Letní dovolené a cesty autem přes německé dálnice jsou příjemné, člověk nemusí řešit rychlost. Škoda jen, že to není tak úplně pravda.
Kdo někdy zažil ten zvláštní druh klidu, který na německé dálnici panuje v levém pruhu, ten ví, o čem mluvím. Když provoz prořídne, noha sešlápne plyn a ručička tachometru vystoupá za hranici běžného evropského limitu. Vlastně jde o docela křehkou rovnováhu, o spojení disciplíny, infrastruktury a důvěry v to, že pravidla a realita se potkají přesně tam, kde mají. Ne náhodou je autobahn symbolem svobodomyslného luxusu. Který se jinde v Evropě už příliš nenosí. Letos ale na několika místech tenhle obraz dostal díru do plátna.
Stále to platí, na německé dálnici je neomezená rychlost
Ne z nějaké velké politické debaty o plošném limitu, ale kvůli docela „prozaickému“ faktu, který nevyjednává. Jde o teplo. Od 1. května totiž Německo na vybraných úsecích zavedlo dočasná rychlostní omezení. Konkrétně proto, aby předešlo jevu, o němž se moc nemluví, ale který infrastrukturu v parných dnech trápí nejvíc. Jedná se o přehřáté betonové povrchy. Ty se při dlouhodobém vystavení vysokým teplotám dovedou vyboulit a v krajním případě praskat. Je to jev známý jako „blow‑ups“.
Když si představíte, jak v letním odpoledni měkne každý materiál, který se ocitne mezi pneumatikou a sluncem rozpálenou vozovkou, dává to smysl. I dálnice má své limity, a to doslova. Nemyslím ty rychlostní, ale vlastně o ně jde. Německé silniční orgány se proto rozhodly, že riziko zmírní jednoduchou, ale účinnou pákou. Uberou na rychlosti tam, kde je povrch nejzranitelnější. Zásah je cílený, netýká se celého dálničního systému, ale budete ho cítit přesně tam, kde slunce a starší betony hrají proti řidičům a správcům komunikací do jedné karty. Zejména na jihu Německa. Opatření platí od začátku května do září a dotýká se tří konkrétních úseků.
Omezení jsou hned za hranicemi, pozor na cestě do Pasova
Je dobré je mít v hlavě ještě předtím, než si do navigace zadáte Mnichov, Pasov nebo Deggendorf. Na A3 jde o úsek od křižovatky Autobahnkreuz Deggendorf po Hengersberg, na A92 jde o několik úseků v okolí Oberschleißheimu, Freisingu a Landshutu a na A93 jde o část mezi Saalhauptem a Elsendorfem. Tam všude platí, že osobní vozy do 3,5 tuny smějí maximálně 120 km/h, zatímco motocykly a těžká vozidla nejvýše 80 km/h. Jel jsem tam nedávno a mohu potvrdit. Jsou tam. Ta omezení. Kolega Rakovan mi doporučil vyhlášenou brazilskou restauraci v obci Metten, právě nedaleko Deggendorfu.
Vyrazil jsem. Skvělý gastronomický zážitek, nicméně dálnice měla opravdu do té klasické německé, neomezené, daleko. A nejelo se na ní dobře. Ty boule tam jsou a jsou pod koly nepříjemné. Dopravní značení je na místě zřetelné. A dočasné, ale přesto závazné. Kdo si bude hrát na to, že „tady přece žádná stacionární tabule nebývala“, ať počítá s pokutou. Překročení rychlosti se pokutuje. Není to poprvé. Loni byl podobný režim zaveden na A7 mezi Feuchtwangen‑West a Aalen/Oberkochen a vydržel zhruba měsíc.
V zimě budou rychlostní omezení odstraněna, teploty klesnou
Letos je to jiné v měřítku i v čase. Je to natažené na delší období a rozprostřené na více kilometrů. Tak, aby se problém nepřeléval ze dne na den a z místa na místo jen podle toho, kam zrovna svítí slunce. A tady se zase vracím k tomu citlivému slovu „rovnováha“. Předpisy už tradičně přistupují k Autobahnu jiným metrem než jakékoli jiné evropské silniční síti. Nepřikazují plošný limit, protože systém funguje jako symfonie.
Skladba, kde každý ví, jak držet tempo. Jenže hudba musí mít i správné ladění nástrojů a v létě tohle ladění nastavuje teploměr. Všude se dá jezdit bez omezení, ale vybrané úseky s omezenou rychlostí je třeba respektovat. Není třeba pouštět vodu na mlýn kritiků rychlé jízdy. Pozor zejména při prázdninových cestách.