V pondělí 16. června 2026 v Lucemburku vynesl Velký senát Soudního dvora EU rozsudek ve spojených věcech C-188/24 a C-190/24, z nichž ta druhá se přímo týkala francouzské společnosti Coyote System, provozovatele jedné z nejrozšířenějších aplikací pro upozorňování řidičů na radary a policejní hlídky. Verdikt zní jasně: unijní právo nebrání členským státům, aby za stanovených podmínek omezily navigačním službám další šíření informací o některých silničních kontrolách. Jenže mezi „mohou omezit“ a „musí zakázat“ leží propast, ve které se teprve rozhodne, co to znamená pro miliony řidičů v Česku i jinde v Evropě.
Co přesně soud rozhodl
Coyote napadl francouzský zákon, který od roku 2021 umožňuje prefektům a ministerstvu vnitra nařídit provozovatelům navigačních služeb dočasné vypnutí uživatelských hlášení v přesně vymezeném území. Firma argumentovala, že takové omezení odporuje směrnici o elektronickém obchodu, protože zasahuje do volného poskytování služeb napříč EU. Soud jí nedal za pravdu.
Klíčový právní závěr: oblast sice spadá do „koordinované oblasti“ směrnice 2000/31/ES, ale členské státy se z ní mohou odchýlit podle článku 3, odstavců 4 a 5, pokud prokážou, že opatření je nezbytné z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti a je přiměřené sledovanému cíli. Soud navíc naznačil, že pokud operátor pomocí algoritmu aktivně řídí, jak a kdy se obsah uživatelům zobrazuje, nemusí požívat ochrany „neutrálního hostitele“. Konečné skutkové posouzení nechal na francouzské Státní radě.
Francouzský model: ne zákaz navigace, ale chirurgický řez
Představa, že Francie zakázala Waze, je zkreslená. Článek L130-11 francouzského silničního zákoníku míří na konkrétní situace:
- Typ kontrol: kontroly alkoholu, drog, některé policejní a soudní operace (pátrání po hledaných nebo nebezpečných osobách).
- Územní rozsah: prefekt určí konkrétní úseky, radius maximálně 10 km mimo obec, 2 km v obci.
- Časové omezení: blokace hlášení trvá nejvýše 2 hodiny, u rozsáhlejších operací až 12 hodin.
- Výjimka: minimální bezpečnostní dopravní informace podle nařízení EU 886/2013 (hlášení o náledí, nehodách, překážkách na vozovce nebo protisměrné jízdě) zůstávají nedotčeny.
Operátor dostane pokyn přes vyhrazený systém a musí v dané zóně přestat šířit vybraná komunitní hlášení. Nejde tedy o smazání aplikace z telefonu, ale o geofencované ztlumení jedné vrstvy dat. A přesně tento model Soudní dvůr EU označil za slučitelný s unijním právem.
Co to znamená pro české řidiče
Krátká odpověď: zatím nic. Rozsudek není nařízení s přímým účinkem, dává členským státům právní oporu, nikoli povinnost. Bez české legislativní změny není co vymáhat. K 10. červenci 2026 není veřejně znám žádný konkrétní český návrh, který by francouzský model přebíral.
Současný zákon č. 361/2000 Sb. zakazuje používat technické prostředky, které znemožňují nebo ovlivňují funkci měřicích zařízení, klasický „antiradar“, tedy fyzický rušič. Komunitní hlášení v navigaci nic neruší; zobrazují pouze nahlášenou polohu. Dnešní text zákona je výslovně nepostihuje.
Zajímavý je i praktický paradox. Při letošním Speed Marathonu 2026 česká policie předem zveřejnila lokality kontrol, a přesto zaznamenala 1 910 případů překročení rychlosti. Předběžné varování samo o sobě kontrolu neznehodnotilo.
Jak je na tom zbytek Evropy
Přísnost se liší stát od státu a rozdíly jsou markantní:
| Země | Pravidlo | Sankce |
|---|---|---|
| Německo | Aplikace upozorňující na radary zakázány, včetně obsluhy spolujezdcem | 75 € + 1 bod |
| Rakousko | Radarové/laserové blokery zakázány; navigační aplikace povoleny jen v režimu navigace s upevněným telefonem | Až 10 000 € za bloker, zabavení zařízení |
| Francie | Geofencované vypnutí hlášení o vybraných kontrolách | Sankce primárně pro operátora služby |
| Česko | Zakázán fyzický antiradar; hlášení v aplikacích bez výslovného zákazu | Pokuta za antiradar dle přestupkového řízení |
Německo je dnes v praxi nejtvrdší; tamní ADAC potvrzuje, že zákaz dopadá i na situaci, kdy aplikaci obsluhuje spolujezdec. Rakousko rozlišuje mezi fyzickým rušičem a navigační funkcí, ale hranice je tenká. Francie zvolila sofistikovanější cestu: nepostihuje řidiče, ale ukládá povinnosti provozovatelům služeb.
Precedent, ne apokalypsa
Nejsilnější dopad červnového verdiktu je precedentní. Soud otevřel cestu k národním geoblokům vybraných hlášení, ne k zákazu navigací jako takových. Každý stát, který se rozhodne jít francouzskou cestou, bude muset prokázat nezbytnost a přiměřenost opatření, definovat konkrétní typy kontrol a zajistit, že bezpečnostní dopravní informace zůstanou dostupné.
Podle nás se spor po tomto rozsudku přesunul z právní roviny do politické. Technologie to umožňuje, unijní právo to nezakazuje. Zbývá jediná otázka: které vlády budou chtít, a které si troufnou.
