Dříve narození čtenáři našeho magazínu (čímž mám na mysli především generaci „Husákových dětí“ a ročníky ještě starší) si původní Fronteru od Opelu budou myslím pamatovat velmi dobře. Nenápadný, ale o to víc oblíbený vůz na pomezí SUV a offroadů si tenkrát v Čechách získal nemálo příznivců zřejmě i tím, že se mu na masce skvěl nápis Opel. A bylo to tedy německé auto. I když vlastně nebylo. A nová Frontera? Ta je podstatně zajímavější, i s Citroënem. Pojďme se na oba s redakcí AutoŽivě.cz podívat společně.

Frontera jako přeznačkovaný „Japonec“ vyráběný ve Velké Británii

Původní Frontera totiž nebylo nic jiného než přeznačkovaný japonský Isuzu Rodeo, který se navíc vyráběl (nejen pro evropské trhy) ve Velké Británii. A velmi přesně vystihnul masově rostoucí oblibu vozů 4×4, cenově dostupných a relativně pohodlných při cestování nejen v terénu, ale i po silnicích. Jeho terénní schopnosti by mu však drtivá většina dnešních SUV jen tiše záviděla, ostatně ISUZU patřilo vždy k japonské „offroadové čtyřce”, to nebyli žádní nazdárci, nepolíbení terénem.

Tuning dnešní doby: Automobilka Isuzu oficiálně upravila legendární model našeho dětství. Verze Dragon Max je restomod století

Dnešní Frontera je již klasický, spíše městský crossover, jehož základní verze je vybavena dnes již téměř „klasickým” 1,2litrovým tříválcovým hybridem o celkovém výkonu buďto 81, nebo 107 kW. Čistě elektrická Frontera 2025 pak nabízí motor o výkonu 83 kW, baterii o kapacitě 44 kWh a dojezdem až 305 km dle WLTP. Upřímně řečeno, to nejsou hodnoty, které by zřejmě příliš mnoho zákazníků motivovaly ke koupi elektromobilu. Neb je jasné, že z dojezdu „až 305 km” bude v reálu 250 km. Tady má ještě Stellantis věru co zlepšovat.

Zajímavostí je, že v závodě ve slovenské Trnavě se Frontera vyrábí na jedné lince s Citroënem C3 Aircross, jenž ale nabízí rozdílné možnosti pohonu. Je u něj totiž k dispozici i čistě spalovací verze s tříválcem o objemu 1,2 litru a výkonu 74 kW, hybridní verze pak nabídne pouze jednu výkonovou verzi o výkonu 145 koní. U elektrické verze zůstává stejný elektromotor 83 kW / 113 koní, oproti Fronteře je ale možnost mít i větší baterie 54 kW u tzv. Extended range provedení.

Interiér v duchu běžného „Stellantis standardu“

Oba modely pak nijak nevybočují z běžného průměru ani v interiéru, dva displeje, rozličné (někdy pravda celkem otravné) asistenty a možnosti propojení s vašimi telefony považuji dnes za samozřejmost a cosi jako „nutný standard“. Pochopitelně ani Opel, ani Citroën nenosí cenovky Audi nebo Mercedesu, je to klasické spotřební zboží, jakkoli dobře provedené. Ceny (včetně aktuálních akčních cen) uvádíme v přiložené tabulce, jak Opel, tak Citroën nabízí k níže uvedeným akčním cenám ještě bonusy za výkup starého automobilu. Pravdou je, že zejména 629 900 korun za oba elektrické vozy je velmi konkurenceschopná cena.

iZdroj fotografie: Opel

Zajímavá cenovka za základní verzi se spalovacím motorem

Samozřejmostí je vysoká úroveň bezpečnosti, což potvrzují i výsledky testů Euro NCAP, kde oba modely získaly pět hvězdiček. Díky variabilnímu zavazadlovému prostoru (Frontera i C3 Aircross: 460–1 600 litrů) nezklame ani jeden z dvojice při běžných nákupech, stejně jako cestě na dovolenou nebo větším stěhování. Myslím, že zavedeným hráčům tak vyvstala zajímavá konkurence. A speciálně základní Frontera (může být i v sedmimístné konfiguraci) s hybridním motorem myslím nebude mít o zákazníky nouzi. Ostatně, jak to vidíte vy?