Rakousko od října 2026 zruší povinnost každoroční technické kontroly u osobních aut mladších deseti let. Ušetřit mají řidiči v průměru asi 7 000 korun za dekádu provozu
13. května 2026 předložilo rakouské ministerstvo mobility návrh 42. novely zákona o motorových vozidlech (KFG). Jádro změny je prosté: dosavadní schéma technických kontrol 3-2-1, které u běžného osobního auta znamenalo první „Pickerl“ už ve třetím roce a pak stále hustší intervaly, se přepisuje na 4-2-2-2-1. První kontrola přijde až ve čtvrtém roce od registrace, další ve dvouletých rozestupech, a teprve po desátém roce nastupuje každoroční rytmus. Připomínkové řízení skončilo 31. května, účinnost nových intervalů je v návrhu stanovena na 1. října 2026.
Co přesně se v Rakousku mění
Starý a nový režim se liší hlavně v prvních deseti letech života auta. Nejlépe to ukazuje přímé srovnání:
| Rok od registrace | Starý režim (3-2-1) | Nový režim (4-2-2-2-1) |
|---|---|---|
| 3. rok | ✔ kontrola | — |
| 4. rok | — | ✔ kontrola |
| 5. rok | ✔ kontrola | — |
| 6. rok | ✔ kontrola | ✔ kontrola |
| 7. rok | ✔ kontrola | — |
| 8. rok | ✔ kontrola | ✔ kontrola |
| 9. rok | ✔ kontrola | — |
| 10. rok | ✔ kontrola | ✔ kontrola |
| 11. rok a dál | ✔ každý rok | ✔ každý rok |
Do desátého roku provozu tedy řidič absolvuje o tři kontroly méně. Při průměrné ceně jedné kontroly kolem 90 eur (asi 2 300 Kč) to podle rakouského ministerstva mobility představuje úsporu přibližně 270 eur, zhruba 7 000 korun.
Změna se netýká jen osobních aut kategorie M1. Spadají do ní i motocykly třídy L, některé traktory, samojízdné pracovní stroje a část lehčích přívěsů. Naopak taxi, sanitky, autobusy a nákladní vozy zůstávají v každoročním režimu beze změny.
Proč až teď, a co s tím má společného EU
Rakousko nebylo k přísnějšímu režimu nuceno Bruselem. Platná směrnice 2014/45/EU stanoví pro osobní auta a lehké dodávky minimální standard: první kontrola po čtyřech letech, pak každé dva roky. Vídeň si dobrovolně držela přísnější národní pravidla a podle vlastní důvodové zprávy patřila u třídy M1 mezi nejpřísnější státy celé Unie.
Ke změně teď vede vládní balík deregulace a zjednodušování byrokracie, nikoli nová povinnost z Bruselu. Rakousko se paradoxně přibližuje tomu, co většina unijních zemí dávno má. Francie, Itálie i Česko fungují na schématu 4-2, tedy na unijním minimu, a žádná z nich neplánuje zpřísnění z vlastní iniciativy.
Součástí novely je i praktický detail: majitelé aut registrovaných před 1. říjnem 2026, kterým podle nové logiky vychází delší platnost kontroly, si mohou vyžádat nově perforovanou plaketu bez absolvování celé prohlídky. Oprávněné místo za to smí účtovat vedle ceny plakety maximálně 10 eur.
Bruselský spor: ne rozvolnění, ale zpřísnění
Tvrzení, že EU tlačí na totéž i u nás, je přesné jen z poloviny, a ta druhá polovina je pro českého řidiče podstatnější. Evropská komise v dubnu 2025 předložila návrh COM(2025) 180, který se netýká rozvolnění kontrol u novějších aut, ale naopak zpřísnění u starších. Konkrétně: auta a dodávky starší deseti let by měly na kontrolu každý rok místo dosavadních dvou let.
Jenže Rada EU v prosinci 2025 tento bod odmítla a ponechala stávající minimální četnosti. Evropský parlament má od 21. května 2026 mandát k vyjednávání, ale finální dohoda neexistuje. Komise, Parlament a členské státy se tedy přetahují hlavně o opačný problém, než jaký řeší Vídeň.
Co to znamená pro české řidiče
Česko dnes u osobních aut kategorie M1 a lehkých dodávek N1 funguje přesně na unijním minimu: první technická prohlídka po čtyřech letech, pak každé dva roky bez ohledu na stáří vozu. Stanoví to § 40 zákona č. 56/2001 Sb. Konkrétní český vládní návrh, který by tyto intervaly měnil, se nám v otevřených oficiálních zdrojích nepodařilo dohledat.
Pokud by unijní spor nakonec vyústil v povinnost ročních kontrol aut starších deseti let, Česko by muselo zpřísnit, ne rozvolnit. A i v tom případě by jakákoli změna přišla nejdřív po dokončení trilogů mezi Komisí, Parlamentem a Radou a následné české transpozici. Reálně tedy nejdříve v roce 2027, spíš později.
Podle nás je pro českého řidiče dnes podstatnější sledovat právě tento bruselský spor o starší auta než čekat na převzetí rakouského rozvolnění. Vídeň totiž řeší luxusní problém, zbavuje se nadstandardu, který si sama nastavila. Praha žádný takový nadstandard nemá. A pokud se něco změní, půjde nejspíš opačným směrem.
