Vzali Ferrari a odřízli dveře, střechu, čelní sklo i logo. Jediný kus na světě prodali v roce 2018 za 2,6 milionu, teď míří znovu do aukce

Na podzim roku 1993 se na frankfurtském autosalonu IAA objevil stroj, který vypadal, jako by někdo vzal Ferrari 328 GTS, odřízl z něj vše, co nepotřebuje, a zbytek zabalil do hliníkového pláště tvarovaného ručně. Přesně to se totiž stalo. Za projektem stál Bernd Michalak, německý designér, který se svou ženou Juttou vedl od roku 1979 studio Michalak Design. Z nízkonájezdového Ferrari 328 GTS ponechal podvozek, motor, převodovku a podvozkovou techniku. Všechno ostatní, sériovou karoserii, dveře, střechu, čelní sklo v tradičním smyslu, nahradil vlastní vizí. Výsledek pojmenoval Conciso.

Co zbylo z Ferrari a co zmizelo

Mechanicky je Conciso pořád Ferrari. Uprostřed sedí vidlicový osmiválec o objemu 3,2 litru, za ním pětistupňová manuální převodovka, pod vším trubkový rám 328 GTS z roku 1989. Jenže nad tím rámem nezůstal jediný díl původní karoserie. Michalak navrhl a nechal ručně vyrobit kompletní hliníkový plášť, nízký, plynulý, bez jediných dveří. Místo konvenčního čelního skla nasadil extrémně nízký štítek, který sotva sahá nad volant. Střecha neexistuje. Ochrana proti počasí neexistuje.

Výsledek? Hmotnost pouhých 889 kilogramů, tedy o zhruba 384 kilo méně než sériová 328 GTS. Se stejným motorem to znamená sprint na stovku za 5,0 sekundy místo 6,4 a maximální rychlost 278 km/h oproti továrním 263. Úspora třiceti procent hmotnosti proměnila komfortní gran turismo v něco na pomezí silničního závodního speciálu a pohyblivé skulptury.

Český reprezentant Červ má namířeno do ciziny. Vábí ho ve Španělsku a Itálii

SportyŽivě.cz

1 h

Jak se žije bez dveří

Nastupování vyžaduje přelez přes vysoký boční práh, elegantní to není, ale Michalak eleganci neřešil. Řešil redukci. Interiér je minimalistický do krajnosti: vedle sedadel jsou integrované schránky na závodní helmy, protože při jízdě nad 200 km/h s miniaturním štítkem místo čelního skla je helma spíš nutnost než póza.

Vůz poprvé zaujal ve Frankfurtu 1993, o rok později se představil na ženevském autosalonu a získal 2. místo v soutěži Eurosign Design Awards 1994. Michalak podle dostupných informací uvažoval o malé sérii, ale zákaznická poptávka se nerozběhla a Ferrari o pokračování projektu neprojevilo zájem. Vznikl jediný kus. Zda Michalak vůbec disponoval formálním souhlasem Ferrari, není z veřejných zdrojů jednoznačně doložené, na karoserii ostatně chybí jakékoli ferrariovské logo.

Od belgického obýváku po losangeleské muzeum

Po autosalonech zamířil Conciso do soukromé belgické sbírky. Tamní majitel ho měl údajně vystavený přímo v obývacím pokoji. V roce 2014 nechal vůz servisovat, projít mechanickou obnovou a získal pro něj belgickou silniční homologaci, z výstavního konceptu se stal legálně pojízdný automobil.

V roce 2018 se Conciso poprvé objevil v aukci RM Sotheby’s v Monaku a prodal se za 109 250 eur. Nový americký majitel ho převezl do Kalifornie, kde stroj prošel další mechanickou obnovou u italské karosárny Bacchelli & Villa, včetně přelakování do klasické Rosso Corsa, a byl vystaven v prestižním Petersen Automotive Museum v Los Angeles.

Kolik stojí jediné auto svého druhu

Teď míří Conciso znovu do dražby. Jako lot číslo 7 v online aukci RM Sotheby’s Sealed June se uzavírá 24. června 2026. Veřejný odhad ceny aukční dům nezveřejnil, zájemci si ho musí vyžádat individuálně. Na tachometru svítí 11 408 kilometrů, vůz má americký titul a je popsán jako silničně legální, byť s omezením kvůli kalifornským emisním normám.

Zajímavý je cenový kontext. V roce 2018 se Conciso prodal za částku odpovídající zhruba 2,6 milionu korun. Běžná sériová 328 GTS dnes podle Hagerty stojí v dobrém stavu kolem 2,4 milionu korun, špičkové kusy se nabízejí i za čtyři miliony. Jednokusový koncept na zakázku s aukční historií a muzejním rodokmenem se tak v roce 2018 prodal za cenu srovnatelnou s obyčejným sériovým dárcem. Jestli trh v roce 2026 ocení unikátnost výrazněji, ukáže středeční uzávěrka.

Conciso není auto pro každý den ani pro každého sběratele. Je to 889 kilogramů čistého designérského přesvědčení, že z Ferrari jde odříznout všechno zbytečné, a výsledek bude rychlejší, lehčí a radikálnější než cokoli, co by továrna sama pustila na silnici.