Tahle famózní škodovka by se měla dostat do výroby. Je to nejen hold legendě, ale ukázka modelu, který má šanci konkurovat prémiovým manažerským sedanům.
Automobilka Škoda v rámci své designové série „Icons Get a Makeover“ virtuálně vzkřísila legendární sedan Škoda 100. Ovšem jako plně elektrický model s pohonem zadních kol. Tento koncept navržený Martinem Pacltem přináší velmi odvážný prvek v podobě záměrně vynechaného zadního okno. Tím se výrazně změnil formát i principiální podoba vozidla, ovšem na úkor výhledu směrem za vozidlo.
Žádné retro, ale potenciální moderní konkurent
Nová „stovka“ je koncipovaná jako čtyřdvéřový sedan vyšší střední třídy s výraznými, ale současně čistými liniemi. Vůz na první pohled upoutá nízkou siluetou, dlouhou kapotou a výrazně useknutou zádí. Tohle není žádná lidovka jako původní stovka ze sedmdesátých let, ale vysoce futuristický i elegantní fastback, který by byl na silnici absolutně nepřehlédnutelný. Za mě je to naprostý skvost, který bych si určitě jednou přál otestovat na vozovce.
Ptáte se, co má tenhle kosmický vůz společného s původní stovkou? Designér tohoto zajímavého konceptu využil z původní legendy především tvary a proporce. Světelné pásy vpředu i vzadu připomínají chromované lišty na stovce a další odkaz na zádi zase symbolizuje typickou větrací mřížku původní „Škodověnky.“ A tím ještě výčet společných prvků nekončí.
Každopádně cílem konceptu nebylo přinést nějaký retro vůz na počest původní verze. Podle slov jeho autora šlo spíše o to předvést, jak by vůz na podkladu stovky mohl vypadat, kdyby měl v dnešní době konkurovat moderním manažerským sedanům. A že by to minimálně vzhledem dokázal, tak o to bych se klidně vsadil.
Přední i zadní okno totožné?
Největší a přitom cílenou provokací konceptu je zadní partie auta bez přítomnosti klasického skla. Za zadními dveřmi totiž karosérie pokračuje do souvislé zadní plochy s neobvyklým tvarováním, které lehce evokuje spíše sochařskou práci. Ale právě tvar horní části zádi má konkrétní smysl.
Na původní Škodě 100 byla totiž jedna zajímavost, o které patrně nevíte. Její přední a zadní okno bylo prakticky totožné, a tím pádem zaměnitelné. A právě tuto řekněme anomálii Paclt v návrhu využil nikoli v podobě dvou oken, ale dvou tvarů.
Výhled řeší technologie. A ne poprvé
Další důvod pro absenci zadního okna je ryze technický. Na jeho místě je totiž vozidlo osazené systémem nasávání vzduchu, který slouží k chlazení elektromotoru a bateriových modulů. Mimochodem i motor zde zůstal ve stejné pozici jako u originální stovky – tedy na zádi. Jen se změnil ze spalovacího na elektrický.
A pokud teď přemýšlíte, jak by řidič viděl za jízdy v tomto voze dozadu, když nemá k dispozici okno, tak odpověď je naprosto jednoduchá. Stejně jako třeba v čínské voze Polestar 4 nebo dalších modelech bez zadního skla. I ty se bez klasického zadního výhledu obejdou, a to tak, že namísto toho nabízejí kamery a digitální zpětné zrcátko, které tak výhled v zad v klidu vyřeší. Ovšem jinak – technologicky.
Koncept, který by šel vyrobit
Na celém konceptu se mi líbí ještě jedna věc. A to, že se nejedná o nesmyslnou vizualizaci, která by neměla nikdy šanci stát se realitou. Právě designér Paclt zdůraznil, že nechtěl stvořit žádný „showcar“, ale takový vůz, který by bylo možné při určité vůli reálně vyrobit. Proporce vozu, tloušťka jeho sloupků, rozměry kol a další věci na tomto konceptu jsou reálně uchopitelné. A to je přece super.
Na obyčejnou nostalgii zapomeňte
Studie Martina Paclta je vůbec zajímavá. Předně se mi líbí jako ukázka toho, že se Škoda nebojí si sáhnout pro inspiraci do své vlastní historie. Ale přitom ji uchopí tak, že výsledek nepůsobí vůbec nostalgicky, ale spíše moderně, futuristicky. A pak oceňuji, že se designér nebál si sáhnout na variantu vozu právě bez zadního okna. Tenhle prvek totiž není vůbec žádný výstřelek, ale vzpomeňte si na mě, až se s ním začneme setkávat u dalších a další skutečných sériově vyráběných vozidel.
Na druhou stranu si ale neumím představit, jak dlouho by mi trvalo si na tuhle zatím ještě poměrně anomálii zvykat. Patřím mezi řidiče, kteří jsou zvyklí se sem tam do zadního okna během jízdy juknout.
