Mapa levných a drahých PHM v okolí: Británie zavádí zákonný reporting cen do 30 minut. Řidiči ušetří až 120 Kč na nádrž

Ještě dnes většina z nás tankuje u první benzinky po cestě a cenu jen rezignovaně sleduje na totemu. Británie ale zavádí systém, který z každé tajné změny udělá veřejný signál v mapě. A právě v něm je návod, jak mohou časem zlevnit i české pumpy, aniž by stát musel snižovat daně.

Jak Britové rozsvítili ceny v reálném čase

Představte si běžný víkend: sednete s rodinou do auta, vjedete na dálnici, u prvního odpočívadla odbočíte k pumpě. Totem ukáže cenu, vy jen bezmocně zvednete obočí a natankujete. Tak dnes funguje většina řidičů v Česku.

Británie přesně s tímto rituálem od 2. února 2026 končí. Nová pravidla Motor Fuel Price (Open Data) Regulations 2025 nutí každou čerpací stanici nahlásit každou změnu ceny do 30 minut do systému Fuel Finder, který provozuje ministerstvo energetiky DESNZ. Podle oficiální vládní metodiky se tyto údaje zveřejňují pro třetí strany v režimu „prices are published within 30 minutes of any change“.

Kvíz: Znáte základní částky a pravidla důchodů? Pouze lidé s opravdu dobrým přehledem zvládnou víc než polovinu otázek

Události247.cz

28 m

Pumpa už by tak neměla zvednout cenu v tichosti. Během několika málo minut ji může odhalit každá mapa nebo navigace, která je na data Fuel Finderu napojená a pravidelně si je stahuje. A v tu chvíli začíná tlak, který umí bolet víc než jakákoliv jednorázová kontrola inspekce.

Britský úřad pro hospodářskou soutěž CMA spočítal, že samotná volba levnější pumpy v okruhu pěti minut jízdy dokáže řidiči ušetřit až 4,50 £ na jednu nádrž. Při kurzu 27,859 Kč za libru jde zhruba o 126 Kč na jedno tankování. Peníze tedy neleží v dotacích, ale přímo v mapě, jen se pro ně musím sehnout.

Dlouhodobá data RAC navíc ukazují, že samotné supermarkety drží ceny přibližně o 3 pence na litr pod celostátním průměrem. Kdo je v mapě vidí vedle klasických pump, má velmi dobrý důvod odbočit jinam.

V diskusích, které jako redaktor AutoŽivě čtu, ale lidé často tvrdí, že „všude je benzín stejně drahý“, takže aplikace s cenami ignorují. Německý systém Markttransparenzstelle für Kraftstoffe (MTS-K) však od roku 2013 sbírá reálné ceny všech pump a posílá je do veřejných srovnávačů, jak potvrzuje i Bundeskartellamt.

ADAC v analýze z června 2025 ukazuje, že v průběhu dne poskakují ceny běžně o 12,5 až 13,3 centu na litr. Kdo tankuje „naslepo“, zaplatí znatelně víc než ten, kdo se řídí aktuální mapou, a právě tady začíná britská finta, kterou by český stát mohl velmi dobře okopírovat.

Jak ale z těchto dat vznikne reálná sleva v peněžence řidiče, a ne jen hezký graf na vládním webu?

Fuel Finder: stát sbírá data, aplikace z nich dělají slevu

Britský model nestaví na jedné „povinné“ státní aplikaci. Těžkou práci dělá otevřená databáze, ke které se může připojit kdokoliv, kdo umí pracovat s daty.

Ministerstvo DESNZ sbírá hlášení cen od pump do systému Fuel Finder a podle oficiální dokumentace zpřístupňuje kompletní balík dat přes veřejné REST API nebo dvakrát denně aktualizované CSV soubory. API funguje jako zásuvka: mapová služba do ní „zastrčí šňůru“, stáhne si aktuální ceny a během chvíle je ukáže přímo v navigaci.

Na rozdíl od lidového českého projektu, který ceny tuzemských benzínek srovnává, tak Británie nevsází všechno na jednu dobrovolnou aplikaci, ale na povinný reporting a otevřenou infrastrukturu. Úřad CMA v oficiálních materiálech popisuje, že aplikace třetích stran si díky tomu mohou stavět vlastní srovnávače a filtry nad stejnými daty, jaká vidí i regulátor. Stát tedy vytahuje palivo na světlo, ale samotné „zlevňování“ nechává na tlaku řidičů, kteří vidí ceny vedle sebe.

V redakci AutoŽivě jsem si s daty Fuel Finderu přímo hrál. V okolí jednoho britského města jsem v rámci pěti minut jízdy opravdu našel rozdíly, které odpovídaly oněm zmíněným 4,50 £ na jednu nádrž (v přepočtu 120 Kč). Tabulky CMA tak nezůstávají na papíře, ale promítají se do reálných tras, když člověk přestane tankovat u první pumpy po cestě a začne mezi nimi vybírat.

