Některé rekordy automobilů jsou natolik fantastické, že dokáží odolávat pokusům o překonání dlouhé desítky let. S novou vlnou elektromobilů pak už zřejmě odolají navždy.
Musím se vám k něčemu přiznat. Mám k „stodevadesátce“ neboli řadě W201 od Mercedesu osobní vztah. Byl to můj první Mercedes, se kterým jsem kdy jezdil, a i když zdaleka nedosahoval výkonových parametrů verze, o které budu dnes psát, zůstal mi hluboko pod kůží. Díky němu jsem jednou provždy pochopil tvrzení, že „nejlepší pohled na svět je skrze třícípou hvězdu“. Především jsem ale poznal, co obnášelo vrcholné německé inženýrství z 80. a 90. let. Pojďme se společně podívat na jeden rekord, který má právě „Baby Benz“ na svědomí.
Základní „dvoulitr + čtyřkvalt“ jako ochrana před pokutami
Jak jste z úvodních vět zřejmě pochopili, moje „stodevadesátka“ měla úplně základní dvoulitr o výkonu vpravdě skromných 102 koní a čtyřstupňovou převodovku. Což byla kombinace, která zřejmě přispívala k nepřekračování rychlosti a ve finále možná dokázala ušetřit za pokuty. Rychleji než 120–130 km/h jste totiž s tímhle autem opravdu dlouho jet nevydrželi. I když se odhlučnění Mercedesu snažilo, co mohlo, zážitek to byl natolik nepříjemný, že jste se zase rychle vrátili „na stovku“.
Na které byl ovšem malý Mercedes okouzlující. Doslova a do písmene jsem cítil, jak geniálně pracuje pětiprvková zadní náprava, tehdy revoluční počin Mercedesu (mj. poprvé navržena s pomocí počítačů). A kochal se nadčasovým designem interiéru, pochopitelně. Sehnal jsem si stylové autorádio Alpine s CD i logem Mercedesu, s „In your room“ od Depeche Mode pak nemohl být návrat do „devadesátek“ lepší. Sedačky pohodlné, místa (vpředu) tak akorát. Jen ty chybějící koně pod kapotou byly zkrátka znát.
Německý sportovní sedan na italském okruhu Nardò
To ale opravdu nebyl případ u vrcholné verze 190E 2,3-16V. Ta totiž v roce 1983 vytvořila světový rychlostní rekord na 50 000 kilometrů při průměrné rychlosti 247,94 km/h na dráze v italském Nardò. Čili zhruba ekvivalent jednoho a čtvrt obvodu Země – za pouhých 201 hodin, 39 minut a 43 sekund. Fascinující. Jen si to představte. Sériové vozy s originálními díly (pouze s dodatečnou nádrží v zavazadlovém prostoru) letí dnem nocí průměrnou rychlostí téměř 250 km/h. Průměrnou.
Okruh Nardò Ring byl postaven automobilkou FIAT v roce 1975. Dokonale kruhová, necelých 12 km dlouhá trať umožňuje autům projíždět rychlostí 240 km/h v nejvyšším ze čtyř jízdních pruhů bez jakéhokoli zásahu řidiče do řízení. I když byla logistika celé akce obtížná, neboť trať se nachází v patě Itálie, 1 600 kilometrů jižně od Stuttgartu. Bylo to ale jediné místo na světě, kde bylo možné s Mercedesem 190E 2.3-16 jet na plný plyn, naplno při maximální rychlosti, dokud nebylo potřeba dotankovat palivo.
Hlava válců vzadu na místě sedadel
13. srpna 1983, za bedlivého sledování funkcionářů a časoměřičů z FIA, vjely tři speciálně připravené 190E 2.3-16 na okruh Nardò. A začaly okamžitě tvrdě a nekompromisně ukrajovat z předepsané vzdálenosti v horní dráze, nejblíže k zábradlí. Přestože šlo o předprodukční vozy – čísla VIN ukazují, že Mercedes-Benz v roce 1983 oficiálně vyrobil pouhých pět 190E 2.3-16 – byly všechny pečlivě změřeny a zkontrolovány, aby bylo zajištěno, že byly vyrobeny s použitím originálních dílů určených pro výrobu 2.3-16.
Drobné úpravy zahrnovaly snížení světlé výšky, odstranění vnějších zpětných zrcátek a nový přední nárazník bez otvoru pod mřížkou. Dokonce i 15 malých otvorů po obvodu plochých 16palcových ráfků, které by byly standardem u sériového 2,3-16, bylo vyplněno, aby se snížil odpor. Zadní sedadla byla odstraněna, aby umožnila všem třem vozům vozit ohromující množství náhradních dílů. A to včetně hlavy válců (!), chladiče a spojky, protože pravidla FIA požadovala, aby v případě poškození mohly být použity pouze díly přepravované ve voze.
Mercedes pokusem o tento rekord mířil hned na tři cíle. Zaprvé otestovat vlastní techniku v opravdu extrémním nasazení, ale současně tak, aby v případě úspěchu „cinkl rekord“. To se podařilo. Zadruhé vytvořit základ pro budoucí sportovní nasazení tehdy čerstvého modelu 190/W201. I to se podařilo, DTM teprve čekalo. A do třetice uvést tento model tím nejlepším možným způsobem na trh. Reklamou, jakou „svět dosud neviděl“. A dnes je dávno jasné, že i toto se podařilo.
Marketing s pomocí světového rekordu
Objednávky totiž vzápětí zbořily střechu. Chcete přece auto, které před pár dny (týdny, měsíci) ustanovilo takhle fantastický světový rekord, auto, které umí kroužit téměř „dvěstěpadesátkou“ dnem nocí na okruhu a celé to navíc přežije ve zdraví. Samozřejmě, že chcete. Na vrcholnou verzi 2,3-16 jste pravda potřebovali o něco solidnější stav konta, ale i základní 190 2.0E vám poskytla vše hlavní a důležité. I když jela s bídou 180km/h a na „stovce“ byla za předlouhých 14 sekund.
Mercedes vyrobil v letech 1983 až 1988 téměř 20 000 vozů 190E 2.3-16. Po něm následoval model 2.5-16, který se mohl pochlubit o 10 procent vyšším výkonem a mírně zvýšeným točivým momentem a vyráběl se v letech 1988 až 1993. Pro mnohé je dnes ztělesněním spojení „německý sportovní sedan“ BMW M3 E30. Ta však ale přišla až v roce 1986, tedy tři roky po 190 2,3-16. A dá se myslím celkem předpokládat, že v Mnichově „vyprovokovaly“ novou M3 právě úspěchy od Mercedesu s jejich 190E 2,3-16.
Doporučení na skvělého „youngtimera“
W201 zůstává dodnes pro mnohé jedním z nejatraktivnějších „novodobých“ Mercedesů, a jak se tak nad tím zamýšlím, asi bych s tím stoprocentně souhlasil. A možná jí dal přednost i před „klasikou“ v podobě W124. Na zde popsanou 190E 2,3-16 už potřebujete opravdu velkorysý rozpočet, běžné verze se však stále dají sehnat za velmi rozumné peníze, často v perfektním stavu.
Měl to být původně článek o jednom famózním rekordu, který už zřejmě odolá (s rostoucím podílem elektromobilů vcelku pochopitelně), ale pokud to budete brát jako doporučení na skvělého youngtimera, splnilo to účel hned dvakrát. Držím palce při případném výběru i nákupu!
Dokážete si představit podobný rekord s nějakým dnešním autem?
Rady
|
PŘEČTENÍ: 5755
PŘEČTENÍ: 6690
