Je to v očích většiny řidičské veřejnosti jen banalita, v důsledku to ale stojí tisíce korun na zbytečných opravách a výměnách.
Je to o protichůdné souvislosti. Zlozvyk, který si mnoho začínajících řidičů odnese už z výcviku v autoškole, se na první pohled tváří neškodně. Levá noha instinktivně připlácnutá na spojkovém pedálu. Připravená kdykoli „pomoci“ autu popojet jemněji a udržet motor v nízkých otáčkách, aby náhodou nezhasl, zvlášť při zkoušce. Jenže to, co v režimu učebnicového plížení po cvičišti může usnadnit plynulý rozjezd bez trhání a bez prudkých brzdných zásahů, se v běžném provozu mění v návyk, který spolehlivě zkracuje životnost spojky.
Spojka má jasnou funkci a mnoho řidičů ji používá špatně
Přidává zbytečné riziko do situací, kdy jde o sekundy i o stabilitu auta, protože spojka v autě s manuální převodovkou má jasnou úlohu. Přenášet točivý moment z motoru do převodovky a umožnit plynulé řazení. A to v žádném případě neznamená, že lze pedál držet sešlápnutý neustále. Jenže to se děje. A věřte mi, vím, o čem mluvím. Dělal jsme to také. Ještě dřív, než jsem pracoval pro redakci AutoŽivě. První jízdu v autoškole. Faktem je, že takový styl jízdy jen urychluje opotřebení celé jednotky a v nouzi, kdy je potřeba okamžitě zastavit, nepomáhá, spíš naopak svazuje ruce i hlavu.
Protože reflexy se rozmazávají mezi pedály a chybí čisté napojení hnacího ústrojí na kola. Typický scénář vypadá nevinně. Auto se s nohou položenou na spojce pohybuje hladce, motor nechcípá, všude klid. Jenže ve stínu téhle „jemnosti“ běží trvalé mikrotření, které generuje teplo a otevírá dveře k přehřívání, jež výrazně urychluje opotřebení mechanismu. První varování bývá nezaměnitelný zápach spáleniny v kabině. Signál, že lamela a přítlačný talíř dostávají zabrat a spojka začíná doslova „hořet“. Situace se navíc zhorší, když řidič začne spojku používat i tam, kde k ničemu není. V dopravních zácpách drží pedál sešlápnutý místo zařazení neutrálu a uvolnění nohy.
Částečně sepnutá spojka se připaluje, páchne a poškozuje se
Při vjezdu do zatáčky zůstává reflexivně přitlačená, stejně tak v okamžiku, kdy se chystá brzdit. Všechny tyto „pojistky“ se sčítají do jednoho problému. Spojka je zbytečně polootevřená, tření a teplo narůstají a přidává se i zátěž na vypínací ložisko, které není stavěné na dlouhé minuty v tahu. Důležitý moment, který často ani autoškoly dostatečně nezdůrazní, je přitom klíčový. Když je spojkový pedál zcela sešlápnutý, kola jsou od motoru odpojena, hnací síla i brzdný účinek motoru zmizí, auto ztrácí vazbu na agregát.
Za jízdy je spojka sepnutá a dochází k plnému přenosu hnací síly z motoru na kola. Cokoli mezi tím je buď proces rozjezdu, změny rychlostního stupně, nebo chyba. Držet nohu na spojkovém pedálu bez důvodu je pro vůz škodlivé a pro krizové reakce kontraproduktivní. Pokud tahle manýra přetrvává, je na čase se jí okamžitě vzdát. Dejte na mě prosím. Jde o pravidlo, které stojí za to mít v hlavě při každé jízdě. Je prosté a nijak si neodporuje s tím, co radí praxe. Při nízké rychlosti je možné krátce sešlápnout spojku společně s brzdou, typicky v okamžiku, kdy auto dojíždí k úplnému zastavení. Aby chod motoru nespadl do škubání a netrápil se zbytečně v podotáčkách.
Řidiči mají strach, aby jim motor nezhasnul, a tak si pomáhají
Při vysoké rychlosti se však spojkový pedál používá pouze k řazení a nic víc. Žádné „přilehávání“ v zatáčce, žádné dlouhé vyjíždění s pedálem na podlaze. Žádné držení v koloně místo neutrálu, protože v těchto režimech přináší spojení motoru s koly stabilitu, kontrolu a jistotu. Zatímco rozpojování tam, kde nemá být, sahá přímo k mechanice i bezpečnosti. Je přísně zakázáno manévrovat nebo zatáčet se sešlápnutou spojkou, protože to může vést k úplné ztrátě kontroly nad vozem. Není to pouhá formulka, bez přenosu momentu chybí motorové brzdění.
Přední náprava nedostane stabilizační impuls, auto se hůř „opře“ o asfalt. Jakýkoli nečekaný podnět, nerovnost, změna přilnavosti, reaktivní zásah v řízení, má volnou cestu, aby „naladil“ vlastní rytmus s odpojenými koly. Místo aby spolupracoval s hnací soustavou. Jinak řečeno, je tady problém, třeba smyk. Kdo někdy cítil ve voze onen ostrý puch přepálené lamely po delším „popojíždění“ s levou nohou v práci, ví, jak rychle se i relativně nová spojka umí posunout k prokluzu. Ten se pak projeví zvýšenými otáčkami bez odpovídající akcelerace.
Noha buď na pedálu spojky, nebo na podložce vlevo od pedálu
K tomu se přidávají typické zvuky unaveného vypínacího ložiska. Nepříjemné hučení při sešlápnutí, které signalizuje, že dlouhé držení pedálu v zácpě nebo na světlech udělalo své. Přitom návyky, které spojku chrání, nejsou žádná věda. Mimo řazení držet levou nohu opřenou o podložku vlevo místo na spojce.
Tečka, hotovo. Nic víc. Pozor, platí pro každou situaci. Chybné je i držet nohu nad spojkou a myslet si, že to je v pořádku. I když noha neleží na pedálu, po čase se unaví, na pedál dolehne a řidič o tom ani neví. Je tako jako vypnuto a zapnuto. Noha na spojce nebo noha vedle spojky. Pokud noha na spojce, tak jen při výše uvedených „povolených“ situacích. Není to jaderná fyzika.
Jak používáte spojku?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 4210
Rady
|
PŘEČTENÍ: 7216
