Ačkoli se ještě do důchodu nechystám a ani retro popravdě není můj styl, tento článek (nebo aspoň jeho historii se věnující část) nebude zřejmě nic pro generaci „Z”. A asi ani „Y“. Neb si ty věci zkrátka nemohou pamatovat. Pro nás všechny ostatní ale půjde o zajímavé oživení jedné značky, kterou Češi svého času měli rádi a která velmi žádoucím způsobem „naředila“ dominanci Škody, Lady, Moskviče a dvou dvoutaktů z NDR. Čili Wartburga a Trabanta. Nenechte se prosit, tohle vás pobaví i překvapí současně.

Zastavu odvozenou od Fiatu kdysi Češi milovali

A pokud jsou mezi vámi tací, co již z mého velmi sporého popisu pochopili, že mluvím o Zastavě, pak klobouk dolů. Ano, mám na mysli tehdejší licenční Fiat 128, vyráběný v srbské továrně pod jménem Zastava 1100 a nabízející v tehdejších Mototechnách alespoň nádech kapitalismu, vedle Škodovek 105/120 a obligátních „Žigulíků“ LADA 1200–1600. A dalších značek, nicméně ty zde byly zastoupeny v podstatně menší míře. Snad až na Moskvič, jako levné sovětské varianty.

iZdroj fotografie: Yugo

Kvíz pro opravdové znalce: Kolik stála za socialismu Škoda 120 GLS v Mototechně? A kolik Žigulík v Tuzexu?

A pochopitelně rumunské Dacie. A je tedy asi vcelku pochopitelné, že vpravdě kolosální úspěch provázející comeback Dacie, nedá spát dalším „balkánským souputníkům“, vyrábějícím kdysi Zastavu. Nezkusíme něco podobného? Popravdě, nebudou to mít lehké. Jakkoli původní Dacia 1300, vycházející z Renaultu 12, si co do kvality montáže a celkové technické úrovně mohla s tvůrci Zastavy (a tedy licenčního Fiatu) takříkajíc „podat ruce“, dnes je situace zcela odlišná.

Konkurovat Dacii dnes dost dobře nejde, musí se na to jít jinak

Renaultu coby majiteli Dacie se s jejím návratem podařil opravdový majstrštyk a značka je zcela pevně ukotvená na (nejen) evropském trhu, s jasnými plány do budoucna a zřejmě nemalou perspektivou. Narušit její hegemonii, respektive vzít si kus onoho tržního koláče pro sebe, je úkol nadmíru těžký. Ale zřejmě ne nerealizovatelný. Tak trochu proti je žel i pověst Yuga jako sice levného vozítka, ale také s adekvátní (ne)kvalitou. Nic na tom nezměnil ani export do USA, kde Yugo stálo mimochodem 3 990 dolarů. Což byla za nové auto směšná cena.

iZdroj fotografie: Yugo

Dacia ovládne trh: Benzín do posledního dne a výsměch všem elektrobláznům. A miliony se jenom pohrnou

Čas ale trhnul oponou, původní Yugo skončilo ve výrobě v roce 2008 a od té doby se po značce „slehla zem“. Tím spíš jsou nyní zveřejněné – a na první i druhý pohled vážně míněné – plány na znovuoživení značky více než zajímavé. Nepřehlédnutelná podoba nového Yuga 2027 s původním vozítkem na bázi Fiatu 127 však nabízí otázku, jestli to je opravdu správná cesta. Oživit kultovní Mini, Fiat 500 nebo VW Beetle dává smysl – ale vracet se k nijak zajímavému a 100x okopírovanému designu Fiatu 127?

Budou (jenom) tři dveře jako „sportovní design“ stačit?

Přitom studii v měřítku 1 : 5, kterou najdete i v galerii k tomuto článku, vytvořil srbský designér Darko Marčeta. Vedoucím nového projektu Yugo je prof. Dr. Aleksandar Bjelić, podnikatel, inženýr a univerzitní profesor, který více než dvě desetiletí pracoval ve vedoucích pozicích v automobilovém průmyslu. A za nimi stojí pochopitelně celý tým, složený z dalších známých i méně známých jmen. Uvidíme tedy, jestli to bude stačit. A jestli nové Yugo 2027, pokud se dostane až do výroby, bude mít čím zaujmout.

Mimochodem, zcela netypicky se plánuje jen jako třídveřové. Má to být jednak připomenutí (slibovaných) sportovních ambicí, jednak jako reminiscence na původní Yugo 45. Uvidíme, jak takový krok přijmou zákazníci.