Jak se zrodil fast food do auta a jak změnil interiér vozidel

                   

Dáte si k tomu hranolky? Americké stravovací návyky získaly zcela novou podobu v roce 1948 díky stánku s hamburgery o rozloze pouhých 10 čtverečních metrů, která se nacházela vedle příjezdové silnice do města Baldwin Park v Kalifornii. Za skleněnými stěnami zde pracovalo pět kuchařů, kteří sestavovali jídlo pro motoristy, propagované cedulkou ujišťující, že jídlo nebude mít „ŽÁDNÉ ZPOŽDĚNÍ“ a s názvem restaurace, která slibovala přesně to, co dodávala: In-N-Out (Dovnitř-Ven).

Existuje několik subjektů, které se ucházejí o titul první restaurace s rychlým občerstvením, která servírovala jídlo do auta, ale první restaurace In-N-Out Burger se systémem objednávání pomocí interkomu a absencí vnitřního posezení i venkovního parkování byla pravděpodobně první, která nabídla kompletní drive-thru, jak ji dnes známe.

Před příchodem tohoto konceptu ovšem existoval typ restaurace, kde zákazníci jedli jídlo v areálu, aniž by opustili svá auta. Koncept drive-in byl poprvé propagován texaským řetězcem restaurací zvaným Pig Stand, jehož první okénko se otevřelo na dálnici spojující Dallas a Fort Worth v roce 1921. Zákazníci se zastavili na parkovišti a byli okamžitě uvítáni zaměstnanci, kteří v sobě kombinovali číšníky a stevardy, a ti podávali hamburgery a hranolky na podnosech, které se připevnily k oknu automobilu. V roce 1931 franšízant z Los Angeles z řetězce Pig Stand Number 21, umožnil majitelům automobilů objednávat a přebírat si jídlo v sáčcích z jediného okna (není úplně jasné, jestli museli vystoupit ze svých vozů).

iZdroj obrázku: PxHere

Tento způsob obsluhy byl vymyšlen ani ne tak kvůli touze představit něco nového, jako spíše kvůli přání vyjít vstříc americkým vlastnostem, které jdou ruku v ruce: efektivitě, rychlosti a někdy i lenosti. Tím, že se oddali touze svých zákazníků neopouštět svá auta, mohli restauratéři pracovat s menším počtem zaměstnanců, nechat klesat ceny a zvyšovat zisky. Ale strávníci vázaní na auto chtěli rychlou obsluhu, což způsobilo mezi provozovateli občerstvení závody ve zbrojení, které spočívaly ve vymýšlení způsobů, jak co nejrychleji přijímat objednávky a posléze dopravit jídlo k zákazníkovi (právě tehdy se začaly objevovat servírky na kolečkových bruslích). V polovině století experimentovali majitelé konceptů drive-in se systémy jako Aut-O-Hop, Dine-a-Mike, Electro-Hop, Fon-A-Chef a Ordaphone, což vše umožňovalo zaparkovaným zákazníkům provádět své objednávky přímo z auta.

Navzdory úspěchu In-N-Out s průkopnickým obchodním plánem největší americké řetězce tento model přijímaly pomalu. První stánky s hamburgery McDonald’s byly otevřeny v roce 1948 a spočívaly ve výdeji hamburgerů za 10 centů z okének (což byl ekvivalent drive-in pro chodce), ale první drive-thru se u McDonalds objevil až v polovině 70. let 20. století. Menší řetězce, jako například Jack-in-the-Box (založeno v roce 1950) a Wendy’s (1969), se však tohoto modelu ujaly brzy a v polovině šedesátých let začal řetězec Wienerschnitzel otevírat restaurace A-frame s vraty pro auta, která projížděla přímo budovou restaurace.

iZdroj fotografie: PxHere

Drive-thru změnilo typy potravin, které nabízejí restaurace s rychlou obsluhou, nastolena byla nadvláda hamburgeru a urychlil se vynález nebryndajících tacos a vykostěného kousku smaženého kuřete. Koncept drive-thru také změnil auta. Držáky nápojů byly kdysi v automobilovém interiéru raritou, ale na konci 80. let bylo v amerických autech běžné, že automobily měly více držáků na nápoje než míst k sezení.

Diskuze Vstoupit do diskuze
68 lidí právě čte
Autor článku

Michal Šimunek

Zobrazit další články