Polský vicepremiér si před koupí prověřil VIN i zajel do autorizovaného servisu. Auto mu stejně zabavila policie, byl to kradený Peugeot s klonovanou identitou.
V říjnu 2023 koupil Krzysztof Gawkowski, polský vicepremiér a ministr digitalizace, od soukromé osoby Peugeot 5008 za 100 tisíc zlotých, v přepočtu zhruba 590 tisíc korun. Udělal přitom všechno, co by udělal obezřetný kupující: prověřil identifikační číslo vozu, navštívil autorizovaný servis Peugeot a auto řádně zaregistroval. O několik měsíců později mu u dveří stáli policisté z Centrálního vyšetřovacího úřadu polské policie (CBŚP). Vůz zajistili jako důkaz v rozsáhlé mezinárodní kauze. Gawkowského Peugeot byl kradený a jeho VIN patřilo jinému autu stejné značky a barvy, které v tu chvíli legálně jezdilo ve Francii.
Devatenáct obžalovaných, padesát dva aut
Dne 26. června 2026 podala polská Krajská prokuratura akt obžaloby proti devatenácti členům mezinárodní skupiny, která se podle vyšetřovatelů specializovala na krádeže vozů Peugeot, konkrétně modelů 2008, 3008 a 5008. CBŚP o obžalobě informovalo 3. července 2026. Skupina podle prokuratury fungovala nejméně od listopadu 2022 do 24. dubna 2024 a operovala přes hranice tří států.
Vyšetřovatelé zajistili celkem 52 vozidel v hodnotě přesahující 6,8 milionu zlotých, tedy přibližně 40 milionů korun. Většina obžalovaných se přiznala. U dvou francouzských občanů byly materiály vyčleněny do samostatného řízení a byly na ně vydány evropské zatýkací rozkazy. Hlavní proces povedou soudci Krajského soudu v Radomi.
Jak řetězec fungoval: krádež, dvojník, nové papíry, prodej
Schéma bylo propracované a rozdělené do jasných fází napříč státy. Auta mizela hlavně ve Francii a Belgii a výběr modelů nebyl náhodný. Podle žebříčku France Assureurs za rok 2025 patří Peugeot 5008 II na sedmé místo mezi nejčastěji kradenými osobními vozy ve Francii.
Klíčový trik spočíval v tom, že ukradený vůz dostal identitu jiného, reálně existujícího auta stejné značky, modelu a barvy. Identifikační znaky včetně VIN se podle Krajské prokuratury upravovaly už ve Francii, nikoli v Česku, jak by se dalo předpokládat. Česká republika v řetězci plnila jinou, ale neméně důležitou roli: ve většině případů se právě zde získávaly dokumenty umožňující další oběh vozidla. Auto s francouzským „dvojníkovým“ VIN a českými legalizačními papíry pak putovalo do Polska, kde se prodávalo jako běžná ojetina soukromým kupcům.
Přesná lokalita v České republice ani konkrétní typy dokumentů, které gang obstarával, nebyly dosud zveřejněny. Oficiální komunikace hovoří o „legalizačních dokumentech“ a o tom, že ČR sloužila jako administrativní uzel. Na rozbití skupiny se podílel polsko-český společný vyšetřovací tým (JIT), který umožnil rychlejší výměnu důkazů mezi oběma zeměmi. Zda mezi devatenácti obžalovanými figurují čeští občané, prokuratura neupřesnila.
Proč standardní kontrola nestačila
Případ Gawkowského je na celé kauze nejznepokojivější právě proto, že nešlo o nepozorného kupce. Vicepremiér po zabavení auta veřejně popsal, co před nákupem udělal: prověřil VIN, navštívil autorizovaný servis Peugeot, auto zaregistroval. Servis ale neověřoval, a prakticky ani nemohl snadno ověřit, zda se v jiné zemi nenachází vůz se stejným identifikačním číslem. Standardní servisní kontrola a dostupná servisní historie odhalí nesrovnalosti v údržbě nebo najetých kilometrech. Neodhalí přeshraniční duplicitu VIN.
Gawkowski se o pravém původu svého Peugeotu dozvěděl až od vyšetřovatelů. Po zabavení vozu veřejně avizoval záměr prosadit změnu: umožnit každému občanovi rychlou kontrolu VIN i v evropských databázích, nejen v národním registru. Zatím je to ale spíš politický slib než realita.
Co může český kupující udělat, a co ne
Česko nabízí několik veřejných nástrojů pro prověření ojetiny. Portál dataovozidlech.cz (takzvaná Datová kostka) zpřístupňuje data z Registru silničních vozidel, web kontrolatachometru.cz pak údaje z technických prohlídek včetně závad. Polsko má obdobnou službu Historia Pojazdu, která navíc deklaruje schopnost zobrazit zahraniční rizika i u vozidel, jež v polském centrálním registru vůbec nefigurují.
Žádný z těchto nástrojů ale automaticky nekontroluje, zda totéž VIN existuje jako legitimní záznam v jiném státě EU. Právě tato mezera mezi národními registry je slabina, kterou gang systematicky využíval. Pro běžného kupujícího to znamená:
- Státní registry odhalí domácí historii vozu, ale ne přeshraniční klon.
- Autorizovaný servis ověří technický stav a servisní záznamy, ne unikátnost VIN v Evropě.
- Fyzická kontrola všech míst s VIN na karoserii může odhalit stopy po zásahu, ale profesionální úprava je těžko rozpoznatelná pouhým okem.
- Prověření prodávajícího – soukromá osoba bez historie prodejů by měla být varovným signálem, zvláště u importovaného vozu.
Kombinace všech kroků riziko snižuje. Eliminovat ho nedokáže.
A ještě jeden praktický detail: podle českého občanského zákoníku (§ 1109–1111) může původní vlastník do tří let žádat vydání movité věci, o kterou přišel v důsledku trestného činu. Kupující, který nevědomky koupí kradené auto, o něj může přijít, a peníze pak vymáhá po prodávajícím, pokud ho vůbec najde.
Mezera, kterou nezaplní ani pečlivost
Celá kauza ukazuje něco nepříjemného: nejslabším místem trhu s ojetinami není nepozorný kupující, ale absence rychlé přeshraniční kontroly duplicity VIN, dostupné každému občanovi ještě před podpisem smlouvy. Dokud taková kontrola neexistuje, zůstává prostor pro „dvojníky“, auta, která na papíře vypadají čistě, protože jejich identita skutečně patří jinému, legálně jezdícímu vozu někde v Evropě. Gawkowski chtěl tento stav změnit. Akt obžaloby je na stole, systém zatím ne.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9571
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 6089
