Nový nešvar českých řidičů: Pokusy o „oslepení“ rychlostních kamer nefungují, problikání dálkovými je zbytečné

Řidič v levém pruhu začne sekat dálkovými světly do tmy, přímo proti úsekovému radaru před sjezdem na Spořilov. Auto poskakuje mezi pruhy, ručička rychloměru mu zjevně neklesá, jen reflektory pumpují světelný stroboskop, jako by právě startoval závod.

V ten moment přesně chápu, proč se po českých fórech šíří rada „večer na Barrandově blikni, kamera uvidí jen bílý flek“ a proč za tenhle trik člověk ve výsledku zaplatí víc, než vůbec může získat.

Barrandovský mýtus a tvrdá čísla: kolik času vlastně získáte

Internet mezitím žije vlastním životem. V diskusích se objevují návody typu „problikni protijedoucí, ať ví o radaru“ nebo „blikni na krabici, večer zůstane jen bílá koule“. Řidiči si předávají zaručené triky, sdílejí historky a posilují pocit, že stačí šikovně zacvakat páčkou pod volantem a technika bude slepá.

Brzdit motorem, nebo vyřadit na neutrál: Co je lepší? Expert nám odpověděl a vyvrátil typický český omyl

AutoŽivě.cz

1 d

Jenže většina těchto rad stojí na dojmu, ne na datech. Nikdo z diskutujících nečte technické listy kamer ani paragrafy, které tyhle „lidové hacky“ posílají úplně jinam. V AutoŽivě jsme se proto rozhodli postavit rozjeté fórum proti strohé matematice a zákonům.

Zkusíme si jednoduchý výpočet. Kilometr dlouhý úsek projedu padesátkou zhruba za 72 sekund. Když tam pustím sedmdesátku, proletím ho za přibližně 51 sekund. Ušetřím tedy jen okolo 21 vteřin na kilometr, čistě podle výpočtu naší redakce AutoŽivě.

V Praze přitom Technická správa komunikací hlídá úsekovým měřením zhruba 60 úseků. Řidič tak riskuje tisícové pokuty a body kvůli pár vteřinám navíc na každém kilometru, a navrch přidá divoké blikání, o kterém věří, že „oslepí techniku“ a zachrání mu fotku.

Jenže ve chvíli, kdy se podíváme, jak jsou tyhle systémy skutečně postavené, začne se celý mýtus rozpadat ještě dřív, než do blikání vůbec sáhnete.

Jak radary opravdu vidí: infračervené světlo, filtry a bílý flek

Technika hraje úplně jinou hru, než jak ji popisují pouliční moudra. Výrobci enforcement kamer a pražská TSK uvádějí, že zařízení používají vlastní infračervený přísvit s LED diodami na vlnové délce okolo 850 nm. Optika je osazená úzkopásmovými filtry, které propustí právě tohle neviditelné světlo, ale potlačí oslnění z běžných světlometů aut, takže je kamera vyhodnotí jen jako rušení, šum v obraze.

Registrační značky v Česku navíc leží na reflexním podkladu podle vyhlášky 343/2014 Sb.. Pro infračervený přísvit je to ideální kombinace. Tabulka s SPZ se kamerám v IR pásmu na záběru doslova rozzáří, a to i v naprosté tmě.

Kamera pak díky funkci širokého dynamického rozsahu a potlačení záře světlometů (WDR a HLC) dokáže rozlišit tmu kolem i prudké světelné záblesky, aniž by ztratila číslo značky. Jinými slovy, systém je navržený tak, aby počítal s oslňováním běžnými světly, ne aby se jím nechal zmást.

V AutoŽivě jsme si ten princip ověřili na vlastní kůži. Vzali jsme IR kameru, nasvítili jsme SPZ infračerveným světlem a současně ji v běžném viditelném pásmu přepálili ostrým reflektorem. Na klasickém záznamu to vypadalo jako rozmazaný bílý flek, ale na infra kanálu zůstala tabulka registrační značky krásně čitelná. Přesně tak, jak výrobci enforcement systémů popisují.

Trik s dálkovými světly tak nemá šanci přebít vlastní přísvit a optiku úsekového radaru, ať člověk bliká jakkoliv zběsile. A i kdyby se snímek náhodou povedl hůř, pro řidiče to zdaleka není konec příběhu.

Proč vás nezachrání ani špatná fotka: úsekové měření a provozovatel

I kdyby se řidiči podařilo vytvořit „rozmazanou“ fotku, neznamená to, že má vyhráno. Úsekové měření pracuje se dvěma branami, které načítají SPZ a přesný čas průjezdu. Systém pak spočítá průměrnou rychlost z rozdílu těchto časů a uloží sérii snímků jako dokumentaci.

