Dieselová jednotka VT 18.16, kdysi výkladní skříň východoněmecké železnice, v červnu 2026 poprvé po 20 letech vyjela na koleje u Drážďan.
14. června 2026 se v saském Radebeulu rozezněl motor, který naposledy táhl cestující někdy kolem roku 2003. Proudnicová souprava s bílým pruhem na boku, typ, jemuž se říkalo „SVT Görlitz“, se pomalu rozjela po kolejích, které jí dobrovolníci připravovali víc než pět let. Nebyla to nostalgická jízda pro pár nadšenců s fotoaparátem. Byl to první krok k návratu do komerčního zvláštního provozu, který má vlak proměnit z muzejního exponátu v živoucího „ambasadora“ regionu. A možná i znovu přivézt do Prahy.
Vlak, který projížděl železnou oponou
V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století neexistovalo v socialistickém bloku mnoho vlaků, které by pravidelně překračovaly hranice studené války. VT 18.16 to dělal. Pod jménem Vindobona spojoval východní Berlín přes Drážďany s Prahou a Vídní, bez přestupu, v jedné soupravě. Nebyl to obyčejný rychlík. Proudnicový design, rychlost až 160 km/h, 140 míst v sedačkách a 23 v restauračním voze provozovaném společností Mitropa. Diplomaté, tranzitní cestující ze Západního Berlína, Skandinávci mířící na jih, ti všichni seděli v kupé, které mělo reprezentovat stát, jenž je vypravil.
DB Museum ho později vystavilo vedle západoněmeckého TEE jako jeho východní protějšek. Srovnání sedí: oba vlaky plnily stejnou roli, ukazovaly světu, co jejich železnice umí. Jenže zatímco TEE zůstal ikonou, VT 18.16 po sjednocení Německa postupně ztrácel smysl. Poslední provozní nasazení skončilo zhruba před dvaceti lety. Pak přišla dlouhá odstávka.
Pět let v dílně, sedm milionů eur na účtech
Obnova začala prokazatelně v roce 2019, kdy se kolem soupravy odstavené v Drážďanech zformovala nezisková společnost SVT Görlitz. Původní odhad nákladů zněl kolem 125 milionů korun (tehdy asi 5 milionů eur). Realita dopadla jinak.
Mrazové škody na potrubí, problémy s dveřmi a koly, zdražení ocelových konstrukcí, nové požadavky drážního dozoru na dokumentaci, to vše posunulo rozpočet na zhruba 175 milionů korun (7 milionů eur), jak v červnu 2026 uvedla agentura dpa prostřednictvím t-online. Peníze šly z veřejných dotací, sponzorských příspěvků i vlastních zdrojů spolku. A pak tu bylo něco, co se snadno vyčíslit nedá: 80 000 hodin dobrovolnické práce.
Nejméně desítky lidí, dříve uváděných kolem osmdesáti, z Německa, Dánska i Česka se střídaly v dílně, administrativě a přípravě budoucího provozu. Železničáři v důchodu, aktivní strojvedoucí, konstruktéři, prostě kdokoli, kdo uměl držet nářadí nebo vyplnit formulář pro dozorový úřad. Podle výroční zprávy SVT Görlitz za rok 2024 zahrnovala práce kompletní hlavní prohlídku, rozšíření dveří pro moderní přístupnost, objednání nájezdové rampy i školení budoucího palubního personálu.
Ne muzeum, ale byznys na kolejích
Tady se projekt odlišuje od běžné železniční nostalgie. SVT Görlitz nechce vlak vystavit za lano. Chce ho provozovat. Plán počítá s desítkami zvláštních a charterových jízd ročně; MDR dříve uvádělo ambici až padesáti nostalgických výprav za rok.
Konkrétní nabídka už existuje:
- 14. června 2026 – slavnostní okružní jízda při uvítání v Radebeulu
- 21. června 2026 – „Malý saský okruh“ z Drážďan
- 28. června 2026 – fanouškovská jízda do Cottbusu na koncert
- Od září 2026 – vícedenní výlety ve spolupráci s cestovní kanceláří Maertens
Mezi avizovanými cíli figurují Praha a Karlovy Vary. V dubnu 2024 podepsala SVT Görlitz kooperační smlouvu s českým dopravcem Länderbahn CZ právě pro jízdy do Česka a v Česku. Návrat na trasu Vindobony, byť v podobě zvláštního vlaku, ne pravidelné linky, je tedy reálný scénář, ne pouhé přání.
Co ještě stojí v cestě
Vlak sice jezdí, ale ještě nemá za sebou všechna schválení. Březnová dynamická zkušební fáze v harzském předpolí proběhla úspěšně, v červnu souprava přejela přes Halle a Lipsko do nového zázemí v Radebeulu. Zbývá ale kompletace dokumentace pro schvalovací jízdu s drážním dozorem, finální provozní smlouvy a zajištění přístupu k infrastruktuře přes DB InfraGO.
Projekt už zažil dost komplikací na to, aby si nikdo nedělal iluze o hladkém průběhu. Každá subdodávka, každý nový předpis může znamenat týdny navíc. Přesto je vidět posun, který ještě před rokem nebyl samozřejmý: z haly v Halberstadtu se vlak dostal na hlavní síť, má konkrétní jízdní dny a prodává místa.
Víc než nostalgie
Přezdívka „ICE východu“, kterou média ráda používají, lidi kolem projektu dráždí, je anachronická, ICE přišlo o dekády později. Výstižnější je jiný obraz: VT 18.16 byl diplomatický pas na kolejích, vlak postavený proto, aby stát vypadal lépe, než byl. Dnes nemá reprezentovat režim, ale region střední Evropy, který hledá způsob, jak přitáhnout pozornost i turisty.
Srovnatelný projekt, dobrovolnická obnova historické mezinárodní soupravy s ambicí vrátit ji do přeshraničního provozu, se nám v českých otevřených zdrojích nepodařilo potvrdit. Pokud SVT Görlitz skutečně dorazí do Prahy, bude to poprvé po více než dvaceti letech, co proudnicová silueta z Görlitz projede labským údolím. Tentokrát ne jako výkladní skříň zaniklého státu, ale jako důkaz, že osmdesát tisíc hodin v dílně může mít smysl.
PŘEČTENÍ: 3635
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 3468
