Trochu provokativně napsaný titulek k tomuto článku odráží žel smutnou realitu naší malé, české kotliny: nepříliš velká kupní síla u průměru naší populace, vysoké ceny nových vozů (za ně však Češi nemohou) a velká obliba ojetých vozů, začasto dovezených z okolních zemí vede nejednoho „počestného prodejce“ k tomu, že vůz před prodejem tak trochu „omladí“. Jenže u toho neběhá s leštidlem na karoserii ani nepucuje interiér vozu. Stačí mu notebook. Finále? Neveselé. Pojďme se na něj s redakcí AutoŽivě.cz podívat společně.

Stáčení tachometru jako český národní sport

Přičemž notebook zmíněný v úvodním odstavci nepoužije k výrobě lákavého inzerátu ani na něm nebude sepisovat ódy na právě prodávaný model vozu. Nic tak kreativního se nekoná. I když, kreativní tento podvodník (v okamžiku stáčení kilometrů jej odmítám nazývat obchodníkem, je to prachsprostý podvodník) v určitém okamžiku přesto musí být: musí vymyslet, na jakou hodnotu tachometr vozu stočí. Neboli jak se s oblibou používá (aby to tak nekřičelo do světa), „upraví“.

iZdroj fotografie: abcMedia

Největší podvod v historii ČR: Frajer stočil tachometr auta o 600 000 km. Při prodeji tvrdil, že s autem takřka nejezdil

A vy, kdož se aspoň trochu pohybujete ve světě ojetých aut, mne myslím můžete bez problémů doplnit: ano, nejoblíbenějším „virtuálním nájezdem” (neb s realitou nemá v drtivě většině nic společného), cifrou, kterou chtějí noví majitelé staršího vozu vidět na jeho tachometru, je něco mezi 160 a 180 tisíci kilometrů. Pak jsou spokojeni. Auto hezké, servisní knížka „vyplněna“ (co na tom, že podivnými razítky a navlas stejnými podpisy jednou tužkou) a na tachometru 178 000 kilometrů? Mámo, to bereme. Podle odhadů mnoha odborníků je takto „upraveno“ téměř každé druhé ojeté auto nabízené v Čechách k prodeji. Čili šance, že patříte „k průměru“, je poměrně hodně vysoká.

Definitivní konec známého obchodní řetězce. Češi nechápou, kam teď mají chodit. Milovali jsme to tam, už si tam nikdy nenakoupíme

udalosti247.cz

5 h

Omlazení auta je nezákonné, nemravné, podlé – a může být i nebezpečné

Že pak dotyční majitelé v servisu zjistí, že jejich auto má najeto spíše 278 000, či dokonce přes 300 000 kilometrů, už nějak neřeší. Kdo by se po roce chtěl hádat. Rizika jsou nicméně jasná: neznámá servisní historie a nejistota ohledně výměn (spíše nevýměn) náplní a komponentů dle servisního plánu výrobce a s tím spojené nečekané závady, které provoz auta ve finále notně prodraží. A ke kterým přitom nemuselo vůbec dojít. A co hlavně – mnohdy mohou být vyloženě nebezpečné.

Odborník objasnil, zda se vyplatí koupit ojetý automobil, který má najeto přes 300 000 kilometrů

Stáčení tachometru je navíc je od 1. října 2018 výslovně zakázáno zákonem o provozu vozidel na pozemních komunikacích. Pachatelům hrozí pokuta až 500 000 Kč, přičemž tento zákon cílí zejména na osoby a firmy, které stáčení provádějí opakovaně nebo za úplatu. Mechanici, kteří při opravě nebo výměně tachometru nevystaví protokol a nepředají jej provozovateli vozidla, mohou být pokutováni částkou až 50 000 Kč. Jenže. To lákadlo na druhé straně je zkrátka příliš velké.

Nejoblíbenější vozy jsou nejvíce „upravovány“ – pochopitelně

Jak bylo totiž doslova milionkrát ověřeno, pokud například u auta vyšší střední třídy stočíte tachometr o 200 000 kilometrů, máte rázem 100 000 korun „doma“. Zkrátka o ty peníze navýšíte cenu. A věci neznalý kupec vám je zaplatí. Přitom na pečlivě udržovaném, robustně a precizně vyrobeném interiéru, speciálně u některých německých značek, nemáte na první, často ani druhý pohled šanci poznat, jestli má za sebou 100 000, nebo 250 000 kilometrů. Čehož podvodníci pochopitelně ve velkém zneužívají.

iZdroj fotografie: cenza.cz

Jaké jsou tedy nejčastější „stáčené“ značky? Čistě na procenta vede kupodivu ne tak rozšířený Mustang, oblíbený to model u těch, co chtějí „sportovní Ameriku s V8”. Následují pak ale typické německé prémiovky: Audi A4/A6, Mercedes třídy C/E/GLB/GLE, BMW řady 3/4/5/7 (a všechna SUV), v podstatě všechny VW (až na ty nejmenší), naše Octavia a Superb – jinými slovy modely oblíbené na českém trhu a pohybující se přitom na vyšších cenových příčkách. Pochopitelně, 20 let starého malého Citroëna nikdo stáčet nebude, nevyplatí se to pro těch pár tisíc korun.

Jaká je obrana? Těžká, ale existuje. Opakuji ji stále dokola, čili znovu: důkladná kontrola a prověření samotného vozu, ideálně vaším mechanikem a ve vašem servisu. Velmi pomůže kompletní servisní historie, prověřená a zdokumentovaná, ideálně ve značkovém servisu, kde je vše evidováno elektronicky a dlouhodobě. Ostatně kupovat „zajíce v pytli“ za stovky tisíc je obecně opravdu velký nerozum. Tak proč to dělat u aut? Držím vám palce, ať jsou na vás všichni šmelináři a podvodníci krátcí!