Cyklisté by za své kolo měli platit povinné ručení. Řidiči už toho mají dost a chtějí změny v pravidlech

S rozšířením elektrokol a obecně větší popularitou cyklistiky po pandemii koronaviru získává myšlenka na pojištění z odpovědnosti za škody způsobené provozem stále častěji získává na popularitě. S tím, jak přibývá cyklistů přibývá logicky i nehod a škod jimi způsobených, jasný princip jejich úhrady přitom stále není definován. Náš článek se pokusí podívat na vztah cyklistů a motoristů netradiční optikou, i s přesahem do roviny odpovědnosti za škody, které žel zkrátka někdy nastanou.

Vyjasnění do úvodu: autor je cyklistou a miluje kola

A hned úvodem bych rád předeslal jednu skutečnost: jsem sám aktivním (a vášnivým) cyklistou v jedné osobě, minimálně už 30 let, všechny řady Shimano znám nazpaměť a horské kolo je podle mne jeden z nejgeniálnějších a nejvíc osvobozujících vynálezů lidstva. Čili, pokud by někdo z následujících řádků nabyl dojmu, že v „trendy duchu“ brojím proti cyklistům – tak opravdu ne. Miluju kolo, miluju lidi na kolech, „ride or die“ je heslo, kterým se budu řídit, co budu na světě.

iZdroj fotografie: iStock

Nicméně, možná právě proto nemůžu nevidět, jak se svět cyklistiky a zejména vztah nás cyklistů k motoristům za poslední roky proměnil. Z původně sice rozšířeného, nicméně stále poněkud zájmového sportu se stalo něco, co je možná víc trendy, než bychom všichni chtěli. A soukromě se opravdu domnívám, že za tímto rozmachem jsou z větší části elektrokola. Tím, že mnoho lidí vrátila k aktivnímu pohybu a umožnila jim podívat se do míst, kam by se jinak nepodívali. To je ta dobrá zpráva.

Elektrokolo jako cesta pro ty, co by na běžné kolo nesedli

Ta horší je, že se najednou na silnice dostaly masy lidí, co na kole neseděli třeba 30 let, případně od dětství, a najednou jezdí na kole, jež má klidně 25 kilogramů, těžiště poměrně vysoko a celkem bez problémů dosáhne 25 kilometrové rychlosti. O „načipovaných“, schopných jet 40 km/h a výše, raději nemluvě. Tam se bavíme o malé terénní motorce. I standardní, s limitem 25 km/h dá ale netrénovanému a nepřipravenému jedinci zabrat. K maléru je najednou docela blízko.

iZdroj fotografie: Depositphotos

A jakmile takový malér nastane, jde kromě života a zdraví pochopitelně i o peníze. O úhradu nákladů za servis, za odtah, za náhradní vozidlo… „Naskáče“ to. A protože u cyklistů, na rozdíl od motoristů dosud není povinnost jakéhokoli pojištění před vyjetím na silnici, řešilo se to všelijak. Havarijní pojištění (sbohem bonusy), domluva účastníků, pojištění jednotlivců… Myslím si, že jedno rozumné, dostupné a hlavně povinné pojištění by celou věc řešilo.

Jak přiřadit pojistnou smlouvu ke kolu?

Každé kolo má rám, na něm svoje VIN. Stejně jako u auta. Identifikace bezproblémová. Pokud se cokoli stane, dá se k tomuto číslu jednoduše přiřadit pojistná smlouva. Jak snadné. Případně může být pojistka „na člověka“, tedy na rodné číslo. A cena? Kolik „unese“ každý jeden cyklista, který se vydá na veřejnou komunikaci? Kolik je přijatelných? 500 korun? 1000? A podle čeho to budeme rozlišovat? A v dnešní době, kdy se všechno zdražuje a ještě dále bude, platit další něco navíc?

iZdroj fotografie: Depositphotos

Mnoho otázek. A málo odpovědí. Ptáte se, jestli bych zrovna já byl pro nějaké placení? A víte co? Kdybych měl za rok zaplatit něco rozumného, tisícovku apod., a byl za to pojištěný proti škodám, které s kolem způsobím, tak jsem všemi dvaceti pro. Zaplatím, rád. Možná se některým dostane klidu na duši, než vyjedou na silnici, určitě se ale vylepší situace, kdy cyklisté způsobí dopravní nehodu, jejíž důsledky „není z čeho platit“. Tohle by mohlo být řešením.

iZdroj fotografie: Depositphotos

EDIT: na základě diskuse, kterou článek vyvolal, bych rád upřesnil následující:

• částka, zmíněná jako pojištění za rok je opravdu jen ilustrační, úplně stejně to může být 200Kč/rok
• na mnohé argumenty, že odpovědnost za škody pokrývají různá jiná pojištění – to souhlasí, nicméně ta nejsou povinná. Motoristé musí mít povinně sjednané pojištění odpovědnosti bez ohledu na to, jestli mají někde nějakou další pojistku. Jedním z hlavních cílů článku bylo vyvolat diskusi, jestli by tento princip neměl platit i pro cyklisty, pokud pojedou po silnici.
• stojím si za názorem, že mohutná a těžká elektrokola jsou pro mnohé „necyklisty“, jenž na kole neseděli dlouhá desetiletí často větším nebezpečím, než jsme schopni si připustit. Stačí se zeptat záchranářů horských služeb, co během posledních letních měsíců zažili a museli řešit.
• a závěrem: opravdu není prostor, abych dokazoval to, co uvádím ohledně svého ježdění na kole. Jsem na něm téměř denně, na slunci, stejně jako v mrazu nebo dešti. Zažil jsem x skvělých momentů a taky samozřejmě x pádů. Kolo je geniální věc, tím spíš by možná stálo za úvahu, jak zase o kus narovnat vztah nás cyklistů k motoristům – třeba i takovou věcí, jakou jsou pojistky. Abychom nebyli bráni jen jako přítěž na silnici, ale jako rovnocenní partneři.