Ferrari půjčilo Schumacherovi F50 jako služebák. Po 25 letech ho našli s 5 000 km a nedotčeným karbonem

Rok 1999. Michael Schumacher projíždí cílem Grand Prix Monaka jako první, za ním Eddie Irvine, Ferrari slaví double a směřuje k prvnímu konstruktérskému titulu po jednadvaceti letech. Někde mezi Monakem a jihem Francie přitom Schumacher v téže době pendluje v červeném Ferrari F50, které mu továrna zapůjčila k osobnímu užívání. Žádný flotilový vůz, žádný každodenní automobil v dnešním smyslu, spíš exkluzivní gesto Maranella pro svého pilota číslo jedna. O čtvrtstoletí později tým platformy Curated tento konkrétní exemplář dohledal, a to v téměř nedotčeném stavu.

Archivní pátrání místo garáže

Příběh nezačal v garáži, ale v archivech. Curated, platforma specializující se na výjimečné automobily, systematicky prohledávala zapomenuté dokumenty a registrace. U této F50 narazila na stopu vedoucí k německé kartonářské firmě Safret, na kterou byl vůz původně registrován, pravděpodobně z důvodů majetkové správy nebo ochrany soukromí, byť přesný motiv veřejně doložen není. Klíčové potvrzení přišlo od Marcela Massiniho, nezávislého historika Ferrari, jehož slovo má ve sběratelském světě váhu srovnatelnou s certifikátem Ferrari Classiche. Massini výslovně potvrdil Schumacherovo užívání vozu v roce 1999.

Po období u Schumachera prošla F50 prodejem přes Monaco Motors a skončila u významného sběratele Ferrari, jehož identita ani přesné místo uložení nebyly zveřejněny. Tam vůz strávil následující dvě dekády prakticky bez pohybu. Výsledek: něco přes 4 800 km (3 000 mil) na tachometru.

Zlatý hrdina z Prahy Tomášek slaví životní událost. Jeho Adéla mu porodila dceru

SportyŽivě.cz

3 h

Časový sejf z předvečera dominance

Označení „časová kapsle“ se v automobilovém světě používá inflačně. Tady ale dává smysl. Karbonová karoserie F50 (a jde o skutečný karbonový monokok odvozený od formule 1, ne o sklolaminát s karbonovým vzorem) je podle Curated stále jasně čitelná napříč celým vozem. Stav je popisován jako vizuálně mimořádně zachovalý, i když detailní technická zpráva nebo měření laku veřejně k dispozici nejsou.

Co dělá tento exemplář sběratelsky výjimečným nad rámec nízkého nájezdu, je právě časové zasazení. Schumacher ho používal v sezoně, která byla posledním rokem před absolutní nadvládou Ferrari v F1. V roce 1999 bojoval s Häkkinenem o titul, v Silverstone si zlomil nohu a na trať se vrátil až ke konci sezony. Ferrari přesto získalo konstruktérský titul se 128 body. Tahle F50 je artefakt z momentu, kdy se energie teprve hromadila, než přišlo pět titulů v řadě.

F50 už není ve stínu F40

Dlouhá léta platilo, že Ferrari F50 stojí v hierarchii sběratelského trhu pod ikonickou F40 i pod novějším Enzem. To se dramaticky změnilo. Aktuální veřejné prodeje mluví jasně:

F50 se tedy cenově vyrovnala Enzu a standardní silniční F40 nechává daleko za sebou. Ještě před dvěma lety přitom rekord F50 činil zhruba 131 milionů korun. Nárůst je strmý a odráží přehodnocení modelu, který vznikl v pouhých 349 kusech a jehož karbonový monokok z něj dělá technicky nejbližšího příbuzného tehdejší formule 1 mezi silničními Ferrari.

Co Schumacherovo jméno udělá s cenou

Pokud by se tato konkrétní F50 dostala na veřejný trh, startovala by minimálně v pásmu 209–220 milionů korun, kde se dnes pohybují špičkové kusy bez zvláštní provenience. Schumacherova vazba by při plně zveřejněném dossier s nepřerušeným řetězcem vlastnictví, dobovými registracemi a potvrzením od Massiniho pravděpodobně znamenala další prémii. Vyčíslit ji bez oznámené aukce ale nelze; trh s proveniencí slavných pilotů je příliš tenký na spolehlivou extrapolaci.

Kompletní sada primárních dokumentů zatím veřejně vyložena nebyla. Curated a Massini příběh potvrzují, ale skeny registrací, servisní kniha ani úplný řetězec vlastnictví nejsou v otevřené podobě k dispozici. Podle nás to neznamená, že provenience neobstojí, spíš to odpovídá fázi, kdy se vůz teprve připravuje na případný vstup na trh a plné dossier bude součástí prodejního balíčku, ne mediální kampaně.

Proč se o něm nevědělo

Že vůz sedminásobného mistra světa zůstal čtvrtstoletí mimo radar, zní nepravděpodobně. Jenže právě to je logika špičkového sběratelství: nejcennější kusy často neobíhají aukce ani concours, ale tiše stojí v klimatizovaných halách. Publicita je pro jejich majitele spíš riziko než výhoda. Teprve když se sbírka rozpouští nebo mění generace, vyplouvají na povrch příběhy, které by jinak zůstaly zapomenuté v archivních složkách.

Tahle F50 není jen auto s proslulým jménem v papírech. Je to karbonový monokok s motorem V12 z roku, kdy Schumacher ještě nebyl pětinásobným šampionem, jen ambiciózním Němcem v červené kombinéze, který věřil, že Ferrari vrátí na vrchol. A pak to udělal.