Evropská unie se rozhodla změnit dopravu a obrátit všechno naruby. Nezůstane kámen na kameni, čeští řidiči se obávají komplikací.
Evropská unie rozhodla o rozsáhlé reformě směrnice o řidičských průkazech. Už na první pohled je jasné, že nejde o kosmetický retuš. Máme před sebou zásadní balík změn, který spojuje bezpečnost provozu s digitalizací a výraznými pravidly pro každodenní mobilitu. Celé opatření zapadá do širšího bezpečnostního rámce s ambicí „Vision Zero“. Ten má za cíl, aby do roku 2050 na evropských silnicích nikdo nezahynul. Tady odbočím a prohlásím, že v redakci AutoŽivě apelujeme na bezpečnost. Sám za sebe si myslím, že jediný člověk, který zemře, zemře zbytečně.
Každá obět je zbytečná, provoz na silnicích není bez rizika
Ale neumím si představit, že by šel provoz zcela zbavit nehod a obětí. Přál bych si to. Ale reálné to podle mě není. Opravdu bych si to moc přál. Jen těžko bych ale asi hledal silnější signál o tom, kam se evropská dopravní politika posouvá. Zajímavé je, že leccos z toho, co se nyní stává unijním standardem, už jinde funguje. Například řidičáky od 17 let nebo přístup ke zdravotním prohlídkám u starších řidičů. Z hlediska bezpečnosti působí jako logický krok zavedení dvouleté zkušební doby pro všechny nové držitele řidičských oprávnění.
V této fázi jsou přísněji postihovány prohřešky, které patří k těm nejnebezpečnějším. Alkohol za volantem, ignorování povinnosti používat bezpečnostní pás. Členské státy jsou zároveň povzbuzovány k zavedení politiky nulové tolerance vůči alkoholu a drogám právě pro tuto skupinu začínajících řidičů. To zapadá do praktického cíle snížit rizika v okamžiku, kdy jsou návyky ještě křehké. Nováčci se navíc v autoškole setkají s povinnými tematickými bloky, které reflektují dnešní realitu silnic. To je jízda s mobilním telefonem v ruce a rizika s tím spojená.
Nulová tolerance už u nás platí, pít před jízdou se nesmí
Jízda v obtížných podmínkách jako náledí či sníh. Bezpečné otevírání dveří, problematika mrtvého úhlu i funkce asistenčních systémů. Druhou výraznou linií reformy je digitalizace. Řidičský průkaz se přesouvá do digitální podoby, v rámci EU bude dostupný v chytrém telefonu a má se stát celoevropským standardem. Plastová kartička samozřejmě zůstává na přání nadále k dispozici. V každodenní praxi to znamená méně papírování a snadnější prokazování. Ale současně i nutnost unifikace technických a bezpečnostních standardů.
Tak, aby digitální identita a práva byla spolehlivě ověřitelná napříč hranicemi. V automobilovém světě přitom platí, že digitalizace a bezpečnost nejsou dvě oddělené věci. Právě díky digitální infrastruktuře lze předpokládat rychlejší a přesnější výměnu údajů při kontrolách i při správních úkonech. Samostatnou kapitolou je životní cyklus průkazu. Řidičské průkazy pro osobní a motocyklová vozidla mají mít do budoucna platnost 15 let. U „těžkých“ skupin je to přísnější. Oprávnění pro nákladní automobily a autobusy se bude obnovovat každých 5 let.
Prohlídky pro seniory a řidičák od 17 let už u nás také máme
Členské státy mohou pro osoby od 65 let stanovit i kratší období, to odpovídá skutečnosti zdravotních rizik spojených s vyšším věkem. Tak, a teď jak se to týká nás? Vlastně skoro nijak. Vezmu to postupně. Řidičák od sedmnácti let? Už u nás funguje. Jízda s mentorem a tak dále, tohle máme a známe. Lékařské prohlídky pro seniory? Také máme a známe. Už jsme o tom v redakci psali mnohokrát.
Periodicita, harmonizační kódy, také víte, o co jde. Řidičský průkaz v mobilu? U nás jsme ještě dál, nemusíme ho u sebe mít vůbec. Řidičák na pět let na „vyšší“ skupiny než B? Ano, to je u nás standard. Nulová tolerance alkoholu? Jistě, u nás se nesmí před jízdou pít. O drogách nemluvě. Tady jde EU v rámci našeho prostředí tak trochu s křížkem po funuse. Nemáme se tedy relativně čeho obávat.