, několik velkých softwarových aktualizací. A majitel je připraven posunout se dál. V tom kontrastu se neskrývá verdikt o technické životnosti.

iZdroj fotografie: HZS ČR

Ale spíš ukázka toho, jak dvě odlišné technologie nutí lidi uvažovat jinou optikou. U benzínu je dvanáctileté držení vlastně definicí starosvětského automobilového pragmatismu. Pořídíte, postupně splatíte, servisujete, znáte své auto. Víte, jak reaguje v dešti na rozbité okresce. Kde a jak si vezme méně paliva. Umíte už poslepu sáhnout v kufru po kabelu. Tenhle vztah je vystavěný na dlouholeté rutině. K tomu dekády zavedená infrastruktura. Čerpací stanice na každém rohu, zástupy nezávislých servisů, dostupné náhradní díly, zánovní trh s jasnými cenovými relacemi. Tohle všechno dává jasnou logiku. Dvanáct let? Je to jen číslo, když není důvod měnit, auto neměníte.

Jaká auta kupujeme my Češi nejvíce? A v čem se lišíme oproti Slovákům? Přehledná tabulka modelů a značek

AUTOZIVE.cz

1 d

Po třech letech se snaží majitel elektromobilu zbavit

U elektromobilu je tříletý rytmus spíš odrazem neustálého běhu dopředu. Kdo koupil první EV před třemi lety, sledoval, jak stárne doslova před očima. Jak se měsíc po měsíci posouvají u nových modelů dojezdy. Jak se nabíjecí křivky u novějších generací narovnávají. Elektrická auta jsou po roce nemoderní a po třech letech zastaralá. Majitelé pak chtějí nová, novější. Modernější. Lepší. A kde je ekologie? Narážím na ekologickou náročnost těžby surovin. Jejich transport. Výrobu. Výrobu elektrické energie. A ekologickou likvidaci ojetého auta. Benzínové auto za dvanáct let projde kus cesty, ale zároveň si drží solidní zůstatkovou hodnotu.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

EV je za dvanáct let kusem bezcenného šrotu. Nebo jinak. Je to břemeno, kterého se musí člověk zbavit. A ekologická likvidace, to není snadná věc. Je to stejný rámec chování jako u mobilního telefonu. Tři roky a člověk chce nový. Když se rozhodnete udržovat spalovací auto, víte za kolik. Když se rozhodnete prodat ho, víte, že ho prodáte. S elektřinou je to zatím „pestřejší“. Nevíte nic.

Ekologická hodnota EV automobilu je hodně diskutabilní

Rychlý posun technologií tlačí dolů ceny starších generací. Možná zároveň otevírá trh druhým majitelům, kteří si před třemi lety na EV netroufli. Nebo nedávalo smysl v jejich potřebách a ekonomických možnostech. Ale je to neprošlapaná cesta a nikdo se nechce spálit. Obchodní modely, které stojí na tříletých finančních cyklech, jsou typické pro firemní flotily.

To je stejné jak pro spalovací, tak elektrická auta. Jenže po tříletých benzínech a dieselech je na trhu ojetin hlad. To se o EV říct nedá. Tak schválně, kdo z vás by si koupil tříletou Octavii v naftě za dobrou cenu? A kdo elektromobil? V komentářích pod článkem budu vděčný za vaše názory a připomínky. Já mám s výběrem jasno.