Kdo jste z ročníků poněkud dříve narozených, a pamatujete si ještě povinnou ruštinu ve škole, vzpomenete si možná na (dnes by se řeklo reklamní slogan) „O zemi, kde zítra znamená již včera”. A jakkoli nerad se musím přiznat, že i já jsem v tomto směru pamětníkem a pamatuji si tedy i tento skvost tehdejšího „státního marketingu”. Který jsem sice nikdy nepochopil, ale to je momentálně celkem jedno. V jedné věci totiž nelhal: vždy postavíme to největší na světě. I elektromobil. Pojďme se na ten kousek (bělo)ruského umu podívat společně.

Jemnou mechaniku a elektroniku moc neumíme. Obří stroje ale nejsou problém

A stačil vám asi letmý pohled do galerie, stejně jako moje závorka u výše napsaného státního útvaru, aby vám bylo jasné, o čem bude dnes řeč. Ano, pochopitelně, Bělorusko je se svým Belazem, produkujícím obří stavební stroje dostatečně známé po celém světě a nechybí v podstatě na žádném z klíčových veletrhů. A co je možná pro mnohé překvapivé, jejich výrobky se také po celém světě prodávají, a to nikoli neúspěšně. Velká, těžká strojařina má zkrátka v zemích bývalého Sovětského svazu tradici.

iZdroj fotografie: Belaz

Putin plánuje znárodnit opuštěné automobilky západních výrobců. Ti jsou proti němu bezmocní

A Bělorusko na ni navázalo, jak nejlépe umělo. Je to možná pochopitelné: v Rusku (stejně jako v Bělorusku a dalších zemích post sovětského bloku) bylo nesčetně továren, vybavených opravdu velkými obráběcími stroji, schopnými poradit si s rozměrnými obrobky a zajistit jejich dalších zpracování. Co naopak těmto zemím vždy trochu chybělo, byla precizní, jemná mechanika, stejně jako špičková elektronika. Ale pro velký bagr, buldozer nebo dumper zas tolik jemné mechaniky nepotřebujete.

V dolech se v podstatě desetiletí nic nemění

Ani té elektroniky. Tady pořád rozhodují rozměry, nosnost, výkon motoru. Čím větší, tím lepší. Že to v kabině takového vozu vypadá podobně, jako před dvaceti lety? No a? Řidiči jsou přece také stejní, jako před dvaceti lety, a těžba v dolech je také stejná, jako před dvaceti lety. A jakkoli se vám to může zdát jako spíše výmluva, něco na tom ve finále bude. Ano, tato práce je v zásadě dlouhé roky neměnná, a důležité je pořád jedno: jak rychle a spolehlivě odvezete velké množství nákladu.

iZdroj fotografie: Belaz

VW kupuje doly na suroviny do baterií, o budoucnosti je rozhodnuto. Koncern chce být „papežštější než papež“

Což je právě doména tzv. dumperů, neboli velkých „sklápěček”, schopných na svých korbách odvézt najednou stovky tun zeminy. Kromě velkých kol a schopnosti poradit si s terénem (a nezapadnout tam, kde by standardní nákladní auto zapadlo bez problémů) je pro jejich nasazení důležitý další argument: V dolech nejsou silnice, velikost aut tedy nebývá ničím omezena, nemusí se nikam vejít „do jednoho pruhu”, ani je nebude žádná policejní kontrola převažovat na parkovišti.

Nákladní automobil s rozměry většího domu

Naopak, platí opačné pravidlo: čím větší a čím těžší, tím lepší. Tím totiž i efektivnější. Je rozdíl, jestli povezete 300 tun, nebo 450 tun. Pořád na daný účel musít mít dané auto, řidič/strojníka, zázemí. Více tun / méně aut znamená více efektivity. Větší úsporu času. A ten, jak známo, jsou peníze. A tím úplně největším (a nejtěžším) nákladním vozem na světě je běloruský Belaz 75710. Již zmíněných 450 tun odveze na jeden zátah, čímž mimochodem překonal německý Liebherr T282B o nosnosti 360 tun, který podobný rekord držel 10 let.

Myslíte si, že Škoda Superb a VW Passat jsou velká auta? Přinášíme žebříček 10 největších osobáků na světě

360 tun je mimochodem hmotnost samotného vozu, i s nákladem pak tedy ručička pomyslné váhy ukáže neskutečných 810 tun. Není divu, že pokud se pod kola dostane náhodou osobní automobil, řidič Belazu to v podstatě ani nezarergistruje, zato po přejetí bude z automobilu možná lepší „placka”, než z lisu na vrakovišti. Pro pohon takového „pojízdného domu” (rozměry d x š x v: 20 600 x 9 870 x 8 165 mm, rozvor 8 000 mm) je samozřejmě zapotřebí pořádný motor.

Spotřeba adekvátní výkonu i odvedené práci

Nebo rovnou dva. Dohromady mají objem 130 litrů, 32 válců, výkon 4 664 koní a točivý moment (oba dohromady) šílených 18 626 (!!!) Nm. Při 1 500 otáčkách. Tomu říkám „té-dé-íčko v čipu”. Motory pohání generátory, které pak napájí elektromotory (2 v každé nápravě, každý o výkonu 1 632 koní, celkem 6 528 koní), které jsou pak spojeny s planetovou redukční převodovkou pro maximalizaci točivého momentu na kolech. Není divu, že takovýto „hybrid” si něco za svoje služby vezme.

Jakkoli umí i „eko-režim”: pokud jede prázdný, nebo s menším množstvím nákladu, odpojí se jedna spalovací jednotka a vůz jede „úsporně”. Pod plným zatížením však počítejte se spotřebou kolem 1 300 litrů na 100 km/h (jakkoli tady se měří spíše na hodiny, neb dumpery nijak dlouhé úseky většinou nejezdí). To už se palivo do motorů pravda nevstřikuje, ale spíše teče potrubím. Nádrže mají objem 5 600 litrů, na benzince byste si pravda chvíli postáli.

Kolik nabíječek nahradí jednu obyčejnou benzinku? Experti to spočítali, číslo je skandální

Jedním z nejsilnějších momentů je však obrázek na jednom z videí, které vám přikládám. Obří mastodont na něm vyjíždí z (podobně obřích) vrat tovární haly, a na první pohled je vidět, že je tam celkem natěsno. A že právě tento rozměr byl klíčový – „aby nám to nakonec projelo dveřma”. Projelo. Závěrem? Možná něco málo osobního. Nejsem příznivcem běloruského režimu. A nikdy nebudu. Ale musím uznat, že schopnost vyrobit opravdu velkolepý stroj tamním inženýrům a technikům nechybí. Co myslíte?

Galerie