Koncept Opel Junior, který byl západním ztelěsněním kolotočářského diska

                   

Osmdesátkové retro nyní frčí nejen v seriálech a co se týče aut, byla to doba pokusů a omylů, což dokládají různé designové koncepty. Společnosti se nebály experimentovat, a tak implementovaly nápady, které byly na první pohled velmi podivné. Jedním z takových konceptů byl Opel Junior z roku 1983.

Junior vycházel z modelu Opel Corsa a mechanicky byl na svou dobu docela běžný – přední kola poháněl příčně uložený 1,2litrový motor o výkonu 55 koňských sil. Ve struktuře karoserie a v řešení interiéru však bylo použito několik zajímavých prvků.

i Zdroj fotografie: Wikimedia

Vůz získal čistý design exteriéru, který byl vyvinut na počátku 80. let, ale v mnoha ohledech předpovídal design aut z počátku 90. let. Koeficient odporu byl jen 0,31. Ople Junior také dostal ochranu podvozku z šedého plastu. Podobné řešení se objevilo později u sériových hatchbacků, jako je Ford Ka.

Modulární interiér

Interiér byl navržen v modulárním stylu. Na palubní desce bylo umístěno několik malých kubických modulů, které bylo možné zasunout do elektrických kontaktů na střední liště palubní desky. Vůz byl vytvořen s rychloměrem a ukazatelem stavu nádrže, ale bylo možné přidat přidat i otáčkoměr, rádio, reproduktory, hodiny, ovládání klimatizace, nebo kuřácký modul se zapalovačem a popelníkem; a další komponenty.

Všechny tyto bloky bylo možné umístit dle libosti a ventilační otvory HVAC se nacházely na gumových vlnovcích, kterými bylo možné pohybovat, aby nasměrovaly proud vzduchu kamkoli: na čelní sklo pro odmrazování nebo na váš obličej.

iZdroj fotografie: Wikimedia

Otáčkoměr šel vyjmout a zapojit do portu v motorovém prostoru pro použití při ladění vozidla. Hodiny mohly být odstraněny, aby mohly být použity jako budík, a překvapivě vypadaly, jako by v nich byl zabudován elektrický holicí strojek.

Odnímatelné potahy jako improvizované spacáky

Opel dokonce plánoval, aby rádio a reproduktory byly odnímatelné, aby je bylo možné sestavit do malého boomboxu. Podobný nápad o šest let později implementoval Nissan ve svém konceptu Pao.

Dokonce i potahy sedadel byly odnímatelné, takže je bylo možné použít jako spací pytle. Síťované opěradlo zadních sedadel se mohlo sklopit a proměnit v dělicí stěnu zavazadlového prostoru.

Střešní panely bylo možné nahradit pevnými, skleněnými panely nebo střechou z harmonikové plachty.

Na YouTube je ke shlédnutí zajímavé video, ve kterém vedoucí designového týmu Hideo Kodama vysvětluje, co se mu na tomto konceptu líbilo:

Bohužel, tato skvělá funkčnost a modularita uvízla ve fázi konceptu. Myslelo si tehdy vedení německé automobilky, že lidé tyto věci nevyužijí, nebo že byly příliš složité na to, aby se mohly sériově vyrábět?

Diskuze Vstoupit do diskuze
148 lidí právě čte
Autor článku

Michal Šimunek

Zobrazit další články