Klíčový je čas a registrační značka. Jednorázový bílý flek na jednom záběru proto neznamená, že přestupek zmizí. Pokud se řidič z fotek odmítne poznat nebo zůstane nejasný, přechází podle § 125f zákona 361/2000 Sb. odpovědnost na provozovatele vozidla. Úřad mu může uložit až 10 000 Kč pokuty.

Systém tedy vůbec nestojí na tom, že špatná fotka všechno zruší. Naopak, raději nasazuje princip objektivní odpovědnosti provozovatele. Tím dál snižuje smysl jakéhokoliv „hackování“ kamer a posouvá riziko jinam než jen na řidičovu schopnost vymyslet efektní manévr.

Jenže zatímco technika a papíry si jedou svoje, blikání samo o sobě má ještě jeden zásadní háček, který většina rad na internetu opomíjí.

Blikání jako přestupek: co přesně říká zákon a tabulky pokut

Když se od kamer přesuneme k paragrafům, přichází další studená sprcha. Zákon o silničním provozu výslovně zakazuje používat dálková světla způsobem, který oslní ostatní účastníky. Jasně to popisuje § 32, který bere podobné chování jako porušení povinností řidiče.

Porušení těchto pravidel řadí § 125c odst. 1 písm. k) mezi přestupky s pokutou až 1 500 Kč na místě a 2 000 až 5 000 Kč ve správním řízení. Policista, který podobné manévry u úsekového měření uvidí, tak vůbec nemusí řešit žádné „bílé fleky“ na kameře. Prostě vyhodnotí oslňování dálkovými světly jako přestupek, na který zákon pamatuje.

Od 1. 1. 2024 platí nový bodový systém v režimu 2–4–6 bodů. Tahle konkrétní kategorie přestupku se v tabulkách bodovaných skutků sice neobjevuje, jenže překročení rychlosti už body i peníze podle oficiálního přehledu policie dostává.

Řidič si tak dobrovolně přidává druhý, čistě zbytečný přestupek. Místo aby snížil riziko postihu, otevírá si další dveře k pokutě, a to jen kvůli iluzornímu pocitu, že pár záblesky „ochrání“ svoji SPZ.

A když si k tomu přidáme celkový obraz toho, jak je dnes v Praze hustá síť úsekových radarů a jak fungují kamery, vychází poslední díl skládačky ještě střízlivěji.

Výsledek roku 2024: trik, který zvyšuje riziko místo úspory

Když si všechny dílky složím dohromady, „český trik“ s blikáním působí spíš jako kolektivní autosugesce. Řidič chce jedním bliknutím přelstít robustní síť kolem 60 pražských úseků, které TSK spravuje v kombinaci s moderními infračervenými kamerami.

Systémy využívají přísvit na vlnové délce zhruba 850 nm a filtrování, které běžná dálková světla bere jen jako rušení, nikoli jako překážku pro čtení SPZ. Zákon pak přes § 32, § 125c a § 125f nastavuje jasnou logiku: nejdřív odpovědnost řidiče za jízdu a oslňování, potom záložní odpovědnost provozovatele až do 10 000 Kč.

V AutoŽivě jsme po prostudování technických dat a zákonných ustanovení došli k prostému závěru: tenhle manévr se míjí s realitou roku 2024. Motivace řidiče přitom lidsky dává smysl. Chce ušetřit peníze, body a čas, nechce jezdit padesátkou po rovné tepně a nechce každý den do práce brát jako hodinový kurz sebeovládání.

Když ale všechno sečteme, poměr je neúprosný:

• časový zisk v řádu desítek vteřin na kilometr,
• riziko pokuty za rychlost,
• riziko pokuty za neoprávněné používání dálkových světel,
• a navíc možná sankce pro provozovatele při „nejasné“ fotce.

Každá další úseková kamera, kterou TSK do systému přidává, tak jen zmenšuje šanci, že trik vyjde, a naopak zvyšuje pravděpodobnost, že přijde drahý dopis. Frustraci při pohledu na sloupy s krabicemi podél Pražského okruhu nebo na Padesátníku jako řidič chápu.

Jako novinář v AutoŽivě ale po tomhle testu a rešerši nemůžu říct nic jiného než to, že blikání na radary nefunguje technicky, nevyplatí se finančně a právně zvyšuje riziko, které původně mělo snížit. V době infračervených kamer, úsekových měření a nového bodového systému proto vypadá jediný skutečný „trik“ až banálně obyčejně.

Stačí jet před radarem tak rychle, jak přikazuje značka. Pak už žádná kamera, infračervený přísvit ani paragraf nemají co řešit a žádné blikání není potřeba.