Dnes je auto za tuto cenu spíše neprodejné. Ale jako zajímavost, podnět ke vzpomínce a připomenutí, co může napáchat tuning, v klidu poslouží.
Chtěl jsem ho. Když jsem si vybíral svou první ojetinu, byl tohle žhavý kandidát. Nakonec to dopadlo lépe pro Japonce s podobnými parametry. Ale méně elegantním vzhledem. V redakci AutoŽivě víme, že Německo devadesátých let bylo na uvádění nových typů aut doslova líhní. Tahle ikona do období přesně pasuje. Auto, o kterém jsem kdysi snil. Jenže jsem si ho nakonec nikdy nepořídil, los padl na Subaru.
Auto vypadá parádně i dnes, po víc jak třiceti letech
Na mém zájmu za ta léta nic neubylo, spíše narostlo. Dnes už bych ho nechtěl, ale stále se mi líbí. Opel Calibra, parádní kupé se stylem, který by mu Opely současnosti mohly závidět. Calibra vtiskla německému automobilovému průmyslu stopu, která jen tak nevybledne. O to smutnější je, že do dnešních dnů přežilo kusů poskrovnu. Jak jsem zjistil, zpravidla jde buď o exempláře před smrtí, jsou před rozpadem. Nebo už se rozpadly. Popřípadě jde o relativně pěkné kusy za dost vysoké ceny. Jeden našel kolega nedaleko od německých hranic.
K němu se vrátím za chvilku, teď stručně něco ohledně historie Opelu Calibra. Calibra debutovala jako sportovní kupé v provedení 2+2. Jinak řečeno, dvě místa vpředu a dvě vzadu. Ale ano, čtyři lidé se tam vešli, jakkoli auto bylo spíše pro dva. Premiéra proběhla na domácím autosalonu IAA ve Frankfurtu v roce 1989. To bylo v době, kdy jsme o něm v tehdejším ČSSR ještě ani nemohli snít. Ale to se mělo změnit.
Turbo motor, benzín v nádrži a pohon všech kol, to byl ideál
Opel byl tehdy nebývale činorodý v uvádění nových modelů. Vznikla Omega, Astra i Vectra, všechna ta auta pak pronikla na náš porevoluční trh. Pod názvem Calibra byl podepsán vývojář Opelu Manfred Gotta. Na výstavě vzbudila senzaci a zároveň působila jako odjištěná nálož. Internet nebyl, mobily také ne. Nikdo nic předem netušil. A tak ve chvíli, kdy z kupé sundali plachtu, návštěvníkům došel dech. A příští čísla všech automobilových magazínů měla titulní fotografie vyřešené. Bylo jasné, jaké auto na nich bude.
Základem Calibry byla Vectra první generace. Proti ní však Calibra nedostala prostou torzní zadní nápravu. Jistě, proč taky, tu ostatně neměly ani Vectry 4×4, 2000 a Turbo. Disponovala poměrně sofistikovanou zadní nápravou s polovlečenými rameny s mini blokovými pružinami, stabilizátorem a teleskopickými tlumiči. Přidala i na svou dobu velmi progresivní přední elipsoidní světlomety vysoké pouhých 7 centimetrů, které významně dotvořily výsledný vzhled. Miloval jsem ten design. Co vy? Proti usedlejší Vectře působí celková silueta až překvapivě elegantně a velkolepě. Rekordní Cx 0,26 byl na tehdejší poměry výjimečně nízký.
V červené barvě vypadalo a působilo auto jako italský sporťák
Proporce dodnes lahodí oku a ze zachovalého kusu neodtrhnete zrak. Dnes už auto ale člověk nepotkává každý den. Vlastně nevím, kdy jsem Calbru viděl na silnici naposledy. V kabině je znát, že na výraznější investice do sportovního vzhledu Opelu nezbyly finance. Interiér je s nepatrnými odchylkami převzat kompletně z Vectry. Dnes je interiér doslova retro. A ani tehdy nebyl nijak nadčasový. Nabídka motorů? Co měla Calibra pod kapotou, v zásadě kopírovalo portfolio pohonných jednotek Vectry.
Vrchol tvořily verze s přeplňovaným dvoulitrem o výkonu 150 kW a točivém momentu 280 Nm. Tím se Calibra posunula tehdy mezi skutečně sportovní stroje. Platilo to i jízdně, sprint z 0 na 100 km/h za 6,6 s a maximum 245 km/h byly víc než slušné. Vrcholná motorizace se navíc pojila s pohonem čtyř kol, v té době bylo za tu cenu jen málo rychlejších aut. Cenu? V listopadu 1994 stála základní Calibra 2.0 i 40 835 německých marek.
Dnes na slušný kus člověk jen tak nenarazí, tuning zaúřadoval
To bylo asi podle tehdejšího kurzu 820 000 korun. Calibra 4×4 Turbo byla o třetinu dražší. Půvab vozu ovšem přitáhl nejen běžné zákazníky, nýbrž i tunery. Calibra se během krátké doby stala jedním z nejčastěji upravovaných aut. To se bohužel propsalo do poměrně malého množství sériových exemplářů, které dnes ještě najdete. Na německých serverech jsem nicméně narazil na kus s nájezdem pouhých 86 000 kilometrů.
Podle stavu kabiny tomu bez okolků věřím. Majitel chtěl v přepočtu asi čtvrt milionu Kč. Hodně, nebo málo za vstupenku na cestování časem? Jde o základní dvoulitr. Být to v obdobném stavu Turbo 4×4, mluvili bychom o úplně jiné částce. Takhle si myslím, že je auto spíše neprodejné. Ale jako zajímavost, podnět ke vzpomínce na minulost, je absolutně v pořádku.
Líbí se vám?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 2575
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9870
