I když všichni víme, že být řidičem kamionu je cokoli, jen ne romantika z plakátu, přesto má tato profese svoje kouzlo. Nicméně má také striktní pravidla a požadavky, které si leckdo ani neuvědomuje. Já osobně několik „kamioňáků“ znám, čili nebylo nic snazšího než zavolat a zeptat se na detaily. A ano, do jednoho jsem všechny zastihnul za volantem. „Mišáku, zavolej večer, řídím.“ Což jsem pochopitelně milerád udělal. Pojďme se na moje malé resumé z několika rozhovorů podívat s AutoŽivě.cz společně.

Nemálo zkoušek a testů před prvním usednutím za volant

Prvním krokem k tomu, abyste mohli do novoučké Scanie, Mercedesu nebo Volva usednout, je samozřejmě získání řidičského průkazu skupiny C, který opravňuje k řízení vozidel nad 3,5 tuny. Po úspěšném složení zkoušek čeká uchazeče o práci další fáze: tzv. profesní způsobilost. „Řidiči kamionu musí absolvovat vstupní školení v rozsahu 140 až 280 hodin podle věku a předchozí praxe,“ vysvětlil nám instruktor autoškoly František Dlouhý.

Nejstaršímu řidiči kamionu je 90 let a stále jezdí. Přeje si, abychom vyslyšeli jeho životní řidičskou radu – 1 609 000 km bez nehody

Po složení zkoušky profesní způsobilosti získá budoucí kamioňák tzv. „kartu řidiče“ a je povinen ji každých pět let obnovovat a procházet školeními. Nesmí se zapomínat na pravidelnou lékařskou prohlídku (každé dva roky do 50 let, poté častěji), bez které by mohl o práci přijít doslova ze dne na den. V některých firmách přitom bez potvrzení od závodního lékaře nevstoupíte ani do vozu. A prohlídka bývá opravdu důkladná, na formální odříkání písmenek na osvětlené desce zapomeňte.

Mistra světa v hokeji oškubali rodiče o stovky milionů. Kvůli dluhům vyhlásil obránce bankrot

sportyzive.cz

2 h

Za těžkou práci vcelku adekvátní mzda, v eurech o to více

Další nemalou kapitolou je znalost všech záznamových a navigačních systémů vozu, digitálního tachografu a základních pravidel pro přepravu nebezpečného nákladu (ADR). Některé firmy proto vyžadují další školení, řidič musí být v obraze ohledně neustále se měnících předpisů. Jak potvrdil zkušený kamioňák Martin H., kterého redakce AutoŽivě oslovila na parkovišti v Plzni u průmyslové zóny: „Člověku už dávno nestačí, co znal před deseti lety. Každý rok je něco nového.“

iZdroj fotografie: Policie ČR

A nyní konečně k tématu, které každého zajímá nejvíc: jak jsou na tom kamioňáci s penězi: Podle rešerše redakce AutoŽivě pracovních portálů a mezinárodní dopravní federace IRU se u nás mzdy pohybují kolem 38 000–45 000 Kč hrubého měsíčně. Ti zkušenější a s jazykovou výbavou ale dosáhnou i na 55 000–65 000 Kč měsíčně včetně diet a příplatků. A za hranicemi? Například v Německu má kamioňák kolem 2 800–3 200 eur (cca 69 000–79 000 Kč), v Rakousku velmi podobně. Němčina je ale podmínkou. Nejvyšší mzdy jsou v Dánsku nebo Velké Británii, kde částky přesahují 90 000–110 000 Kč měsíčně (v Dánsku až 4 400 eur = 108 000 Kč).

Co tomu říkáte? Práce těžká, ale mzdy nejsou z nejnižších. Jak redakci AutoŽivě potvrdil pan Václav B., řidič s dvacetiletou praxí: „Nemyslete si, že být kamioňákem je svoboda.“ Ve skutečnosti je to pořádný zápřah, ať už na silnici, nebo když řešíte papíry a školení. Za málo peněz to zkrátka dělat nejde. Jak to vidíte vy, přijde vám ocenění kamioňáků jako adekvátní jejich práci a nasazení? Zlákalo by vás to na tuto profesi? Dejte nám vědět v diskusi pod článkem, děkujeme!