Studenti z Ostravy postavili český supersport Titan: 815 koní a je plně pojízdný

Studenti z Ostravy postavili český supersport Titan: 815 koní a je plně pojízdný. Velké značky zbledly

Koncem května projel halou v berlínském Kreuzbergu elektrický čtyřmístný supersport, který nevznikl v žádné automobilce. Postavili ho Češi na dvou univerzitách.

i Foto: VŠB-TUO

StudentCar Titan měl světovou premiéru na Berlin Design Week 2026 mezi 28. a 31. květnem. Čtyři nezávislé elektromotory, 700V architektura, 600 kW výkonu a deklarovaný sprint z nuly na stovku za 3,3 sekundy: to nejsou parametry ze studentského snu, ale z funkčního prototypu, který už prošel testováním na polygonu Tatra v Kopřivnici. Za projektem stojí vědci a studenti VŠB–TUO v Ostravě a ateliér Průmyslový design UTB ve Zlíně. Žádná automobilka za zády, žádný miliardový rozpočet. A přesto vůz, který na papíře mluví jazykem sériových elektrických GT.

Dvacet let a šest prototypů

Titan nevznikl přes noc. Platforma StudentCar běží na VŠB od roku 2005 a Titan je už šestým vlastním prototypem. Už v roce 2014 z ní vyjel první český sportovní elektromobil, který získal homologaci. Každý další vůz posunul laťku výš, od designových studií přes funkční demonstrátory až k tomu, co stálo v berlínské Macherei Kreuzberg: plně pojízdné auto s kompletní karoserií, interiérem, světly a natáčecí zadní nápravou.

Dělba práce mezi školami je jasně čitelná. UTB dodala designérskou stránku, exteriér i interiér navrhl Rostislav Zapletal v rámci své disertační práce. VŠB vůz technicky vyvinula a fyzicky postavila. Šasi vzniklo jako disertační práce Michala Buráně, dílčí části interiéru a konstrukce navrhl Petr Sehnoutka. Řada dalších komponent se zrodila v diplomových a bakalářských pracích. Část vývoje financoval grant Technologické agentury ČR zaměřený na bezpečnost malosériových elektromobilů, na kterém se podílela i firma EVC Group. Mezi dalšími partnery figurují PO Lighting Czech z Nového Jičína nebo Hanon Systems Autopal.

Nejde tedy o spontánní studentský zázrak, ale o výsledek systematického propojení škol, výzkumných grantů a českého dodavatelského průmyslu.

Co se skrývá pod karoserií

Titan měří 4 975 mm na délku, 1 978 mm na šířku a pouhých 1 330 mm na výšku. Hmotnost bez posádky činí 1 991 kilogramů. Rozměrově i hmotnostně je to spíš čtyřmístné elektrické GT než okruhová hračka.

Pohon obstarávají čtyři nezávislé elektromotory, každý s jednostupňovou převodovkou o poměru 1 : 5,92. Oficiální české materiály VŠB uvádějí 600 kW a 1 280 Nm, anglická specifikace UTB pracuje s 608 kW a 1 292 Nm; rozdíl plyne z převodu jednotek a zaokrouhlení, nikoli z jiného motoru. Klíčové technologie v bodech:

  • 700V architektura, stejná napěťová hladina jako u Porsche Taycan
  • Torque vectoring, individuální řízení momentu na každém kole
  • Natáčecí zadní náprava, lepší manévrovatelnost i stabilita ve vysokých rychlostech
  • Víceúrovňová trakční kontrola
  • Baterie 117 kWh se vzduchovým chlazením, deklarovaný dojezd 430–550 km

Maximální rychlost je omezena na 245 km/h. Sprint na stovku za 3,3 sekundy je deklarací univerzitního týmu; nezávisle zveřejněný měřicí protokol ve veřejných zdrojích zatím chybí. Stejně tak dojezd není uveden podle standardizovaného cyklu WLTP, takže přímé srovnání s údaji sériových vozů vyžaduje opatrnost.

Kde se Titan potkává s velkými jmény, a kde ještě ne

Papírové srovnání s komerčními elektrickými supersporty ukazuje, kam se český prototyp dostal:

ParametrStudentCar TitanPorsche Taycan Turbo GTRimac Nevera
Výkon600 kW (815 k)760 kW (1 034 k)1 408 kW (1 914 k)
0–100 km/h3,3 s (dekl.)2,3 s1,81 s
Max. rychlost245 km/h290 km/h412 km/h
Dojezd430–550 km*540–559 km (WLTP)489 km (WLTP)
Míst442

*Bez uvedení měřicího cyklu.

Na absolutní výkon a sprint Titan na Taycan Turbo GT ani chorvatskou Neveru nestačí. Jenže pointa je jinde. Rimac je miliardový hypersportovní projekt, Taycan stojí na celém inženýrském aparátu Porsche. Titan vznikl na univerzitách za zlomek rozpočtu, a přesto se pohybuje ve stejném technickém slovníku: 700V platforma, čtyřmotorový pohon, torque vectoring, aktivní zadní řízení. To je úroveň, kterou běžně ukazují automobilky a specializované značky. Ne akademické týmy.

Pro kontext: Formula Student, nejznámější studentská automobilová soutěž, staví jednomístné formule bez karoserie. Titan je čtyřmístný vůz s kompletním interiérem, světelnou technikou a přípravou pro potenciální homologaci. Jiná liga.

Cesta k silnici vede přes úřady

VŠB výslovně uvádí, že Titan není zákaznický vůz; vznikl primárně pro výzkum a testování. Na kopřivnickém polygonu Tatra absolvoval losí test, měření brzdné dráhy i zkoušky natáčecí zadní nápravy. Konkrétní čísla z těchto testů ale univerzita nezveřejnila.

Přesto se mluví o přípravě pro potenciální homologaci. Co by to v praxi znamenalo? Podle portálu veřejné správy je pro opakované uvádění vozidla na trh potřeba osvědčení o schválení typu od Ministerstva dopravy, kompletní technická dokumentace a ověření technických požadavků. Výjimky přitom nelze udělit z požadavků na brzdy, hluk ani elektromagnetickou kompatibilitu. Uvedení neschváleného vozidla na trh hrozí pokutou až 10 milionů korun.

Sériová výroba ani investor oznámeni nejsou. Technická cesta teoreticky existuje, obchodní plán ve veřejných zdrojích chybí.

Proč na tom záleží

Podle nás je nejsilnější stránkou Titanu něco, co se nevejde do tabulky parametrů. Univerzitní tým bez automobilky za zády zvládl téměř celý vývojový řetězec, od prvního skici přes konstrukci šasi, návrh pohonu a bateriového systému až po pojízdný prototyp testovaný na profesionálním polygonu. To je kompetence, kterou v Evropě běžně prokazují jen zavedení výrobci. A zároveň je to výkladní skříň toho, co české technické vzdělávání dokáže: studenti zapojení do realizace se učí navrhovat, konstruovat a stavět automobily způsobem, který je přímo uplatnitelný v průmyslu.

Titan možná nikdy nepojede po běžné silnici. Ale v hale berlínského Kreuzbergu ukázal, že vzdálenost mezi českou univerzitou a světovou automobilovou elitou je kratší, než si kdokoli myslel.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Ondřej Komárek

Polovinu svého života strávil ve Velké Británii, kde psal 14 let pro přední automobilová média jako Autocar, Carwow a TopGear. Nyní přináší svůj jedinečný pohled do AutoŽivě. Aktivně se účastní amatérských závodů a předtím, než se stal novinářem, pracoval na vývoji závodních motorů.

Zobrazit další články