Německý stavební svaz 12. června veřejně vyzval vládu, aby přestala považovat mýtné pro osobní auta na dálnicích za tabu. Hotový zákon to není, ale tlak je organizovaný a hlasitý.
Hauptverband der Deutschen Bauindustrie, nejmocnější hlas německého stavebnictví, zveřejnil devítistránkový poziční dokument a doprovodnou tiskovou zprávu, v nichž žádá systémový obrat ve financování dálnic. Místo závislosti na státním rozpočtu chce princip „silnice financují silnice“ a výslovně píše, že debata o mýtném pro osobní auta k tomu patří. Pro miliony Čechů, kteří přes Německo cestují za prací, na dovolenou nebo tranzitem na západ Evropy, to znamená jediné: pokud by takový systém vznikl, platili by taky.
Proč lobby otevírá téma právě teď
Německá dálniční síť se rozpadá a čísla jsou tvrdá. Podle Autobahn GmbH je v síti kolem 28 tisíc mostních dílů a zhruba 4 tisíce z nich potřebují modernizaci. Stavební svaz pracuje s kumulovanou investiční potřebou přes 600 miliard eur do roku 2030. Zvláštní infrastrukturní fond, který vláda schválila, je podle lobby jen dočasná záplata, část peněz prý jen nahrazuje běžné rozpočtové prostředky místo skutečného navýšení. Už pro rok 2027 svaz očekává pokles dopravních investic o 800 milionů eur.
Prezident svazu Tim-Oliver Müller přitom na problém upozorňoval už v březnu 2026, kdy mluvil o „účelovém odklonu“ prostředků z fondu. Červnový dokument je logickým pokračováním, tentokrát s konkrétním požadavkem: umožnit Autobahn GmbH omezenou úvěrovou kapacitu krytou mýtnými příjmy a uzavřít finanční okruh, v němž peníze z dopravy zůstávají v dopravě.
Co je na stole, a co zatím ne
Důležité je odlišit lobbistický tlak od legislativní reality. Koaliční smlouva CDU/CSU a SPD z května 2025 sice mluví o finančních okruzích pro dopravu, o posílení role Autobahn GmbH i o mýtném pro nákladní dopravu. Mýtné pro osobní auta ale výslovně neobsahuje. Neexistuje vládní návrh zákona, neexistuje harmonogram a neexistuje sazebník.
Stavební svaz sám nepředkládá konkrétní ceny. Říká jen, že řidiči osobních aut by měli být „paralelně odlehčeni“, tedy že zavedení mýtného by mělo jít ruku v ruce s nějakou kompenzací. Jak přesně, to nechává na politicích.
Nejbližší vodítko pro odhad nákladů nabízí starý spolkový návrh z let 2014–2015, který počítal s desetidenní viněttou za 10 eur, dvouměsíční za 22 eur a roční až do 130 eur podle typu vozidla. Ten ale Soudní dvůr EU v roce 2019 smetl ze stolu, protože kompenzace přes daň z motorových vozidel zvýhodňovala německé řidiče na úkor zahraničních. Jakýkoli nový model by musel být unijně čistý, a to znamená, že ho nelze postavit na principu „platí jen cizinci“.
Kolik se platí jinde, a kde by stálo Německo
Německo je dnes mezi velkými evropskými zeměmi výjimka. Srovnání ukazuje, jak daleko za sousedy zaostává:
| Země | Roční poplatek | Desetidenní poplatek |
|---|---|---|
| Rakousko | 106,80 € | 12,80 € |
| Švýcarsko | 40 CHF (jen roční) | — |
| Česko | 2 570 Kč (~102 €) | 300 Kč (~12 €) |
| Německo (starý návrh) | až 130 € | 10 € |
Pokud by se Německo drželo parametrů starého návrhu, krátkodobě by vyšlo podobně jako Rakousko. Ročně by ale patřilo k nejdražším v regionu. A to je jen historická reference, nové sazby mohou vypadat úplně jinak.
Co to znamená pro české řidiče
Pendleři do Saska a Bavorska, rodiny mířící k Baltskému moři, řidiči tranzitující přes Německo do Francie nebo Beneluxu, ti všichni by při zavedení plošného mýtného na autobahnech platili. Vyhnout se dá jedině tím, že člověk sjede na spolkové silnice, což je u delších tras nepraktické a často pomalejší o hodiny.
Žádná sleva ani výjimka pro zahraniční řidiče dnes na stole není. Svaz mluví o kompenzacích, ale ty směřují k německým poplatníkům, a právě tady leží unijně nejcitlivější bod. Pokud by Berlín opět navázal úlevu jen na domácí daňový systém, riskuje další žalobu u Soudního dvora EU. Podle nás je právě tohle hlavní překážka, ne technická stránka výběru ani politická odvaha.
Prázdná hrozba, nebo rozestavěná změna?
Oproti roku 2019 je situace jiná v jednom klíčovém ohledu: debata o mýtném pro osobní auta tentokrát nepřichází do prázdného prostoru. Koalice už pracuje s finančními okruhy pro dopravu, s posílenou rolí Autobahn GmbH a s principem uživatelského financování u kamionů. Stavební lobby chce tento princip rozšířit na všechna vozidla. Politická vůle k tak nepopulárnímu kroku ale zatím doložená není, a bez vládního návrhu zákona zůstává mýtné pro osobní auta v Německu tam, kde bylo posledních deset let: na hranici mezi legitimní debatou a politickým sebevražedným gestem.
Čtyři tisíce rozpadajících se mostů ale debatu neuzavřou. Spíš ji budou posouvat dál, a s ní i pravděpodobnost, že jednou přijde den, kdy cesta přes německou dálnici přestane být zadarmo.