Start systému ale pohádku nepřipomíná. Podle oborových dat MyAutomate a PetrolPrices fungovalo v den spuštění 2. února 2026 v systému jen asi 6 200 z přibližně 8 300 britských pump. CMA i DESNZ v komentáři k vymáhacím pravidlům otevřeně přiznaly, že do začátku května 2026 dávají přednost „support first“ přístupu před pokutami. Některé venkovské pumpy tak první měsíce zůstávaly mimo radar.

Je proto jasné, že žádné API samo o sobě benzín zázračně nezlevní, spíš jen začne veřejně ukazovat, kdo si drží vysoké marže a kdo bojuje o každého řidiče.

A právě na těchto prvních měsících se nejlépe ukazuje, co takový systém skutečně umí a kde naráží na realitu.

První měsíce bez zázraků: chyby systému a tvrdá data

Jak vypadá realita, když se ambiciózní databáze střetne s venkovskou pumpou na konci Skotska? Dobře to ilustruje příběh z regionu Caithness.

Lokální Caithness Business Index 2. února 2026 popsal, že kolem 13:30 neukázal nový feed Fuel Finderu v regionu Caithness jedinou čerpací stanici a čtenář hlásil prázdnou mapu. Ve stejný den uváděl PetrolPrices zhruba 6,2 tisíce registrovaných pump z odhadovaných 8,3 tisíce. Dětské nemoci systému tedy nikdo nezatlouká, přesto se model otevřených dat umí rozběhnout překvapivě rychle tam, kde už data opravdu tečou.

Mnoho řidičů, jejichž komentáře jako redaktor AutoŽivě čtu, i tak věří, že schémata typu Fuel Finder nebo německé MTS-K „ukončí drahý benzín“. Recenzovaná studie v Journal of Industry, Competition and Trade z roku 2024 ale u německého a rakouského trhu s palivy po zavedení transparentních databází typicky měří pokles cen jen kolem 1 až 2 centů na litr.

Rakouský Spritpreisrechner pod dohledem energetického regulátora E-Control a tamního ministerstva navíc kombinuje povinné hlášení cen s poměrně tvrdým pravidlem, které potvrzuje i dokumentace E-Control: pumpa smí zdražit jen jednou denně ve 12:00, zatímco zlevňovat může kdykoli. Ani to ale nevede k masivnímu zlevnění, spíš k uklidnění největších výkyvů.

Akademici popisují i tzv. cenovou konvergenci: jakmile trh uvidí všechny ceny vedle sebe, mají provozovatelé tendenci srovnávat marže a přibližovat se k sobě. Transparentní systém tedy srazí extrémy, ale bez aktivního srovnávání ze strany řidičů může snadno vzniknout „střední draho pro všechny“.

Kdo otevře aplikaci, využije levnější pumpu. Kdo zůstane u první benzinky na trase, zaplatí trvale víc, a to i ve Francii nebo Německu, kde systémy typu prix-carburants.gouv.fr nebo MTS-K běží už roky. Skutečný rozdíl tedy nedělá jen vyhláška, ale chování lidí za volantem.

A přesně tady se příběh Británie, Německa a Rakouska začíná lámat ve chvíli, kdy ho přeneseme do českých podmínek.

Co z toho plyne pro Česko: pravidla ano, ale rozhodují řidiči

Česko dnes nemá nic, co by se povinným britským či rakouským databázím skutečně podobalo. Existuje jen evidence čerpacích stanic podle zákona č. 311/2006 Sb., ale žádný povinný online reporting cen paliv.

Obdobné české projekty proto zůstávají dobrovolné, a tudíž i neúplné. Pumpa, která nechce ukazovat svou cenu, ji prostě neukáže, a řidič se to dozví až ve chvíli, kdy stojí u stojanu.

Kdyby stát převzal britský princip otevřených dat, o který se tato analýza opírá, a přinutil pumpy hlásit ceny podobně jako Fuel Finder, získali bychom první polovinu rovnice:

• úplný seznam pump,
• aktuální ceny v jednotném formátu,
• možnost, aby data okamžitě využily všechny velké navigace a srovnávače.

Tu druhou polovinu ale musíme dodat my za volantem. Znamená to začít drahým pumpám skutečně ujíždět, sledovat ceny v telefonu a tankovat u těch, které na mapě dlouhodobě svítí jako levnější. Teprve ve chvíli, kdy většina řidičů přestane tankovat „u první pumpy po cestě“, se z databáze stane skutečný bič na vysoké marže.

Konec vysokých cen paliv tedy nezařídí razítko na vyhlášce, ale okamžik, kdy prázdné stojany drahých pump začnou mluvit za sebe, protože řidiči si díky otevřeným datům vybrali konkurenci.