Rychlost na Severní smyčce, dosud nepřekonaná. Stopa v legendárním televizním pořadu a pak zákeřná nemoc a nečekaný odchod.
Jsou letní prázdniny a čas dovolených. Řada lidí vyrazí do Itálie, na Mallorku, do Řecka či Turecka. V redakci AutoŽivě víme, že populární je víc a víc Polsko. Já jsem vyrazil na dovolenou do Německa a ne, nebylo to k moři. Rujána je pro mne symbol deště, větru a dob komunismu. Vyrazil jsem do Adenau. Ano, správně, mou letní dovolenkovou destinací byl Nürburgring. Skvělý zážitek, tak jako vždy. Ovšem neubránil jsem se dojetí, když jsem si na místě nemohl nevzpomenout na královnu Ringu.
Byla královnou Severní smyčky, narodila se tam a závodila
Na Sabine Schmitz, která před pár lety bohužel zemřela. Konec, tedy smrt, ať mluvím přímo, bez patosu, u slušného a poctivého člověka vždycky zanechá smutek, pocit prázdna, zklamání a bolest. A padne‑li to na někoho blízkého, je to o řád horší. Lhal bych, kdybych tvrdil, že Sabine Schmitz byla moje blízká osoba, přítelkyně, kamarádka. Nebyla. Ale potkali jsme se osobně hned několikrát. A pokaždé mě okouzlila tím, jaká byla, závodnice i člověk v jednom. Mám respekt k lidem, kteří něco dokázali, a ještě u toho okouzlovali úsměvem a pokorou.
Normální slušnost k „obyčejným“, jako jsem já. Fernando Alonso, i kdyby měl milion titulů F1, je pro mě osobně nulová hodnota vystavěná na pseudokorektní sebestředné póze. I s ním mám osobní zkušenost. Nepříjemnou. Zpátky k Sabine. Je to víc než pár dnů od výročí jejího úmrtní. Vlastně není důvod si tento smutný okamžik připomínat. Ne kdybych nebyl na Ringu. Prožil jsem si tam znovu vzpomínku, sám za sebe a připomenu si Sabine, i vám, jako člověka. Jsou to víc jak čtyři roky, co odešla. Stačí říct „královna Ringu“ a je bez debat, o kom je řeč.
V pořadu TopGear nahradila s dalšími moderátory známé trio
Byla to Sabine Schmitz. Tohle neuvěřitelné jméno ženy narozené přímo v srdci slavného okruhu se stalo ikonou motorsportu. Byla jednou z nejvýraznějších figur automobilového světa. Sabine Schmitz zosobňovala rychlost, odvahu a čirou radost z jízdy. Narodila se 14. května 1969 v Adenau, malém městě uprostřed pohoří Eifel. Tam, kde je proslulý Nürburgring, přezdívaný Zelené peklo. Rodina vlastnila hotel hned u trati, takže Sabine měla závody doslova pod kůží. Motorsport? Spíš gastronomie. To byly její začátky.
Vystudovala hotelnictví, stala se someliérkou. Provdala se za hoteliéra (a rozvedla se), vedla vlastní bar a restaurant. Jenže v žilách jí tekla i benzínová krev. Začala, jako její dvě sestry, závodit. Časem sestry závodění nechaly, ale Sabine pokračovala. A udělala dobře. V letech 1996 a 1997 kralovala vytrvalostním podnikům na Nürburgringu a v roce 1998 ovládla celý šampionát VLN. Sama říkala, že Zelené peklo objela asi dvacettisíckrát. Věřím tomu, když jsem sledoval, jak krotí Ring Taxi. Tedy pětkové BMW, byla to neskutečná podívaná.
Byla veselá, usměvavá, pokorná a v autě neskutečně rychlá
Jednou jsem se jí zkusil držet na trati. Zkusil, zdůrazňuju, vydrželo mi to kolem pěti vteřin, než mi zmizela v dálce. Prosadila se i v TopGearu. Nejprve jako host, kdy na Ringu pilotovala Ford Transit a pokoušela se zajet kolo pod čas Jeremyho Clarksona v Jaguaru. Když původní trojice skončila s moderováním, byla právě Sabine vybrána jako jedna z dalších tváří moderátorského týmu. Přiznám se, že tohle období už jsem nesledoval.
V té roli jsem ji vlastně vidět nechtěl. Takže netuším, jak jí to šlo. Kdyby to bylo stejně brilantní jako jízda po Severní smyčce, asi by si odnesla nejednu televizní cenu. Rok 2020 byl zlom, byť to podstatné přišlo o tři roky dřív. V roce 2020 Sabine oznámila, že bojuje s agresivní formou rakoviny. Svůj boj, diagnózu, o níž věděla od roku 2017, přiznala fanouškům na Facebooku. Prala se další čtyři roky, ale nemoc nezdolala.
Otevřeně psala, že musí být silná a statečná, aby zvládla další léčbu. Všichni jsme jí drželi palce. Navzdory maximálnímu úsilí ten nejtěžší závod prohrála. Sabine Schmitz zemřela 16. března 2021 ve věku 51 let. Její odchod zasáhl celý motorsport. Na Nürburgringu po ní nese jméno jedna ze zatáček. Jsou to víc než čtyři roky. A přesto to působí, jako by to bylo dnes. Zejména když se Zeleným peklem proženete. Dal jsem si jedno kolo na její počest.