Jedna z největších překážek pro rozšíření elektromobilů nejsou paradoxně vysoké ceny nebo dlouhé dobíjení, ale omezení nabíjení samotného. Případné řešení je přitom velmi složité.
Jeden z hlavních „přívažků” všech elektromobilů je nepochybně jejich nabíjení. Na rozdíl od mnoha desetiletí v tomto i minulém století budované sítě čerpacích stanic a několik minut trvajícího doplňování paliva, rychlého, jednoduchého, jde v případě elektromobilů o poměrně složitý proces. A teď nemám na mysli jen dobu dobíjení, která se u moderních elektromobilů již značně zlepšila. Ten hlavní problém tkví někde jinde. A je podstatně závažnější. Nenechte se prosit, tohle nás totiž (možná) všechny čeká.
Koncentrace elektromobilů s sebou přináší i nemalá rizika
A pochopitelně, možná ne všechny. Já sám znám ve svém okolí pár jedinců, co si prostě elektromobil nepořídí i za cenu, že by měli platit za benzín/naftu extrémní částky a svého miláčka registrovat za jakoukoli daň. Možná to nazvete staromilstvím, možná zpátečnictvím, ale oni to tak zkrátka nevnímají. A jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Někdo si zkrátka nedovede představit, že by měl lidově řečeno „pod zadnicí” velký akumulátor a konektorem se připojoval k nějaké nabíječce. Ne a ne.
Což o to, když někdo nechce, nikdo ho k tomu asi nedonutí. Co je však podstatně závažnější, je skutečnost, že nemožnost dobíjet může celkem reálně postihnout i ty, kdož si elektromobil pořídili a pro něž jsou volty a ampéry z nabíječky jedinou možností, jak pokračovat v jízdě. A i když jsme na to upozorňovali nejednou, aktuální situace například v holandském Utrechtu nám, nutno dodat žel, dává za pravdu. Jak tedy vlastně vypadá jeden z největších strašáků elektromobility?
Bohatá města a Tesla/Mercedes EQE na „každém rohu“: došel nám proud
Velmi jednoduše řečeno: ten strašák by se mohl jmenovat třeba „nedomyšlené rozšíření“. Případně „čeho je moc, toho je příliš“. Nejde přitom o nic menšího, než že pokud dojde (mj. i díky bohatství občanů dané země, případně štědrým subvencím její vlády) k masovému rozšíření na relativně malém území, které nikdy nepočítalo s vysokými odběry při dobíjení, dostanou se technické možnosti rozvodů elektřiny velmi rychle na svoji kritickou hranici.
A pokud tamní systémy jištění proti přetížení vyhodnotí, že dochází k větším odběrům, než je daná rozvodová síť schopna pojmout, jednoduše vypnou příslušné spotřebiče. V tomto případě právě nabíječky. To přesně se například již dnes (resp. již téměř rok) děje v nizozemském Utrechtu, kde se zkrátka elektrická rozvodná síť dostala na limit svých možností. Pochopitelně, při jejím projektování před desítkami let si sice dokázali představit klimatizaci, popřípadě tepelná čerpadla, ale určitě ne elektromobily.
Utrecht není s tímto problémem zdaleka osamocen
A nejde přitom jen o Holandsko. Velmi podobnou situaci mají například v německém Oranienburgu, což je město severně od Berlína s téměř 50 000 obyvateli. Jeho radnice již informovala Spolkovou síťovou agenturu, která je podřízena ministerstvu hospodářství, že v jeho vysokonapěťové síti již není dostatek energie pro zásobování dalších domácností, nebo dokonce firem. Stalo se tak prvním městem v Německu, které vyhlásilo stav nouze. „Možnosti dodávek ve městě Oranienburg byly vyčerpány,“ řekl Peter Grabowsky, generální ředitel komunálních služeb.
Závěrem? Možná, že si nakonec automobilky ani tak velké rozšíření elektromobilů nepřejí. Čistě hypoteticky: i kdyby se jen polovina nyní provozovaných automobilů se spalovacím motorem proměnila v elektromobily, podobných případů bude velmi rychle přibývat. Domyslel tohle někdo? Ono postavit „krabici“ s nabíječkou je to nejmenší. Horší je pak k ní zavést vodiče schopné zvládnout daný odběr. A především tyto vodiče mít čím napájet. Ostatně, jak to vidíte vy? Kde vzít všechen ten proud, a nezpůsobit kolaps? Napište nám do diskuse pod článkem, děkujeme!