Je docela ironie, kolik řidičů řeší asistenční systémy, bezpečnostní výbavu, počty airbagů, ale jeden malý pomocník jim přitom uniká.
Každý, kdo někdy seděl na sedadle spolujezdce vedle příliš sebevědomého řidiče, ten moment zná. Auto se řítí do zatáčky rychleji, než by se člověku líbilo. Tělo se zhoupne do strany a ruka vystřelí nahoru. Instinktivně nahmatá plastový oblouk nad oknem a křečovitě se ho chytí. Proto se držadlu nad dveřmi říká madlo strachu.
Ten název přesně vystihuje, jak ho většina lidí používá. Jako (nejen psychologickou) berličku ve chvíli, kdy už se necítí komfortně a mají pocit, že řidič to trochu přehání. Devadesát devět procent lidí je přesvědčeno, že přesně k tomu toto madlo slouží.
Madlo je jednoduchá, ale velmi praktická pomůcka pro všechny
Pro vystrašené spolujezdce, kteří si chtějí alespoň na chvíli dodat jistotu. My v redakci AutoŽivě to samozřejmě vidíme jinak. Reálný důvod, proč tohle madlo v autě vůbec je, je úplně jinde. A jakmile si ten skutečný účel člověk uvědomí, začne na ten nenápadný kus plastu koukat úplně jinak. Ve skutečnosti totiž nejde primárně o oporu v dramatických situacích, ale o velmi praktický prvek usnadňující nastupování a vystupování. Konstrukční inženýři ho navrhovali jako pomocníka pro lidi, kteří nemají pohyb úplně ideální. Týká se to starších cestujících, lidí po operaci, pasažérů s bolestmi zad nebo kyčlí.
Ale také těhotných žen nebo kohokoliv, komu dělá problém z nízkého sedadla vstát jedním plynulým pohybem. Právě jim tohle madlo umožní přenést část váhy na ruku, zapřít se, pomalu se vytáhnout do stoje nebo se naopak opatrně sesunout do sedadla. Zatímco mladý a zdravý člověk to vyřeší jedním švihem.
Pro někoho jiného je každý takový pohyb malá fyzická zkouška. V takové chvíli je madlo nad dveřmi mnohem víc než jen kus plastu. Je to reálná opora, která sníží bolest, usnadní pohyb a umožní bezpečně nastoupit i vystoupit. A přesně proto ho automobilky montují téměř do každého vozu. Je to jednoduchý, levný, ale extrémně funkční prvek, který pomáhá milionům lidí denně.
Jde o bezpečnost, ale také o oporu a snadné nastupování
To, že si ho zdravý spolujezdec v zatáčce přejmenuje na madlo strachu, je vlastně jen vedlejší efekt. Člověk má potřebu se něčeho chytit, když má pocit ohrožení. Tohle madlo je prostě po ruce, doslova. Pocit bezpečí je ale v tomhle případě spíš psychologický. Při prudké nehodě hraje zásadní roli pás a airbag. Držení madla situaci nijak zásadně neřeší. Spíš dává člověku iluzi kontroly. Může ho to trochu uklidnit, ale z hlediska fyziky nárazu to žádný zázrak není. Zajímavá otázka se objeví ve chvíli, kdy si člověk uvědomí jeden detail.
Proč tohle madlo v mnoha autech nemá řidič nad sebou také? Odpověď není v tom, že by ho automobilky chtěly šikanovat. Důvod je čistě bezpečnostní a docela logický. Pokud by měl řidič nad sebou stejnou oporu jako spolujezdec, část lidí by si velmi rychle vytvořila zlozvyk. Jedna ruka na volantu, druhá nahoře na madle.
Především při delších jízdách po dálnici by se to nabízelo. Jenže řidič má mít v ideálním případě obě ruce na volantu. Zvlášť ve chvíli, kdy se něco děje a je potřeba rychle zareagovat. Madlo nad hlavou by tomu šlo přímo proti. Proto konstruktéři řidičovu stranu záměrně nechávají bez něj.
Plastový výlisek, k tomu perko a háček, nic moc navíc není
Při nastupování poslouží jako opora samotný volant, případně rám dveří. Není potřeba přidávat další bod, který by mohl svádět k nesprávnému držení za jízdy. Nicméně jsou vozy, u kterých tohle madlo u řidiče je. U spolujezdce a zadních cestujících tohle riziko neexistuje. Tam madlo dává smysl jak z hlediska bezbariérovosti, tak z hlediska komfortu. Na druhou stranu, že je madlo u řidiče, neznamená, že ho řidič musí používat, a to riskantním způsobem.
Používáte madlo?
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 7562
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9084
PŘEČTENÍ: 9092
