V Německu už 155 000 aut přišlo kvůli ignorované svolávačce o značky. Jak přesně úřady postupují, co hrozí majitelům a kde začíná cesta k trvalému odstavení vozu?
Číslo, které zarazí: v roce 2024 nechal německý spolkový úřad pro motorová vozidla (KBA) z bezpečnostních důvodů svolat zhruba 2,84 milionu aut. Přibližně 155 000 majitelů ale ani po opakovaném upozornění nepřišlo na povinnou opravu a jejich vozy byly trvale odstaveny z provozu.
Nešlo o drobné kosmetické chyby. Šlo o závažné závady na airbazích, brzdách nebo výfukovém systému. V takové chvíli už úřad neřeší pohodlí konkrétního majitele, ale riziko pro všechny, kdo s ním sdílejí silnici. Výsledek je jednoduchý: auto formálně existuje, ale bez registrace a značek se na veřejné komunikace nesmí.
Miliony dopisů, jeden šuplík a 155 000 aut mimo provoz
Za těmito čísly je přitom překvapivě prozaický příběh. Řidič vytáhne ze schránky obálku, pozná logo výrobce a dopis odloží „na potom“. Skončí mezi letáky a servisními nabídkami. V Německu se takových svolávacích dopisů ročně rozesílají miliony a statistiky ukazují, že významná část adresátů nereaguje ani po připomínce.
Často i proto, že si plete povinnou svolávací akci s běžnou servisní nebo marketingovou nabídkou. Jenže dopisy k bezpečnostním svolávačkám jsou formálně správním rozhodnutím: výrobce má povinnost oslovit konkrétního majitele přes centrální registr.
Vedle toho existují takzvané servisní akce, zpočátku dobrovolné. Ty ale mohou být později převedeny na povinné svolávací akce, a právě tenhle mix pojmů vede k podcenění dopisů, které už dobrovolné nejsou. A tady se celý příběh láme v něco mnohem tvrdšího.
Od prvního dopisu k odebraným značkám
Jak se z ignorované obálky ve schránce stane auto, které oficiálně nesmí existovat na silnici? Úřady k tomu mají jasný postup.
Nejprve výrobce zjistí závadu. Pak je nařízena povinná svolávací akce a přes centrální registr je vyhledán konkrétní majitel vozu. Ten dostane první dopis s výzvou k bezplatné opravě.
Pokud se nic neděje, přijde připomínka. Teprve když majitel ani potom nereaguje, informuje výrobce znovu KBA. A v tu chvíli může úřad přejít od prosby k sankci.
- Místně příslušný registrační úřad dostane informaci od KBA,
- úřad může přistoupit k zrušení registrace vozidla,
- majitel má povinnost odevzdat registrační značky, technickou kontrolní nálepku a doklady o registraci,
- od této chvíle je vůz pro stát „neviditelný“ a na veřejné komunikace nesmí.
Z administrativního rozhodnutí se najednou stává velmi konkrétní zásah do každodenního života řidiče, a to ještě není konec příběhu.
„Okamžité stažení ze silnic“ v praxi: pokuty, body a odpovědnost
Ve chvíli, kdy je registrace zrušená, se pro majitele „okamžité stažení ze silnic“ změní v řadu velmi hmatatelných omezení. Auto nesmí na žádnou veřejnou komunikaci. Jízda s takto odstaveným vozem je přestupek, za který hrozí pokuta a bod v registru řidičů.
Zákon o bezpečnosti výrobků navíc počítá s možností přísnějších sankcí, pokud majitel ignoruje závaznou svolávací akci úmyslně. Opakovaně se zdůrazňuje, že za technicky způsobilý stav vozu v provozu odpovídá majitel.
Nejde tedy jen o jeho osobní ochotu „nést riziko“. V okamžiku, kdy vůz s vadnými brzdami nebo nefunkčním airbagem vyjede na silnici, ohrožuje ostatní. Proto stát v krajních případech upřednostňuje bezpečnost všech účastníků provozu před pocitem „moje auto, moje věc“ a má v ruce nástroje od odebrání registrace až po finanční sankce.
Na papíře to může znít tvrdě, ale čísla ukazují, že nejde o výjimečný exces, spíš o systémovou reakci na chování části řidičů, kteří svolávačky dlouhodobě ignorují. A právě tady se otevírá otázka, jak tomu jednoduše předejít.
Jednoduchá prevence: svolávačku vyřešit hned, ne „až někdy“
Ne každá zpráva od výrobce znamená hrozbu zrušení registrace. V roce 2024 KBA řešil povinné svolávací akce výhradně u bezpečnostně relevantních závad, typicky šlo o airbagy, brzdovou soustavu nebo výfukový systém. Právě tyto případy mohou při ignorování skončit až odstavením auta.
Základní prevence je přitom jednoduchá. Po obdržení svolávacího dopisu se co nejdříve objednat na opravu a nenechávat termín „na neurčito“. Opravy v rámci povinných svolávacích akcí jsou standardně na náklady výrobce, takže majitel neplatí.
Dalším krokem je průběžná kontrola otevřených svolávacích akcí v online databázi podle výrobce, modelu nebo VIN. To je zvlášť důležité u starších či ojetých aut, kde se majitelé někdy spoléhají jen na to, „že se zatím nic nestalo“.
Čísla z Německa přitom jasně ukazují, jak rozdílně řidiči k svolávačkám přistupují. Zhruba 2,84 milionu majitelů aut na povinné svolávací akce zareagovalo a nechalo závady odstranit, zatímco asi 155 000 výzvy ignorovalo tak důsledně, že jejich vozy musely být úředně odstaveny.
Na jedné straně stojí skupina řidičů, která bere svolávací dopis jako seriózní varování a rychle ho řeší. Na druhé menší, ale početně významná skupina, pro niž je to jen „otravná“ obálka v poště.
Kam se zařadíte vy, až příště najdete ve schránce dopis s předmětem „bezpečnostní svolávací akce“? Stačí pár minut na telefonu s autorizovaným servisem a místo zrušené registrace získáte opravené a bezpečnější auto.
